Co je imunoterapie?
Imunoterapie proti rakovině zahrnuje různé postupy a účinné látky, které pomáhají nasměrovat vlastní imunitní systém proti rakovině. Imunoonkologie tak představuje čtvrtý pilíř onkologické léčby – vedle chirurgie, radioterapie a chemoterapie.
Není vhodné pro všechny pacienty
Imunoterapie rakoviny se obvykle používá pouze tehdy, když konvenční léčba selhala. Jak bude úspěšný, závisí na mnoha faktorech. Jedním z nich je typ rakoviny. Dva příklady:
U metastatického nemalobuněčného karcinomu plic prodlužuje imunoterapie život pacientů v průměru o několik měsíců. V případě pokročilého maligního melanomu mohou pacienti, kteří by jinak velmi pravděpodobně rychle zemřeli, získat i několik let.
Imunoterapie: buněčné biologické pozadí
Normálně nemocné a zastaralé tělesné buňky umírají samy. Lékaři tuto programovanou buněčnou smrt nazývají „apoptóza“. Rakovinné buňky jsou různé. Pokračují v dělení a nahrazují zdravou tkáň.
V rámci imunoterapie jsou bílé krvinky (leukocyty) stimulovány, aby zneškodnily rakovinné buňky: T buňky a přirozené zabíječské buňky – dva zástupci podskupiny lymfocytů – mají s rakovinou bojovat stejným způsobem jako invazní patogeny.
Rakovinové buňky oklamou imunitní systém
I když imunitní buňky rozpoznávají jiné rakovinné buňky, manipulují s imunitním systémem nebo jej oslabují – například tím, že T lymfocytům prezentují na svém povrchu inhibiční signální molekuly, takže již neútočí.
Imunoterapie – rovnováha mezi aktivací a umírněností
Rakovinné buňky proto používají k oklamání imunitního systému velmi odlišné regulační mechanismy. Vědci shrnují různé strategie pod termín „imunitní únikové mechanismy“. V souladu s tím existují také různé přístupy v imunoterapii, aby byly rakovinné buňky nakonec zranitelné:
Imunoterapie cytokiny
Aktivitu imunitního systému lze například posílit pomocí interleukinu-2. Interferon zase zpomaluje růst a dělení buněk – včetně rakovinných.
Nevýhoda: Ve srovnání s novějšími metodami imunoterapie nemají cytokiny cílený účinek. Jsou úspěšné pouze u několika typů nádorů.
Imunoterapie monoklonálními protilátkami
Protilátky jsou proteinové molekuly ve tvaru Y, které se přesně připojují ke specifickým antigenům buňky. Označují nemocné buňky a patogeny (jako jsou bakterie) pro imunitní buňky, aby je mohly eliminovat. Přesně padnoucí protilátky lze také vyrobit uměle.
Na druhou stranu se monoklonální protilátky využívají i jako imuno-onkologická terapeutika: Pokud se navážou na nádorovou buňku, je to signál pro imunitní systém, aby ji napadl. Monoklonální protilátky lze také použít k odeslání cílených cytotoxinů nebo radioaktivních látek do rakovinných buněk, což způsobí jejich smrt.
A je tu další možná aplikace: monoklonální protilátky působí jako imunoterapie inhibicí určitých signálních drah, které jsou důležité pro růst nádoru. Existují také imunoterapeutické protilátky, které zabraňují tvorbě cév zásobujících nádor.
Nevýhoda: Imunoterapie s použitím monoklonálních protilátek funguje pouze u nádorů, které mají velmi specifické povrchové vlastnosti, které se u zdravých buněk nevyskytují nebo se téměř nikdy nevyskytují. I když je nádor špatně zásoben krevními cévami nebo je velmi velký, léčba má slabý účinek, protože k cíli nedosáhne dostatek protilátek.
Imunoterapie terapeutickými vakcínami proti rakovině
Probíhá výzkum například nádorových vakcín, které mají imunitní systém upozornit na specifické nádorové antigeny. Například nádorové antigeny mohou být produkovány ve velkém množství v laboratoři a poté injikovány pacientům jako „rakovinná vakcína“ – v naději, že jejich imunitní systém pak rozpozná a napadne tyto antigeny na existujících nádorových buňkách.
Terapie dendritickými buňkami zahrnuje extrakci dendritických buněk z těla a jejich vybavení v laboratoři antigeny, které jsou charakteristické pro specifické rakovinné buňky a jinak se v těle nevyskytují. Tyto „ozbrojené“ imunitní buňky pak mohou být podávány pacientovi, aby se urychlil boj imunitního systému proti rakovině – nebo tak alespoň zní myšlenka.
V rámci přípravy na terapii CAR T-buňkami pacienti dostávají lehkou chemoterapii. To nejen eliminuje některé rakovinné buňky, ale také T buňky. To zvyšuje účinnost následné terapie CAR-T buňkami.
Nevýhoda: Úspěch byl zatím mírný. Pro léčbu rakoviny dosud nebyly schváleny žádné protinádorové vakcíny; nicméně, někteří kandidáti jsou přinejmenším používáni v klinických studiích. Terapie dendritickými buňkami také zatím není standardní v léčbě rakoviny. Velmi komplexní a nákladná terapie CAR-T buňkami je v současnosti možná pouze u vybraných pacientů s určitými formami rakoviny.
Imunoterapie s inhibitory imunitního kontrolního bodu
Některé nádory mohou aktivovat tyto imunitní kontrolní body, tj. spustit jejich brzdnou funkci: Na svém povrchu nesou molekuly, které odpovídají určitým receptorům T buněk, které fungují jako vypínací tlačítka. Při kontaktu je T buňka inaktivována a nepůsobí proti rakovinné buňce.
Proti tomu lze použít inhibitory imunitního kontrolního bodu – opět uvolní „brzdy“ tím, že obsadí kritické povrchové molekuly rakovinných buněk. To znamená, že již nemohou ovládat vypínací tlačítka T-buněk. V důsledku toho mohou T buňky proti nim zasáhnout.
Kdy se imunoterapie provádí?
V současné době existují pouze vhodné imunoonkologické léky na některé formy rakoviny. Některé z nich jsou administrovány pouze v rámci studia. Dosud vyvinuté účinné látky pro imunoterapii rakoviny a oblasti jejich použití zahrnují
Monoklonální protilátky – o této formě imunoterapie lze uvažovat například u následujících forem rakoviny:
- karcinom prsu
- kolorektální karcinom
- Non-Hodgkinův lymfom (NHL)
- Nemalobuněčný karcinom plic (forma rakoviny plic)
- Rakovina ledvin
- Leukémie („rakovina krve“)
- Mnohočetný myelom (plazmacytom)
Checkpoint inhibitory – jsou dostupné mimo jiné pro léčbu následujících nádorových forem:
- Maligní melanom (rakovina černé kůže)
- Rakovina ledvin (karcinom ledvin)
Cytokiny – oblasti použití zahrnují
- Rakovina kůže
- leukémie
- rakovina ledvinových buněk
V určitých případech non-Hodgkinova lymfomu a leukémie lze použít CAR-T buněčnou terapii.
Co děláte s imunoterapií?
Jaká jsou rizika imunoterapie?
Boj s rakovinou šetrným způsobem byl do dnešního dne stěží možný. Imunoterapie tedy může mít i vedlejší účinky. Ty se však liší od nežádoucích účinků způsobených chemoterapií. Pacientům například většinou neztrácejí vlasy.
Užívání cytokinů, jako je interferon, může způsobit příznaky podobné chřipce, jako je horečka, únava, ztráta chuti k jídlu a zvracení. Interferon má také vliv na nervový systém. V jednotlivých případech může touto cestou způsobit depresi a zmatenost.
Čeho bych si měl být po imunoterapii vědom?
I když jsou imunoterapie specificky zaměřeny proti rakovinným buňkám, mohou být spojeny se značnými vedlejšími účinky. Z tohoto důvodu by imunoterapie proti rakovině měla být vždy prováděna ve specializovaných centrech. Pokud poté zaznamenáte nějaké příznaky, vždy je proberte se svým lékařem. Zejména pokud je imunitní systém aktivován příliš silně, je důležité rychle obnovit rovnováhu během imunoterapie.
