Asexuální lidé pociťují buď malou nebo žádnou sexuální přitažlivost k ostatním lidem. Asexualita nevyžaduje léčbu, pokud nevede k utrpení.
Co je to asexualita?
Asexualita je definována jako konkrétní sexuální orientace, tj. Analogická s heterosexualitou nebo homosexualitou. Asexualita tedy není rovnocenná s mužem nebo ženou bez sexuality, ale je to podle definice zvláštní forma sexuální orientace ani na jedno pohlaví. Asexuální lidé tedy velmi dobře mají svou vlastní genderovou identitu, ale sexuálně je nepřitahuje jejich vlastní pohlaví ani opačné pohlaví. V Mezinárodní klasifikaci nemocí a poruch je ICD 10 popisována jako medicínská ztráta nebo nedostatek sexuálního zájmu stav nebo duševní porucha. Snížené libido nebo snížená sexuální chuť k jídlu je také definováno jako nedobrovolné snížení nebo nedobrovolný nedostatek sexuální touhy nebo sexuálních fantazií. Koncept nemoci ICD 10 je však výslovně spojen s utrpením. Kritériem klinické diagnózy by tedy bylo výrazné, výrazné utrpení. Ale přesně to není případ drtivé většiny nepohlavních osob. Asexuálové tak netrpí tím, že nemají sexuální vztah, nýbrž nanejvýš tím, že se necítí být bráni vážně nebo jim lidé kolem nich nerozumí. Specifickou charakteristikou asexuality, která nevyžaduje léčbu, tedy není přímé utrpení.
Funkce a úkol
Termín asexualita byl vytvořen již v roce 1886 psychiatr Krafft-Ebing, který tento fenomén pojmenoval ve své práci Psychopathia Sexualis. Sexuální abnormality zde popsané byly již v té době průkopnické pro sexuální výzkum. Asexualita existuje, dokud existují lidé, avšak tato konkrétní sexuální orientace dnes zažívá nový význam. Postižení lidé často pociťují určitý tlak na sex kvůli neustálému výskytu tématu sexuality ve všech médiích, i když podle své povahy to není, nebo je jen omezené. Výzkumný pracovník v oblasti sexu Alfred Kinsey dokázal v průběhu rozsáhlé studie v roce 1948 vypracovat, že kromě heterosexuální a homosexuální touhy existují i nepohlavní jedinci, kteří se necítí být sexuálně přitahováni ani k ženám, ani k mužům. Lékař Myra Johnson také publikoval podobný vědecký článek již v roce 1977, který popisuje asexualitu ne jako poruchu, ale jako konkrétní formu sexuální orientace. Z čistě fyzického hlediska jsou asexuální osoby také docela schopné sexuálních aktů, ale netouží po nich. Z rozhovorů s asexuály je známo, že někteří také masturbují, ale obvykle ani tehdy nevyvíjejí sexuální fantazie o jiných osobách. Rovněž není možné učinit všeobecné prohlášení, že asexuálové nikdy neměli sex. Pokud partner není také asexuálně nakloněn, někteří asexuálové dělají kompromisy, aby neztratili milovaného partnera. Lidé, kteří si říkají v zásadě nepohlavní, se navíc mohou zapojit do sexu z čisté zvědavosti, nebo jim to dá trochu potěšení poskytnout uspokojení a potěšení svému protějšku, aniž by sami cítili jakýkoli pocit sexu.
Nemoci a nemoci
S bezpohlavností člověka přímo souvisejí vždy oblasti vztahů, vzrušení a přitažlivosti. Asexuálové mají velmi odlišné vztahové touhy a také vztahové nápady. Zatímco někteří dávají přednost tomu, aby si nechali pro sebe, ostatní asexuálové mají romantické vztahy. Bez ohledu na vztahový model se však asexuálové shodují, že pro ně neexistuje žádný vztah mezi sexualitou a láskou. Vzrušení pro většinu asexuálů je proces, který je vnímán jako docela běžný a nesouvisí s hledáním sexuálního partnera. Při absenci vnějších tlaků, které jsou vnímány jako společenské nebo rodinné, neprožívá drtivá většina asexuálních jedinců zdravotní ani psychologický problém. To je také hlavní důvod, proč nehledat lékařské ošetření pro sebe-vnímanou asexualitu. Pokud jde o přitažlivost, asexuálové se určitě mohou cítit silně přitahováni k ostatním lidem. Tato touha však nemá být vyjádřena na sexuální úrovni, ale ve formě blízkého romantického vztahu, na který není hlavní pozornost zaměřena na sexualitu. Nepohlavní osoby mohou považovat ostatní lidi za velmi esteticky atraktivní a atraktivní. V tomto ohledu však pro ně není velký rozdíl v pohledu na jiné krásné věci, jako je obrázek nebo květina. Pro heterosexuální nebo homosexuální osoby zahrnuje přitažlivost sexuální aspekt, tj. Sexuální touhu. Asexuals, na druhé straně, popisuje jejich přitahování k jiným lidem v jiných druzích intimity, které jsou definovány téměř nebo úplně bez sexuální touhy. Jak navíc ukazuje výzkum, asexualita nemusí být nutně statická během lidského života. Mohou se tedy střídat sexuální a nepohlavní fáze. Ti, kteří jsou postiženi, mohou předcházet sexuálnímu styku. Hluboká intimita tedy může vzniknout v upřímných a blízkých rozhovorech, jakož i ve společných činnostech a zkušenostech nebo ve fyzické blízkosti bez praktikované sexuality. V tomto smyslu je asexualita spojena s nemocí nebo nepohodlí, když například na jednotlivce působí sociální tlak zvenčí, nebo když utrpení vzniká z nepociťování rozkoše. Pravděpodobně pak jde spíše o sexuální neochotu než o obecnou asexualitu.
