Stručné shrnutí
- Co je Kallmannův syndrom? Vrozená vývojová porucha, která vede k nedostatku pohlavních hormonů a tím k absenci puberty. Většina pacientů navíc postrádá čich.
- Příčiny: Vrozené genové změny (mutace).
- Rizikové faktory: Tento stav se vyskytuje v rodinách asi u 30 procent pacientů.
- Příznaky: Nedostatečný vývoj v pubertě (nevyvinutí penisu, varlat a prostaty, nízké ochlupení na ohanbí, v podpaží a na těle, nedostatek růstu vousů, nedostatek první menstruace), neplodnost, nedostatek touhy, čich chybí nebo je výrazně oslabený, dlouhodobý následek: osteoporóza.
- Diagnóza: Fyzické příznaky, jako je nedostatečný vývoj sekundárních pohlavních znaků, analýza hormonů, genetický test, ultrazvuk, magnetická rezonanční tomografie, počítačová tomografie, rentgen
- Léčba: Substituční terapie hormonálními přípravky
- Prevence: Prevence není možná
Co je Kallmannův syndrom?
Kallmannův syndrom (KS, olfactogenitální syndrom, De-Morsier-Kallmannův syndrom) je vrozená vývojová porucha mozku. Způsobuje, že postižení jedinci neprodukují žádné pohlavní hormony, a proto nedosáhnou pohlavní dospělosti. Většina pacientů s KS navíc trpí anosmií, což znamená, že nevnímají pachy.
Porucha je pojmenována po německém psychiatrovi Franzi Josefu Kallmannovi, který ji v roce 1944 popsal jako „hypogonadismus (nedostatek pohlavních hormonů) a anosmii (nedostatek čichu)“. Synonymní název „De Morsier-Kallmannův syndrom“ navíc odkazuje na švýcarského neurologa Georgese de Morsiera, který také provedl studie o Kallmannově syndromu.
Sekundární hypogonadismus
Kallmannův syndrom je podtyp sekundárního hypogonadismu. To se týká nedostatku pohlavních hormonů způsobeného poruchou hormonálního řídicího centra v mozku (hypofýze). Gonády (vaječníky, varlata) fungují normálně, ale dostávají malé nebo žádné signály k produkci pohlavních hormonů. Pokud je kromě nedostatku hormonů přítomna anosmie (nedostatek čichu), lékaři ji označují jako Kallmannův syndrom.
Frekvence
Kallmannův syndrom je vzácné onemocnění; muži jsou postiženi častěji než ženy: V průměru onemocní asi jeden z 10,000 50,000 mužů a jedna z XNUMX XNUMX žen.
Příznaky
Hlavními příznaky Kallmannova syndromu jsou výrazně snížený nebo chybějící čich a absence pubertálního vývoje. Stupeň, v jakém se symptomy projevují, se u jednotlivých pacientů liší. Pokud se neléčí, zůstávají obě pohlaví neplodná.
Příznaky u chlapců:
- Nízké nebo chybějící ochlupení na ohanbí, v podpaží a na těle.
- Nedostatek růstu vousů
- Neschopnost zlomit hlas
- Mikropenis a malá varlata: Selhání vývoje penisu a varlat u mladých mužů.
- Nesestouplá varlata (často patrná v kojeneckém věku)
- Vysoký růst: U zdravých jedinců se růstové ploténky v dlouhých kostech uzavřou, jakmile je dosaženo určité hladiny pohlavních hormonů. Pokud hormony chybí, postižení jedinci neúměrně rostou. Ve srovnání s rodiči jsou vyšší a mají dlouhé ruce a nohy.
Příznaky u dívek:
U dívek jsou příznaky obvykle méně závažné. Často je jediným příznakem absence první menstruace (primární amenorea), proto je nemoc často rozpoznána pozdě. Na rozdíl od chlapců je tělesný vývoj navzdory nemoci do značné míry normální. Například prsa jsou obvykle normálně vyvinutá.
Příznaky u dospělých mužů:
Muži s Kallmannovým syndromem mají typicky sníženou hustotu kostí (osteoporózu) a svalovou hmotu. Často mají ženský vnější vzhled díky rozložení ženského tuku. Mají erektilní dysfunkci a jsou neplodní.
Malformace: Vzácněji se u pacientů s KS vyskytují další fyzické malformace. Jde například o poruchy sluchu, rozštěp rtu, čelisti a patra nebo chybějící zuby. Některé postižené osoby se rodí pouze s jednou ledvinou. Psychický vývoj bývá u KS normální.
Osteoporóza: Pohlavní hormony jako testosteron a estrogen hrají důležitou roli v mineralizaci kostí. Pokud hormony chybí, kosti nejsou tak stabilní jako u zdravých lidí – zvyšuje se riziko zlomenin.
Příčina a rizikové faktory
Příčinou Kallmannova syndromu je vrozená změna genu (mutace). Obvykle se vyvine spontánně, ale zhruba ve 30 procentech případů jej na potomka předá jeden nebo oba rodiče.
Změna genu se projevuje již během embryonálního vývoje v děloze: Buňky pro čich a ty, které jsou zodpovědné za řízení gonád (vaječníky, varlata) pocházejí z běžných prekurzorových buněk.
U Kallmannova syndromu je vývoj těchto prekurzorových buněk narušen změnou genu. V důsledku toho se nedostatečně vyvíjejí buňky odpovědné za vyšší úroveň řízení produkce pohlavních hormonů a čichové buňky. Postižení jedinci neprožívají pubertální vývoj a nevnímají pachy.
Pohlavní hormony
LH a FSH působí na gonády (vaječníky, varlata), které v konečném důsledku produkují pohlavní hormony: U žen ženské pohlavní hormony estrogen a progesteron podporují zrání vajíček a spouštějí ovulaci; u mužů hormon testosteron způsobuje tvorbu spermií.
V pubertě začíná produkce pohlavních hormonů a s ní pohlavní dospívání. Pokud, jako u Kallmannova syndromu, je přítomen malý nebo žádný GnRH, produkuje se příliš málo nebo žádné pohlavní hormony a nedochází k pubertálnímu vývoji. Pokud se neléčí, postižení jedinci neprožívají pohlavní dospívání a zůstávají neplodní.
Rizikové faktory
Ve většině případů ke změně genu dochází spontánně. Není jasné, jak k tomu dochází. Asi ve 30 procentech všech případů se onemocnění vyskytuje v rodinách: Postižení jedinci zdědili mutaci od jednoho nebo obou rodičů.
Dosud bylo popsáno několik mutací, které spouštějí Kallmannův syndrom. Patří mezi ně mutace označené KAL1, FGFR1, FGF8, CHD7, SOX10, PROKR2 a PROK2.
Vyšetření a diagnostika
V některých případech je tento stav patrný již u kojenců: Postižení chlapci mohou mít nesestouplá varlata (kryptorchismus) a/nebo velmi malý penis (mikropenis).
Prvním kontaktovaným při známkách KS syndromu je dětský lékař, v případě nedobrovolné bezdětnosti gynekolog nebo urolog.
Lékař provádí následující vyšetření:
Rodinná anamnéza: při podezření na Kallmannův syndrom se lékař ptá, zda jsou v rodině známy případy KS.
Fyzikální vyšetření: Nedostatečně vyvinuté sekundární pohlavní znaky, jako je penis, který je příliš malý na věk pacientky nebo absence první menstruace, dávají lékaři první známky KS syndromu. Všímá si také velikosti těla, podpaží, prsou a pubického ochlupení a posuzuje růst vousů.
Čichový test: Tento test je k dispozici přibližně od pěti let. Lékař používá čisté odoranty, jako je vanilin, aby zkontroloval, zda pacient dokáže rozpoznat zápach.
Krevní test: Lékař zjistí změněnou hladinu hormonu pomocí krevního testu. Hladiny GnRH, LH a FSH jsou typicky snížené nebo na nízké normální úrovni. Hladiny pohlavních hormonů jsou u dospívajících chlapců a dívek na úrovni předpubertálního věku.
Počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI): Těmito vyšetřovacími postupy lékař zkontroluje, zda je vyvinuto čichové centrum v mozku (bulbus olfactorius).
Rentgenové vyšetření ruky: Pomocí rentgenového vyšetření ruky lékař zjistí, zda jsou růstové ploténky již uzavřeny a tělesný růst je tak ukončen.
Spermiogram: Zde lékař vyšetří, zda jsou v ejakulátu přítomny spermie.
Genetický test: Genetický test se používá k určení přesné mutace, která onemocnění způsobuje.
Jak se léčí Kallmannův syndrom?
Kallmannův syndrom je snadno léčitelný. Postižení jedinci dostávají substituční terapii pohlavními hormony. Pokud je stav detekován a léčen před pubertou, postižení jedinci obvykle vedou převážně neomezený život. To zahrnuje pravidelný pubertální vývoj a normální sexuální život.
Podávání pohlavních hormonů: Muži dostávají testosteron a ženy estrogeny a progesteron. Hormonální přípravky jsou dostupné ve formě injekcí, gelů nebo náplastí. Hormonální terapie obvykle pokračuje po celý život u mužů a až do menopauzy u žen.
Podávání pohlavních hormonů v touze mít děti: Aby se mohly tvořit spermie, tělo potřebuje GnRH. Z tohoto důvodu se mužům, kteří chtějí zplodit dítě, podává místo testosteronu hormon GnRH. Trvá 18 až 24 měsíců, než se produkce spermií rozběhne. Zhruba v 80 procentech případů jsou muži následně plodní. Poněkud méně příznivou prognózu mají muži s nesestouplými varlaty.
Léčba osteoporózy: Pacienti se sníženou kostní hustotou dostávají vápník a vitamín D. Kromě toho se pro posílení kostí doporučuje pohyb a sport.
Anosmie: V současné době neexistuje žádná terapie, která by obnovila čich.
Psychoterapie: Pro některé pacienty s KS onemocnění znamená velkou psychickou zátěž. Zde je správnou kontaktní osobou psychoterapeut.
Průběh onemocnění a prognóza
Průběh Kallmannova syndromu se u jednotlivých pacientů liší. Příznaky se liší pacient od pacienta. Je tedy možné, že onemocnění je patrné již v kojeneckém věku, je diagnostikováno v dospívání nebo se nedostatek hormonů objeví až v dospělosti.
Pokud není KS zjištěn a léčen až po 16. roce věku, je možné, že se již vyvinul vysoký vzrůst. Tuto změnu nelze zvrátit ani medikací.
Prevence
Vzhledem k tomu, že se jedná o genetické onemocnění, není možná prevence.
