Dislokace: Léčba, Příznaky

Stručné shrnutí

  • Léčba: První pomoc: znehybnění, chlazení, uklidnění postiženého; lékař ručně luxuje kloub, následuje RTG a znehybnění obvazy nebo dlahami, při souběžných poraněních nebo selhání luxace možná operační opatření
  • Příznaky: Silná bolest, ulevující držení těla, nehybnost postižené části těla, brnění a necitlivost v důsledku poranění nervů.
  • Diagnostika: lékař kontroluje polohu postiženého kloubu, průtok krve, pohyblivost a vnímání podnětů, zobrazovací postupy (jako je rentgen, ultrazvuk, počítačová tomografie), zřídka artroskopie kloubu
  • Příčiny: Síla způsobená pádem nebo nehodou, vrozená nebo získaná nestabilita kloubu (v důsledku uvolněných vazů), chronické poškození nebo zánět kloubu, malformace (dysplazie) kloubu, nestabilita v důsledku opotřebení souvisejícího s věkem
  • Prognóza: komplikace v důsledku zlomeniny kosti (luxační zlomenina), při jednorázové luxaci obvykle úplné zhojení, při opětovné luxaci možné přetrvávající potíže

Co je to luxace?

„Luxace“ je lékařský termín pro dislokaci. V tomto případě z něj vyskočí kloubní hlavice – kost, která normálně leží v jamce. Obě součásti kloubu proto ztrácejí vzájemný kontakt.

K tomu dochází hlavně u kloubů, které jsou náchylnější ke zranění kvůli své poloze na těle nebo jejich anatomii, jako je rameno, loket nebo (umělá) kyčel.

Dislokace je také možná na následujících místech, například:

  • Chodidlo (kotník, prsty, Chopartova nebo Lisfrancova kloubní linie).
  • Temporomandibulární kloub
  • Zápěstí (perilunate dislokace)
  • Zuby (změna polohy ve vybrání pro kořen zubu v čelistní kosti)
  • Hrtan (hlavně kvůli dopravním nehodám)
  • Sternoklavikulární kloub (sternoklavikulární kloub)

Obecně se to stává obzvláště snadno u velmi pohyblivých kloubů: normálně kloub stabilizují úponové svaly a vazy. Pokud jsou ale tyto struktury poškozeny nebo přetaženy, často stačí neopatrný trhavý pohyb nebo pád – a dojde k luxaci.

Děti před sedmým rokem věku zřídka trpí luxací. Je to proto, že jejich kosti jsou stále pružnější a lépe poddajné při použití síly.

Jaké typy dislokací existují?

Existují různé typy luxací – podle toho, který kloub je vykloubený a zda jsou kloubní plochy vykloubené zcela nebo částečně. Nějaké příklady:

Dislokace ramenního kloubu

Ramenní kloub je nejpohyblivější kloub u lidí. Nejčastěji je postižena dislokací všech kloubů. O tom, jak poskytnout první pomoc při luxaci ramenního kloubu, si můžete přečíst v článku Dislokace ramene.

Vykloubení lokte

Dislokovaný loket je druhým nejčastějším typem luxace kloubu, tvoří asi 20 procent všech luxací. Vyplývá to z pádu na nataženou paži. Často je taková luxace lokte doprovázena dalšími zraněními, jako jsou natržené vazy, zlomeniny kostí nebo poranění nervů. Více se o tom dočtete v článku Luxace lokte.

Patelární luxace

Luxace prstů

Když se při sportu volejbalový nebo basketbalový míč prudce odrazí proti nataženému prstu, kloub prstu snadno vyklouzne ze své normální polohy. S vykloubeným prstem prosím určitě navštivte lékaře! Proč a jak správně poskytnout první pomoc při takovém zranění se dočtete v článku Vymknutí prstu.

Subluxace

Při dislokaci jsou konce kostí tvořících kloub zcela posunuty. Pokud naopak dochází pouze k částečnému oddálení kloubních ploch, jako např. u obratlových těl, dochází k subluxaci. Pokud se tato zvláštní forma vyskytuje v loketním kloubu, nazývá se Chassaignacova paralýza (subluxace hlavy radia). Vyskytuje se téměř výhradně u dětí a vyskytuje se, když je dítě trhaně taženo za paži. Více si o tom můžete přečíst v článku Subluxace.

Co dělat v případě dislokace?

Nikdy se nepokoušejte nastavit vykloubený kloub sami! Hrozí skřípnutí nebo natržení nervů, cév nebo vazů! Dislokaci proto vždy přenechejte lékaři.

Opatření první pomoci

  • Imobilizace: Jako první je třeba znehybnit vykloubený kloub zábalem nebo obvazem. U luxací paže je nejlepší požádat postiženého, ​​aby ji držel v klidu. Navíc je někdy užitečné stabilizovat paži opatrným upnutím podložky mezi paži a trup.
  • Ochlazení: Když dojde k dislokaci, postižená oblast obvykle rychle oteče. Existuje také silná bolest. Otok i bolest lze zmírnit ochlazením. Ke zchlazení jsou vhodné kostky ledu zabalené v hadříku nebo chladícím obalu. Nikdy neaplikujte led přímo na pokožku!

Lékařské ošetření

V případě luxace bez doprovodných poranění lékař většinou redukuje vykloubený kloub ručně. To může být velmi bolestivé. Proto je pacientovi obvykle předem podán silný lék proti bolesti nebo krátké anestetikum. To má také tu výhodu, že se pak snižuje svalové napětí. To usnadňuje opětovné vložení kosti do objímky.

V některých případech luxace je ruční nastavení neúspěšné nebo dochází k průvodním zraněním (například poranění nervů, cév nebo svalů nebo zlomenina kosti). V takových případech je nutná chirurgická intervence. Operace luxací se také často provádí u mladších, sportovně aktivních lidí, aby se snížilo riziko opětovné luxace. Chirurg během operace napne přetažený kapsulární nebo vazivový aparát a tím navrací kloubu stabilitu.

Jaké jsou příznaky dislokace?

Traumatická dislokace způsobená vnější silou je obvykle velmi bolestivá. Proto pacient okamžitě zaujme ochrannou pozici. Například u vykloubeného ramene instinktivně přitlačí postiženou paži k trupu.

Pro luxaci je také typické, že postiženou částí těla lze náhle hýbat jen nepatrně nebo vůbec (jako např. prst v případě luxace prstu nebo paže v případě luxace ramene).

Pokud jsou vazy a svaly již přetaženy a dochází k luxaci opakovaně, je tato tzv. habituální luxace často méně bolestivá než traumatická.

Jak se diagnostikuje?

Lékař nejprve pacientovi podá léky proti bolesti, aby bylo následné fyzikální vyšetření snesitelnější. Při tomto vyšetření lékař podrobně prohlédne samotný postižený kloub a jeho polohu. Dále kontroluje krevní oběh, pohyblivost a vnímání podnětů postiženou částí těla.

Pokud se například ruka vykloubeného ramenního nebo loketního kloubu jeví bledá nebo dokonce namodralá, pravděpodobně došlo k poranění cévy. Pokud pacient již nemůže správně hýbat paží nebo prsty nebo pociťuje brnění v odpovídajících oblastech, pak jsou nervy s největší pravděpodobností poraněny.

Dalším krokem je rentgenování vykloubeného kloubu. Lékař tak zjistí, zda je skutečně zcela vykloubená a zda při tom nedošlo i k poranění kostí. Občas je již na ultrazvukovém snímku vidět luxace (zejména u dětí).

Ve vzácných případech je pro luxaci nutná endoskopie kloubu (artroskopie).

Jaké jsou příčiny dislokace?

V závislosti na tom, jak k luxaci dochází, lékaři rozlišují následující luxace:

Traumatická luxace

Odborníci o tom mluví, když se kloub vykloube v důsledku přímé nebo nepřímé síly (například při nehodě nebo pádu).

Obvyklá luxace

Obvyklá dislokace je způsobena vrozenou nebo získanou nestabilitou kloubu (například v důsledku velmi volných vazů). V tomto případě často stačí minimální zátěž a postižený kloub je vyklouben. Dislokace bez jakékoli síly se také nazývá spontánní dislokace.

Patologická dislokace

Vzniká například v důsledku chronického poškození kloubu nebo zánětu kloubu s přetažením pouzdra. K patologické dislokaci dochází také v případě destrukce kloubu a v důsledku svalové paralýzy.

Vrozená luxace

Starší lidé jsou náchylnější k dislokacím než mladší lidé. Je to proto, že šlachy, vazy a kosti se s věkem opotřebovávají a klouby jsou nestabilnější. V zásadě si také mladí muži vykloubí klouby častěji než ženy, protože mají tendenci častěji provozovat rizikové sporty.

Jaká je prognóza luxace?

Možnou komplikací luxace je, že se jedna z kostí zapojených do kloubu úplně zlomí nebo se během luxace odštěpí malý kousek kosti. Lékaři pak hovoří o luxační zlomenině (dislokační zlomenině). Toto riziko existuje například v případě pádů s velkými silami působícími na kloub.

Ve většině případů se jednorázové luxace po vhodné terapii zcela zahojí. Pokud však k luxaci dojde znovu, dotyčný kloub se někdy stává stále nestabilnější. V důsledku toho jsou možné trvalé stížnosti.

Obecně platí, že průběh a délka hojení závisí na možných doprovodných poraněních, terapii, věku a pomoci (např. aktivním rozvojem svalů) postiženého.

Existují preventivní opatření?

Pokud někdo trpí vykloubením častěji (například kvůli slabosti pojivové tkáně), může být vhodné zdržet se určitých aktivit nebo sportů.