Očkování proti žluté zimnici: Kdo by měl být očkován?
V zásadě je očkování proti žluté zimnici zvláště důležité pro místní obyvatelstvo v endemických oblastech žluté zimnice, protože stoprocentní ochranu před přenosem komářím štípnutím lze jen stěží zaručit, a to i při velké ostražitosti. Pokud je očkováno asi 60 až 90 procent populace endemické oblasti, lze propuknutí nemoci předejít.
Očkování je však důležité i pro cestovatele do endemických oblastí žluté zimnice. V některých zemích je dokonce vyžadováno očkování: do takové země nesmíte cestovat (ani tranzitem) bez příslušného dokladu. Očkování se však nedoporučuje pouze do zemí, kde je povinné, ale do všech zemí s potenciálním rizikem nákazy žlutou zimnicí. Pro které země je očkování proti žluté zimnici vhodné nebo povinné, zjistíte u svého cestovního lékaře.
Postup očkování proti žluté zimnici
Očkování proti žluté zimnici je aktivní očkování živou vakcínou. To znamená, že do těla jsou injikovány oslabené viry žluté zimnice. Protože jsou patogeny oslabené, nemohou obvykle způsobit žlutou zimnici. V následujících dnech po očkování proti žluté zimnici si imunitní systém pacienta vytváří protilátky proti virům a bojuje s nimi. Tímto způsobem se obranný systém těla „učí“ ničit viry žluté zimnice. Používanou vakcínou je tzv. 17D vakcína proti žluté zimnici, která se efektivně používá již přes 70 let.
Jak často se očkuje?
Vstupní požadavky specifické pro jednotlivé země se však mohou změnit. Je proto důležité se včas informovat před plánovanou cestou a nechat si očkování v případě potřeby (každých deset let) obnovit.
Podle odborníků může mít smysl i opakování očkování každých deset let u následujících skupin lidí. Tyto zahrnují:
- Děti, které byly mladší dvou let, když byly poprvé očkovány.
- Ženy, které byly očkovány během těhotenství.
- HIV infikovaných jedinců
- Jedinci, kteří ve stejnou dobu dostali očkování MMR.
Kde se očkuje?
Zvláštností očkování proti žluté zimnici je, že jej mohou provádět pouze speciální lékaři a licencovaná očkovací centra. Tito lékaři, z nichž většina jsou specialisté na tropickou medicínu, získají pro tento účel certifikaci od Světové zdravotnické organizace (WHO) a poté smějí aplikovat vakcínu proti žluté zimnici po celém světě. Je to jediné očkování podléhající tomuto zvláštnímu požadavku.
Mnoho lidí se při očkování bojí vedlejších účinků nebo reakcí na očkování. Nežádoucí účinky vakcíny proti žluté zimnici jsou naštěstí vzácné a vakcína proti žluté zimnici je považována za bezpečnou a dobře tolerovanou. Přesto musí být každý pacient před očkováním ústně informován lékařem o možných vedlejších účincích vakcíny proti žluté zimnici.
Obecně se příznaky podobné chřipce mohou objevit tři až čtyři dny po očkování proti žluté zimnici. Vakcína proti žluté zimnici totiž obsahuje oslabené, ale v zásadě funkční viry.
Specifickým vedlejším účinkem vakcíny proti žluté zimnici je alergická reakce na slepičí vaječný bílek. Je to proto, že vakcína proti žluté zimnici je obzvláště bohatá na slepičí vaječný bílek, a proto může způsobit závažné alergické reakce u lidí, kteří jsou alergičtí na slepičí vaječný bílek.
Kdo nesmí být očkován?
Vzhledem k tomu, že se jedná o živé očkování, měli by být také lidé s výraznou imunodeficiencí (například v důsledku AIDS) očkováni pouze výjimečně. Je to proto, že normálně fungující imunitní systém je důležitý pro vytvoření ochrany vakcínou. Navíc živé očkování může mít v případě imunodeficience nepředvídatelné následky.
U osob starších 60 let by měli lékaři také předem zvážit přínosy a rizika očkování, protože závažné nežádoucí účinky vakcíny se mohou objevit ve velmi vzácných případech.
Očkovat by se neměly ani ženy, které jsou těhotné nebo kojící, a kojenci mladší devíti měsíců.
