Co je to hepatitida C?
Hepatitida C je forma zánětu jater způsobená virem hepatitidy C (HCV). Virus hepatitidy C se šíří po celém světě a přenáší se hlavně krví. Akutní onemocnění často probíhá bez výrazných příznaků. Akutní hepatitida C však často přechází do chronické formy. Infekce hepatitidou C je považována za chronickou, pokud je genetický materiál patogenu, HCV RNA, detekovatelný v krvi postižené osoby déle než šest měsíců.
Chronická hepatitida C je jednou z nejčastějších příčin zmenšení jater (cirhóza) a rakoviny jater (hepatocelulární karcinom). Celosvětově způsobuje asi 30 procent všech jaterních cirhóz a asi čtvrtinu hepatocelulárních karcinomů.
Povinnost hlásit
Hepatitida C podléhá hlášení. To znamená, že ošetřující lékař musí všechny podezřelé případy a prokázaná onemocnění jmenovitě hlásit příslušnému odboru ochrany veřejného zdraví. Totéž platí pro úmrtí na hepatitidu C. Zdravotní úřad údaje předává Institutu Roberta Kocha, kde se statisticky zaznamenávají.
Jaké jsou příznaky hepatitidy C?
Infekce hepatitidou C nezpůsobují žádné příznaky nebo pouze nespecifické, většinou chřipkové příznaky, asi v 75 procentech případů. Patří mezi ně například:
- Únava a únava
- @ Ztráta chuti k jídlu
- Nevolnost
- Bolesti svalů a kloubů
- Mírná horečka
Pouze asi 25 procent infikovaných osob vyvine akutní zánět jater, který je obvykle mírný. Nápadné je to především žloutenkou, tedy zežloutnutím kůže, sliznic a bílé skléry v oku. Jsou také možné potíže s pravostrannou horní částí břicha.
Někdy se symptomy a nemoci v průběhu chronické hepatitidy C vyskytují ve zcela odlišných oblastech těla. Patří mezi ně svědění, kloubní potíže, zvětšení lymfatických uzlin (lymfom) a slabost ledvin (selhání ledvin). Patří mezi ně svědění, kloubní potíže, zvětšení lymfatických uzlin (lymfom), zvláštní formy zánětu cév a ledvin a slabost ledvin (nedostatečnost ledvin).
V souvislosti s chronickou hepatitidou C jsou často pozorována i další onemocnění, například deprese, diabetes mellitus, autoimunitní zánět štítné žlázy (jako je Hashimotova tyreoiditida) a tzv. Sjögrenův syndrom.
Jak se hepatitida C přenáší?
Hepatitida C se přenáší především kontaminovanou krví.
Existuje také riziko infekce pro zdravotnický personál (jako jsou lékaři nebo zdravotní sestry), kteří jsou v kontaktu s pacienty s hepatitidou C nebo jejich vzorkem. Pokud se například někdo zraní o jehlu kontaminovanou infikovanou krví postižené osoby, je možný přenos viru. Takové profesionální infekce jsou však vzácné, zejména proto, že riziko přenosu po bodném poranění je v průměru menší než jedno procento.
Dárcovství krve a plazmy na druhé straně již nepředstavuje relevantní riziko infekce, protože všechny krevní produkty musí být v této zemi testovány na hepatitidu C. Přenos prostřednictvím jiných tělesných tekutin, jako jsou sliny, pot, slzy nebo semeno, je také velmi nepravděpodobný. V zásadě je však infekce možná při určitých sexuálních praktikách, pokud jsou spojeny se zvýšeným rizikem poranění, například sliznic.
Pro kojící ženy s vysokou virovou náloží a krvácivými poraněními v oblasti bradavky (např. drobné trhlinky zvané ragády) lze doporučit použití kojící čepice. Samotné mateřské mléko naproti tomu nehraje v přenosu viru žádnou roli.
Zda píchání do tetování, piercingu nebo ušních dírek s sebou nese riziko infekce hepatitidou C, nebylo přesvědčivě objasněno. Pokud se však použije kontaminovaný příbor (protože nebyl mezi schůzkami klienta řádně vydezinfikován), přenos viru nelze s jistotou vyloučit.
Hepatitida C: inkubační doba
Doba mezi infekcí a objevením se prvních příznaků hepatitidy C (inkubační doba) je dva až 24 týdnů. V průměru však uplyne šest až devět týdnů. Existuje riziko infekce pro ostatní, pokud je genetický materiál viru (HCV-RNA) detekovatelný v krvi.
Vyšetření a diagnostika
Následuje fyzikální vyšetření: lékař mimo jiné vyšetří barvu kůže, sliznic a bílé skléry v oku (při žloutence zežloutne). Prohmatá také břicho, aby zjistil, zda se v pravé horní části břicha nevyskytuje tlaková bolest – možná známka onemocnění jater. Pohmatem břicha také posoudí, zda jsou játra abnormální. Například ztvrdlý orgán svědčí o jaterní cirhóze.
Laboratorní testy
Krevní testy jsou nezbytnou součástí diagnózy hepatitidy C. Nejprve lékař stanoví jaterní hodnoty (např. GOT, GPT), protože zvýšené hodnoty mohou znamenat onemocnění jater. Za druhé se v krvi hledají protilátky proti virům hepatitidy C (anti-HCV). Takové protilátky jsou obvykle detekovatelné sedm až osm týdnů po infekci. Pouze takový test na hepatitidu C umožňuje spolehlivou diagnózu.
Pokud k (podezřelé) infekci došlo teprve nedávno, tělo možná ještě nemělo dostatek času na vytvoření specifických protilátek. I v tomto případě může poskytnout jistotu pouze přímá detekce původce onemocnění.
Existují různé podtypy viru hepatitidy C, tzv. genotypy, které se od sebe liší svými vlastnostmi. Po stanovení diagnózy hepatitidy C je důležité určit přesný genotyp patogenu. Kromě toho lékař stanoví tzv. virovou nálož, tedy koncentraci virového genetického materiálu (HCV RNA) v krvi. Oba jsou relevantní pro plánování terapie.
Ultrazvuk břišní dutiny
Biopsie a elastografie
K přesnějšímu určení, jak daleko již jizva (fibróza) pokročila, může lékař odebrat vzorek tkáně z jater a nechat jej vyšetřit v laboratoři (jaterní biopsie). Alternativou je speciální ultrazvuková technika zvaná elastografie. Může být použit ke stanovení stupně fibrózy jater bez zásahu do těla.
Zacházení
Akutní hepatitida C se vyléčí během několika týdnů bez léčby až u 50 procent postižených. Z tohoto důvodu lékaři obecně nepředepisují antivirotika okamžitě, ale počkají a uvidí.
I v případě akutní hepatitidy C s těžkými příznaky nebo závažnými doprovodnými onemocněními je často užitečné léčit infekci antivirotiky.
Takové léky se však primárně používají u chronické hepatitidy C. Mají zabránit dalšímu progresi onemocnění jater. Mají zabránit dalšímu progresi onemocnění jater. Tímto způsobem také snižují riziko jaterní cirhózy a rakoviny jater jako pozdních následků chronické hepatitidy C.
Léky proti hepatitidě C
V dnešní době se hepatitida C většinou léčí léky, které různým způsobem zabraňují množení patogenů. Lékaři takové látky označují jako „přímá antivirová činidla“ (DAA). Jsou dostupné ve formě tablet. Vedlejší účinky se prakticky nevyskytují. Mezi používané DAA patří:
- inhibitory proteázy, jako je grazoprevir, glecaprevir nebo simeprevir
- Inhibitory polymerázy, jako je sofosbuvir
- Inhibitory NS5A, jako je velpatasvir, ledipasvir nebo elbasvir
Mnohé z těchto přípravků nejsou dostupné jednotlivě, ale pouze ve fixní kombinaci tablet.
Léčba hepatitidy C bez interferonu se během těhotenství a kojení nedoporučuje.
Medikamentózní léčba hepatitidy C obvykle trvá dvanáct týdnů. V některých případech lékař předepisuje léky pouze na osm týdnů. Někteří nemocní je však musí užívat déle než dvanáct týdnů, například 24 týdnů.
Nejméně dvanáct týdnů po ukončení medikamentózní léčby lékař znovu vyšetří krev, aby zkontroloval úspěšnost terapie. Pokud lze ve vzorku stále detekovat genetický materiál virů hepatitidy C, buď terapie dostatečně nezabrala, nebo se postižená osoba znovu nakazila. V tomto případě se obvykle doporučuje obnovit léčbu (obvykle jinými prostředky než poprvé).
Transplantace jater
Průběh a prognóza
Mnoho postižených chce vědět především jednu věc: Je hepatitida C léčitelná? Odpověď zní: v mnoha případech ano.
Akutní hepatitida C se spontánně vyléčí asi u 15 až 45 procent postižených. To naopak znamená: Chronická hepatitida C se vyvine u 55 až 85 procent všech infikovaných osob. I to je obvykle mírné a bez specifických příznaků. Spontánní zotavení je však pozorováno zřídka.
Správná terapie chronické hepatitidy C však často vede k úspěchu. V tomto případě úspěch znamená, že v krvi již nejsou zjistitelné žádné viry. To se kontroluje kontrolními vyšetřeními po ukončení léčby. Následné relapsy jsou vzácné. Po zahojené infekci je však možné se hepatitidou C nakazit znovu. Na rozdíl od některých jiných forem hepatitidy tedy nemoc nezanechává doživotní imunitu.
Chronická hepatitida C: pozdní účinky
Asi u 20 procent pacientů s chronickou hepatitidou C se cirhóza jater rozvine jako pozdní následek během 20 let. V tomto procesu se stále více tkáně přeměňuje na nefunkční pojivovou tkáň, což způsobuje, že játra stále více ztrácejí svou funkci. Rychlost, jakou jaterní cirhóza postupuje, se však u každého člověka velmi liší, protože průběh onemocnění ovlivňují různé faktory. Mezi faktory, které podporují rychlý rozvoj jaterní cirhózy, patří:
- Starší věk
- Mužské pohlaví
- Chronická konzumace alkoholu
- Další infekce hepatitidou B
- Další infekce HIV
- HCV genotyp 3
- Zvýšené jaterní enzymy (transaminázy)
- Chronická hemodialýza
- Určitá forma ztučnění jater (steatóza)
- Genetické faktory
