Co se děje během kryokonzervace?
Pokud jsou buňky nebo tkáň z těla odstraněny, nezůstanou dlouho neporušené. V zásadě platí to samé jako u ovoce či zeleniny: po sklizni chvíli vydrží v lednici, ale pak se začne rozkládat nebo slouží jako zdroj potravy pro bakterie či plísně. Potraviny zůstanou déle „čerstvé“, pouze pokud jsou zmrazené.
To je přesně to, co se děje s buňkami během kryokonzervace. Získané vzorky jsou zmraženy a konzervovány tekutým dusíkem a zachovávají si tak svou vitalitu až do rozmrazení.
K tomuto účelu se používá kryokonzervace
- Oocyty: neoplozené a oplozené vaječné buňky v pronukleárním stadiu, blastocysty
- Ovariální tkáň
- spermie
- Testikulární tkáň
- Krevní konzervy (koncentrát erytrocytů, kmenové buňky)
- Bakterie, viry a houby (pro vědecké účely)
- Kryokonzervace zesnulých osob (americkými/ruskými společnostmi)
Kryoprezervaci embryí upravuje německý zákon o ochraně embryí (ESchG). Je povoleno pouze ve výjimečných případech, a to když ženy chtějí použít buňky pro vlastní budoucí těhotenství.
Možné problémy s kryokonzervací
Protože spermie obsahují málo vody, je méně problémů s kryokonzervací. Vaječné buňky se naopak obtížně zmrazují, protože obsahují hodně vody. Aby nedošlo k poškození buněčné struktury krystaly ledu, je třeba vodu z buňky odstranit co nejšetrněji.
Při klasické kryoprezervaci („pomalé chlazení“) se proto buňky zmrazují velmi pomalu: přechod z plus 20 stupňů na minus 196 stupňů může trvat až dvě hodiny. Míra selhání – zejména u vaječných buněk – je však u této staré metody vysoká a velká část buněk již není po rozmrazení životaschopná. Novější metoda kryokonzervace – vitrifikace – je šetrnější.
Vitrifikace: šetrný proces
Při vitrifikaci je tkáň ochlazena na minus 196 stupňů během velmi krátké doby – konkrétně během několika sekund. To dává buňkám strukturu podobnou sklu (studená vitrifikace).
Aby se zajistilo, že se při tomto šokovém zmrazení nezničí buněčná struktura, je do vzorků nejprve podán vysoce koncentrovaný a drahý „nemrznoucí prostředek“ (kryoprotektivní roztok), který váže vodu.
Kryokonzervace pro pacienty s rakovinou
První miminko počaté pomocí zmraženého a rozmraženého vajíčka se narodilo v 1980. letech minulého století. Od té doby se metoda neustále vyvíjí. Z toho mají prospěch zejména mladí pacienti s rakovinou.
Život zachraňující léčba rakoviny je totiž může způsobit neplodnost. Naději pak nabízí kryokonzervace. To je však zvláště drahé pro ženy. V minulosti nebyly žádosti o proplacení vždy schváleny – a byly obvykle časově náročné a vyčerpávající. Pacienti s rakovinou také nemají.
Od 1. července 2021 jej mohou účtovat přímo ošetřující lékaři. Žádosti u zdravotních pojišťoven nebo dokonce soukromé financování zmrazení vajíček nebo spermií již nejsou nutné.
Kryokonzervace pro umělé oplodnění
Vitrifikace se nyní stala také důležitou součástí reprodukční medicíny v případě nenaplněné touhy mít děti. Zejména in vitro fertilizace (IVF), zmrazené vaječné buňky, mohou zjevně zvýšit úspěšnost těhotenství. Vzhledem k tomu, že lze získat několik vajíček najednou a poté je zmrazit pro další pokusy o oplodnění, je fyzická zátěž žen menší.
Kryokonzervace jako trend životního stylu
Kliniky pro oplodnění, spermobanky a vaječné banky umožňují ženám s potřebnými finančními prostředky získat a uložit vajíčka v mladém věku, aby si později splnily své přání mít děti.
Kryokonzervace: náklady
Náklady na vitrifikaci zahrnují zmrazení a materiál k tomu potřebný – hormonální stimulaci, řízení cyklu a transfer nejsou zahrnuty. Náklady na jednu vaječnou buňku se pohybují kolem 350 až 500 eur, zatímco část spermií je o něco levnější, přibližně 300 až 400 eur. U obou typů článků jsou následné půlroční náklady na skladování kolem 100 až 200 eur. Pokud mají být buňky znovu rozmraženy, je tu další účet. Za cyklus rozmrazování je třeba zaplatit zhruba 500 až 600 eur.
Nemůžete očekávat, že zdravotní pojišťovny (ať už zákonné nebo soukromé) proplatí náklady na kryokonzervaci. Výjimky existují pouze v případě hrozící neplodnosti v důsledku onkologické léčby. Zeptejte se na to své zdravotní pojišťovny.
Rizika kryokonzervace
Etické obavy
Právní a etické šedé zóny při skladování kryokonzervovaných buněk představují větší problémy. Co by se mělo stát s velkým množstvím nevyužitých vaječných buněk a kdo – v případě úmrtí dárce – může s buňkami nakládat, zůstává předmětem diskuse. V posledních letech docházelo k opakovaným soudním sporům o místě pobytu těchto tzv. „sněhových miminek“. Německá etická rada vydala stanovisko ve prospěch darování/adopce embryí z kryokonzervace.