Stručné shrnutí
- Příznaky: Příznaky závisí na konkrétní formě malomocenství. Mezi možné příznaky patří kožní změny, ztráta hmatového vnímání a paralýza.
- Prognóza: Lepra je léčitelná, pokud je správně léčena. Pokud však není přijata včasná léčba, může onemocnění vést k progresivnímu a trvalému poškození.
- Příčiny: Lepra je způsobena bakterií Mycobacterium leprae.
- Rizikové faktory: Lepra je zvláště rozšířená v tropických a subtropických zemích s vysokou hustotou obyvatelstva a nízkými hygienickými standardy.
- Diagnóza: Diagnóza se stanoví na základě anamnézy pacienta, fyzikálního vyšetření a speciálních vyšetřovacích metod k detekci patogenu.
- Léčba: Lepra se léčí kombinací různých antibiotik.
- Prevence: Při léčbě a péči o pacienty s leprou je nutné dodržovat vhodnou základní hygienu a správnou likvidaci infekčních materiálů.
Co je malomocenství?
Lepra je nakažlivé bakteriální onemocnění, známé také jako Hansenova choroba nebo Hansenova choroba. Je způsobena Mycobacterium leprae a vyskytuje se po celém světě. Bakterie ničí kůži a sliznice a napadají nervové buňky.
Mezi země zvláště postižené leprou patří Indie, Brazílie a Indonésie. Mezi další postižené země patří Nepál, Konžská republika, Mosambik a Tanzanie.
Obecně platí, že počet případů v Africe, Americe, jihovýchodní Asii a jihovýchodním Středomoří od roku 2003 klesá. Přesto lepra stále existuje a každý rok onemocní tisíce lidí po celém světě – mnoho z nich jsou děti .
Například v roce 202,256 bylo Světové zdravotnické organizaci (WHO) hlášeno 2019 14,893 nových infekcí, včetně 14 XNUMX dětí mladších XNUMX let.
V Německu jsou však v posledních letech registrovány pouze ojedinělé případy importované lepry. V roce 2019 byl hlášen jeden případ lepry. V roce 2018 však nebyly příslušným orgánům hlášeny žádné případy.
Malomocenství ve středověku
Malomocenství bylo ve středověku také velmi rozšířené v Evropě. Nemoc byla považována za „trest od Boha“: původní název „lepra“ pravděpodobně pochází z toho, že lidé trpící leprou museli žít (vystaveni) mimo lidská sídla.
Jaké jsou příznaky lepry?
Lékaři rozlišují mezi těmito formami lepry:
Lepra indeterminata je velmi mírná forma onemocnění, při které se vyskytují izolované, méně pigmentované (hypopigmentované) kožní skvrny. V 75 procentech případů se tyto vyléčí spontánně.
Tuberkuloidní lepra nebo nervová lepra je mírnější formou onemocnění. Kožní léze se vyskytují pouze sporadicky a jsou ostře ohraničené. Místa jsou méně pigmentovaná (hypopigmentovaná) nebo zarudlá a nesvědí. U této formy onemocnění jsou v popředí jako typické příznaky lepry následky poškození nervů.
Pocit doteku (teplota, dotek a bolest) je ztracen. Protože postižení necítí bolest dostatečně brzy, často se zraní. Svaly atrofují, ochrnou a někdy dochází k těžkým deformitám. Kožní změny se mohou samy zahojit.
Lepromatózní lepra je závažná forma infekčního onemocnění, ke kterému dochází, když je imunitní systém slabý. Na kůži se objevují četné nádorové bulky, které dodávají obličeji vzhled lví hlavy („facies leontina“).
Takzvané hraniční formy malomocenství jsou smíšené formy, které kombinují různé příznaky jiných forem.
Je malomocenství léčitelné?
Lepra je chronické onemocnění kůže, sliznic a nervových buněk. Při včasné diagnóze a léčbě je prognóza příznivá.
Pokud se však neléčí, může vést k postupnému a trvalému poškození kůže, očí, končetin a nervů.
Škody, které již nastaly, jako je zmrzačení nebo ochrnutí, nelze zvrátit. Asi dva až tři miliony lidí na celém světě jsou trvale postiženy leprou.
Lepra: příčiny a rizikové faktory
Původcem lepry je bakterie Mycobacterium leprae. Bakterii objevil v roce 1873 norský lékař Armauer Hansen jako původce infekčního onemocnění. Mycobacterium leprae je méně agresivní bakterie, která stejně jako patogen tuberkulózy žije v infikovaných hostitelských buňkách.
V důsledku toho imunitní systém bojuje s patogenem pouze přímo obrannými buňkami („buněčná obrana“) a obranná reakce prostřednictvím protilátek („humorální obrana“) téměř neexistuje. Pouze masivní a dlouhodobé vystavení bakterii vede k malomocenství.
Jak přesně se lepra přenáší, nebylo dosud přesvědčivě objasněno. Zdá se však, že důležitou roli hraje dlouhodobý blízký kontakt s neléčenými pacienty s leprou. Ti infikovaní vylučují velké množství patogenu lepry ve svých nosních sekretech nebo prostřednictvím kožních vředů, které se vyvinou.
Bakterie se pak pravděpodobně přenášejí z člověka na člověka prostřednictvím malých kožních ran nebo dýchacích cest jako kapénková infekce. Přenos patogenu na nenarozené dítě během těhotenství je možný, pokud má matka lepru.
Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, lepra není vysoce nakažlivá nemoc! Lidé s leprou proto obvykle není nutné izolovat.
Vyšetření a diagnostika
Institut pro infekční nemoci a tropickou medicínu je tím správným místem, kam se obrátit v případě podezření na lepru. Pro diagnózu je velmi důležitá anamnéza (anamnéza).
Rozhodujícím faktorem je, zda pacient v posledních letech pobýval v oblastech ohrožených leprou, neboť v průmyslových zemích byla lepra vymýcena. Při fyzikálním vyšetření lékař pátrá po typických kožních změnách, nervových změnách a poruchách čití.
Další vyšetření
Další metodou diagnostiky je tzv. molekulárně biologická detekční metoda, například detekce genetického materiálu Mycobacterium leprae pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR). To umožňuje diagnostikovat malomocenství v rané fázi. Postup také slouží k potvrzení diagnózy.
Leprominový test (Mitsudova reakce) je screeningový test na protilátky, který zkoumá imunitní systém těla. Tento test umožňuje odlišit tuberkuloidní a lepromatózní lepru.
Lepra: Léčba
Léčba lepry závisí na počtu patogenů. Používá se kombinace různých antibiotik. V případě tuberkuloidní lepry jsou účinnými látkami obvykle dapson a rifampicin, v případě lepromatózní lepry se používá i klofazimin.
Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje šestiměsíční terapii tzv. malopatogenní lepry (). Na druhé straně malomocenství bohaté na patogeny () se léčí po dobu nejméně dvanácti měsíců vhodnými antibiotiky.
V jednotlivých případech se v léčbě pokračuje ještě déle. Pak může být nutné uchýlit se k náhradní léčbě („rezervní leprostatika“).
K úplnému vyléčení lepry je často zapotřebí několikaletá léčba. Podpůrná cvičební terapie pomáhá předcházet paralýze způsobené leprou.
Prevence
Aby se zabránilo přenosu Mycobacterium leprae, je třeba při léčbě a péči o pacienty s leprou dodržovat základní hygienu a správnou likvidaci infekčních materiálů (např. nosní a ranní sekrety). U lidí, kteří přišli do kontaktu s pacienty trpícími multibacilární leprou, se doporučuje, aby byli sledováni na klinické příznaky po dobu alespoň pěti let.
V souladu s tím by blízké kontakty měly být testovány na infekci každých šest měsíců, pokud je to možné. Tyto intervaly testování by měly být zkráceny, pokud mají tito lidé další rizikové faktory, jako je imunodeficience způsobená léky nebo infekcemi.
