Co je Parkinsonova demence?
Parkinsonova demence je termín používaný lékaři k popisu poruchy demence u lidí s Parkinsonovým syndromem, která splňuje určité požadavky. Mezi ně patří skutečnost, že demence začíná postupně a postupuje pomalu. Navíc musí být narušeny alespoň dvě tzv. kognitivní funkce, například pozornost, jazyk nebo paměť.
Postižení musí být tak závažné, že omezuje každodenní život, bez ohledu na motorické symptomy spojené s Parkinsonovým syndromem.
Frekvence Parkinsonovy demence
Ne u všech lidí s Parkinsonovou chorobou se rozvine demence. Riziko je však zhruba šestkrát vyšší než u běžné populace. Odborníci předpokládají, že u zhruba 40 až 80 procent postižených se v průběhu nemoci rozvine Parkinsonova demence.
Jak dlouho trvá konečná fáze Parkinsonovy demence?
Je však známo, že Parkinsonova demence zvyšuje úmrtnost: mnoho postižených umírá přibližně do pěti let od propuknutí Parkinsonovy demence.
Jaké jsou příznaky Parkinsonovy demence?
Parkinsonova demence se projevuje různými poruchami kognitivních funkcí:
- Zhoršená pozornost: Úkoly, které vyžadují vysokou úroveň pozornosti, jsou pro postižené obtížné
- Potíže s plánováním a prováděním činností
- Zpomalené myšlení
- Poruchy prostorové orientace a vnímání
- Obtížné vybavit si nedávné události nebo nově naučený obsah
- Někdy potíže s hledáním slov a problémy s vytvářením složitých vět
Na rozdíl od Alzheimerovy choroby, která postihuje především krátkodobou a dlouhodobou paměť, Parkinsonova demence ovlivňuje především pozornost a rychlost myšlenkových pochodů. Schopnost učit se sama o sobě je také zachována, ale naučený obsah lze vyvolat pouze se zpožděním.
Parkinsonova demence: diagnóza
Při podezření na demenci, jako je Parkinsonova demence, lékař provede různá vyšetření. Nejprve však odeberou anamnézu (anamnézu) rozhovorem s postiženým a jeho příbuznými. Lékař například požádá o podrobný popis příznaků, jako jsou problémy se soustředěním. Lékař se také zeptá, jak dlouho tyto příznaky existují, zda existují nějaká další onemocnění a jaké léky pacient užívá.
Po pohovoru o anamnéze následuje fyzikální vyšetření. Lékař také odebere vzorek krve na laboratorní rozbor.
Lékař pomocí tzv. krátkých kognitivních testů ověří, zda dotyčný skutečně netrpí Parkinsonovou demencí (nebo jinou demencí). Tyto testy však nemají velký význam v případech mírné demence. V tomto případě může být nutné hloubkové neuropsychologické vyšetření.
Při podezření na demenci se často zobrazuje mozek – pomocí počítačové tomografie (CT) nebo magnetické rezonance (MRI). U lidí s demencí snímky ukazují, že mozková tkáň se zmenšila (atrofie). U nejasných případů demence následují další vyšetření.
Parkinsonova demence: léčba
Medikamentózní léčba demence
Existují také léky, které specificky zmírňují příznaky Parkinsonovy demence. Jedná se především o přípravky obsahující účinnou látku rivastigmin, což je tzv. inhibitor acetylcholinesterázy:
Acetylcholinesteráza je enzym, který rozkládá nervový posel (neurotransmiter) acetylcholin v mozku. Stejně jako u Alzheimerovy demence je i u Parkinsonovy demence nedostatek acetylcholinu. Rivastigmin napravuje tento nedostatek inhibicí enzymu, který normálně štěpí acetylcholin. To znamená, že funkce mozku, jako je myšlení, učení a zapamatování, jsou zachovány déle. Postižení se navíc lépe vyrovnávají s každodenním životem.
Pozor na antipsychotika!
Antipsychotika (neuroleptika) jsou léky používané k léčbě psychotických příznaků, jako jsou halucinace. Používají se u určitých forem demence. U Parkinsonovy demence je však většina antipsychotik (klasických i mnoha atypických antipsychotik) tabu. Důvodem je, že u postižených je zvýšené riziko nežádoucích účinků. Zejména mohou takové léky vážně narušit pohyblivost a bdělost (bdělost) u Parkinsonova syndromu.
Nelidová opatření
Trénink paměti („brain jogging“) je vhodný u lehkých forem Parkinsonovy demence, pokud se postižení účastní s potěšením a bez frustrace. Umělecko-expresivní formy terapie, jako je malba, hudba a tanec, mohou mít také pozitivní vliv na pohodu a zdraví postižených.
U Parkinsonovy demence je také důležité navrhnout obytné prostory tak, aby vyhovovaly potřebám pacienta. To zahrnuje odstranění potenciálních zdrojů nebezpečí a zranění. Například by měly být odstraněny malé koberce (nebezpečí zakopnutí a uklouznutí!). Aby se ti, kterých se to týká, snáze orientovali ve vlastních čtyřech stěnách, je dobré si různé místnosti označit barvami nebo symboly například na dveřích.
