Co je kochleární implantát?
Kochleární implantát je elektronická protéza vnitřního ucha. Skládá se z implantátu, který je umístěn ve vnitřním uchu, a řečového procesoru, který se nosí za uchem jako sluchadlo. Kochleární implantát může pomoci některým lidem, kteří mají vážnou ztrátu sluchu ve vnitřním uchu.
Normální proces sluchu
Zdravé ucho zachycuje zvukové vlny a přenáší je zvukovodem do bubínku, čímž dochází k jeho mechanickému chvění. Tři kůstky ve středním uchu – malleus, incus a stapes – přenášejí vibrace do tzv. oválného okna.
Bezprostředně za tím je vnitřní ucho s tekutinou naplněnou hlemýždí (latinsky „hlemýžď“): Tato spirálovitě vinutá kostní dutina obsahuje skutečný sluchový orgán – rovněž vinutý, tekutinou naplněný trubicový systém jemných membrán.
V těchto membránách jsou zabudovány smyslové buňky vybavené jemnými chloupky, které vyčnívají do tekutiny. Pokud tyto vibrují díky zvukovým vlnám přenášeným přes oválné okénko, přenášejí podnět do mozku přes sluchový nerv. Zde jsou signály převedeny na akustické informace.
Jak funguje CI?
Přijímač implantátu ve vnitřním uchu signály dekóduje a přenáší je přes elektrodu do hlemýždě. Tam elektrické impulsy stimulují sluchový nerv. Přenáší signály do mozku, který informace zpracovává, jako by šlo o přirozený akustický děj. Slyšení je tak možné s CI.
Sluchadlo a kochleární implantát: rozdíly
Jaký je rozdíl mezi CI a sluchadlem? Sluchadlo podporuje sluch, který stále funguje. Obsahuje mikrofon, který snímá zvuky nebo ruchy v okolí. Ty jsou následně převedeny na elektrické signály, jejichž hlasitost se upravuje směrem nahoru vestavěným zesilovačem. Podle přítomného sluchového postižení zesiluje sluchadlo ty frekvence nebo zvuky, které již postižený dobře nevnímá.
Pokud je sluchovým postižením příliš omezen přenos zvuku nebo již nefunguje přeměna zvukových vln na podněty ve vnitřním uchu, naráží sluchadlo na své limity. V takových případech může pomoci kochleární implantát. Přebírá funkce vnitřního ucha a vysílá signály přímo do sluchového nervu. KI tak umožňuje slyšet i lidem bez funkčního sluchu – například dětem, které se narodily neslyšící.
Kochleární implantát: Kdy se používá?
Základními požadavky na kochleární implantát jsou intaktní sluchový nerv a centrální sluchová dráha. Dospělí a děti, kteří jsou neslyšící nebo hluboce nedoslýchaví a kterým konvenční sluchadlo, sluchadlo pro kostní vedení nebo implantovatelné sluchadlo neumožňují mluvenou komunikaci, mohou využít CI. Důvod ztráty nebo ztráty sluchu – ať už se jedná o ztrátu sluchu, trauma z hluku, léky nebo nehodu – nezáleží.
Konkrétně se kochleární implantáty používají pro:
- Poškození vláskových buněk v hlemýždi (známé jako kochleární hluchota).
- Postlingvální hluchota (nástup hluchoty až po naučení se jazyka)
- Prelingvální nebo dědičná hluchota u dětí (počátek hluchoty před učením jazyka)
- Ztráta sluchu, kdy porozumění řeči není možné ani se sluchadlem
Na rozdíl od dětí se dospělým, kteří se již narodili neslyšící, obvykle neimplantuje kochleární implantát. Jejich mozek se nikdy nenaučil rozpoznávat a interpretovat akustické podněty. Vzhledem k tomu, že je již zralý, neočekává se, že ještě dokáže zabalit příslušné dovednosti pro porozumění mluvené řeči. Kochleární implantát proto většinou zůstává neúčinný.
Jednostranné nebo dvoustranné?
V zásadě lze kochleární implantát použít jednostranně nebo oboustranně – v závislosti na sluchovém postižení a jeho výraznosti na každé straně.
Pro některé pacienty tedy může být optimální terapií použití CI na jedné straně a sluchadla na druhé straně. V ostatních případech dává větší smysl oboustranná montáž kochleárním implantátem – porozumění řeči v hluku a směrové slyšení jsou pak obecně lepší než u jednostranné CI.
O tom, jaká opatření povedou k nejlepšímu sluchovému zážitku, se lékař domluví individuálně s každým pacientem nebo s rodiči léčeného dítěte.
Kochleární implantát: výhody a nevýhody
Kochleární implantáty nenahrazují uši, ale postiženým otevírají mnoho možností. O těchto výhodách, ale i o možných nevýhodách a rizicích by se měli zájemci předem informovat.
Výhody kochleárního implantátu
Kochleární implantáty zvětšují vnímatelný rozsah zvuku a hlasitosti, takže nositel může snadněji komunikovat se svými bližními a má tak (opět) větší podíl na společenských setkáních. I hudba se dá lépe vnímat. U dětí může co nejrychlejší nasazení kochleárních implantátů podpořit vývoj řeči.
Nevýhody kochleárního implantátu
Nevýhody a omezení spojená s kochleárním implantátem:
- Implantát je nutné sundat při spánku i při některých sportech, jako je plavání nebo bojová umění.
- Silná magnetická pole, elektrostatika a vysokofrekvenční signály mohou ve vzácných případech způsobit nechtěné podráždění sluchového nervu.
- Aby bylo možné poslouchat TV a zvuk co nejrealističtěji, mohou být potřeba externí, další mikrofony.
- Protože kochleární implantát je složité zařízení, mohou nastat technické komplikace.
- Péče a údržba doma i na klinice může zabrat spoustu času.
- Navzdory intenzivnímu tréninku dochází k úplnému obnovení porozumění řeči jen zřídka, protože jazykové informace pro mozek zůstávají neúplné.
- Někteří lidé považují kochleární implantát za vizuálně nepřitažlivý.
Kochleární implantát u dětí
Zákrok je možný od šestého měsíce života – v individuálních případech lze kochleární implantát zavést i miminkům do šesti měsíců věku. U dětí, které hluboce ohluchnou nebo nedoslýchají až v průběhu času, by měl být postup proveden co nejdříve.
Kdy není KI pro děti vhodná?
Kochleární implantát není vhodný pro děti v těchto případech:
- vrozená absence kochley
- Hluchota sluchového nervu
- nedostatek rehabilitačních dovedností
Kochleární implantát: operace
Před operací kochleárního implantátu probíhá rozsáhlá příprava. To zahrnuje:
- obecná předoperační diagnóza
- vyšetření stavu sluchu a řeči
- zobrazovací vyšetření vnitřních struktur hlavy pomocí magnetické rezonance (MRI) nebo počítačové tomografie (CT)
- podrobná osobní konzultace a vysvětlení pacienta ošetřujícím lékařem o postupu, šancích a rizicích zákroku
Existují kochleární implantáty různých modelů a od různých výrobců. Lékař a pacient (nebo rodiče dítěte, které má být operováno) společně rozhodují o tom, který přístroj bude implantován.
Jak se zavádí kochleární implantát?
Odtud chirurg vyvrtá kanálek do středního ucha, ze kterého vytvoří otvor do vnitřního ucha dalším otvorem. Tímto přístupem zatlačí elektrodu do hlemýždě. Vlastní implantát ukotví v samostatném kostním lůžku za uchem. Při operaci se testuje kochleární implantát a kontroluje se funkce sluchového nervu.
Normálně může pacient opustit nemocnici ihned poté. Pooperační kontroly zahrnují počítačovou tomografii (CT) nebo magnetickou rezonanci (MRI) ke kontrole polohy implantátu v uchu a pečlivé sledování hojení ran. Tímto způsobem lze včas odhalit případné komplikace.
Posledním krokem je individuální nastavení řečového procesoru po úplném zhojení rány.
Kochleární implantát: rizika zákroku
Kromě obecných rizik spojených s jakýmkoliv chirurgickým zákrokem (např. problémy s hojením ran) se někdy při operaci kochleárního implantátu objevují specifické komplikace. Tyto zahrnují:
- Závrať
- Poškození nervů v chirurgické oblasti
- Nežádoucí stimulace jiných nervů (zejména obličejových a chuťových nervů)
- Infekce středního ucha
- Tinnitus (zvoní v uších)
- tvorba píštěle
- Modřiny (hematom)
- Ztráta jakéhokoli zbytkového sluchu
- Materiálová nekompatibilita
- Odmítnutí implantátu
Vadný kochleární implantát jen zřídka způsobuje bolesti hlavy. Pomoci může nový ušní implantát.
Po zavedení kochleárního implantátu se mohou objevit problémy se sluchem – zejména u dospělých. Sluch s elektronickou protézou je totiž ze začátku cizí a nositel si na to musí nejprve zvyknout. Děti zde mají méně problémů. Vyrůstají s implantátem v uších, takže náročné nastavování není nutné.
Operace kochleárního implantátu: Co musíte mít na paměti poté
Pro úspěšnost zákroku je rozhodující jak základní pooperační terapie, tak následná terapie, stejně jako celoživotní následná péče.
U dětí se na nastavení kochleárního implantátu a následné péči podílejí rodiče, pediatři a logopedi.
Základní terapie
Kromě všeobecného lékařského sledování základní terapie zahrnuje počáteční nastavení a postupnou optimalizaci řečového procesoru:
Po operaci se kochleární implantát poprvé aktivuje a upraví. Zvláštní důraz je kladen na sluchové a řečové testy, kontroly a intenzivní nácvik sluchové řeči. Pacient je navíc proškolen v manipulaci a používání přídavných zařízení.
Následná terapie
Základní terapie pokračuje v následné terapii. Mozek si musí na novou umělou stimulaci zvyknout a naučit se potřebné percepční a zpracovatelské postupy. Intenzivní kombinace tréninku a opakovaných úprav řečového procesoru tvoří základ úspěchu léčby. V tomto procesu pomáhají pravidelné audiometrické kontroly.
Následná péče
Kochleární implantát vyžaduje celoživotní následnou péči na klinice s patřičnými zkušenostmi. Tato následná péče slouží jako lékařská a technická kontrola a konzultace. Lékaři pravidelně kontrolují sluch, řeč a jazyk pacienta a dokumentují jej. Cílem je optimalizace a stabilizace individuální schopnosti pacienta komunikovat.
Kochleární implantát: Náklady
Německo
Náklady na kochleární implantát – tedy přístroj, operaci a následnou péči – se pohybují kolem 40,000 XNUMX eur. Pokud postižená osoba splní požadavky na výkon, hradí náklady zákonné zdravotní pojišťovny.
V případě soukromých zdravotních pojišťoven byste se měli předem informovat, zda budou náklady hrazeny.
Rakousko
Náklady na operaci a počáteční vybavení jsou obvykle hrazeny z fondu. Dotčené osoby samy pak musí uhradit pouze následné náklady, tj.
