Perikarditida (zánět srdečního vaku)

Stručné shrnutí

  • Popis: Při perikarditidě je zanícena vnější pojivová vrstva srdce. Rozlišuje se akutní, chronická a konstruktivní perikarditida (obrněné srdce) a perimyokarditida.
  • Příznaky: Mezi příznaky perikarditidy patří horečka, kašel, změněný srdeční tep, zadržování vody (edém) a viditelně ucpané krční žíly.
  • Léčba: Léčba závisí na příčině perikarditidy. Kromě toho je často užitečný fyzický odpočinek, ibuprofen a kolchicin.
  • Průběh a prognóza: Vzhledem k četným možným komplikacím onemocnění může být perikarditida život ohrožující.
  • Vyšetření a diagnostika: Orientační je přesná, specifická anamnéza. Následuje fyzikální vyšetření, při kterém se poslouchá srdce a plíce. Kromě toho jsou mezi možnými dalšími výkony krevní obraz, EKG (elektrokardiogram), srdeční echo (echokardiografie), rentgen hrudníku, MRI a perikardiocentéza.

Perikarditida: Popis

Perikarditida je zánět pojivové tkáně, která zcela obklopuje srdce. Mohou ji způsobit patogeny, jako jsou viry nebo bakterie, ale také neinfekční reakce imunitního systému.

Perikarditida může být smrtelná, pokud není řádně a včas léčena.

Stavba a funkce osrdečníku

Perikard se skládá z pevné, stěží roztažitelné pojivové tkáně. Drží srdce na místě. Kromě toho osrdečník chrání jemný srdeční sval a jeho cévy. Mezi osrdečníkem a srdečním svalem cirkuluje asi 20 až 50 ml tekutiny. To snižuje tření při každém úderu srdce.

Akutní perikarditida

Spouštěčem akutní perikarditidy mohou být infekce, ale i jiná onemocnění, například revmatického typu. Perikarditida může být navíc důsledkem infarktu. V tomto případě mrtvé části srdečního svalu způsobují zánětlivou reakci. Může nastat pár dní po infarktu, kdy se zánět rozšíří do přilehlého osrdečníku (časná perikarditida, epistenokardie osrdečníku). Vzácněji dochází k zánětu osrdečníku týdny po infarktu myokardu (Dresslerův syndrom, pozdní perikarditida).

Pokud se při zánětu vytvoří bílo-žlutavé fibrinové povlaky (podobně jako oděrka při jeho uzavření), nazývá se fibrinózní akutní perikarditida.

V některých případech je perikarditida krvavá, například v důsledku operace srdce, po infarktu nebo v případě tuberkulózy. Nádory nebo metastázy prorůstající do osrdečníku mohou také způsobit krvavý zánět.

Chronická perikarditida

Chronická perikarditida se často rozvíjí, když se akutní perikarditida úplně nezhojí (i přes léčbu) a stále se rozvíjí. Jak dlouho je pacient nemocný perikarditidou přirozeně vyplývá z individuálních rozdílů. Obvykle se však zahojí během jednoho až tří týdnů. V tomto případě se nejedná o chronickou formu.

Pokud naopak perikarditida přetrvává déle než tři měsíce, označuje se jako chronická perikarditida. Může se vyvinout i bez akutní anamnézy. Chronickou perikarditidu může způsobit například tuberkulóza, revmatická onemocnění, některé léky nebo i lékařské ozařování (například v případě plicního nádoru).

Obrněné srdce (konstrikční perikarditida)

Perimyokarditida

Vzhledem k tomu, že osrdečník se nachází blízko srdečního svalu, dochází někdy k zánětu obou struktur současně. V lékařských termínech se tomu říká perimyokarditida. Rozlišit perikarditidu (zánět osrdečníku) od perimyokarditidy (zánět srdečního svalu) není tak snadné. To však není povinné, protože léčba se často nemění. To se však poté provádí v nemocnici, protože se zvyšuje riziko komplikací.

Perikarditida: Příznaky

Typickými příznaky akutní perikarditidy jsou bolest za hrudní kostí (retrosternální bolest) nebo v celém hrudníku. Bolest může také vyzařovat do krku, zad nebo levé paže a zhoršuje se při vdechování, kašli, polykání nebo změnách polohy. Lidé s akutní perikarditidou mají také často horečku.

V některých případech se srdeční tep zrychluje (tachykardie). Při perikarditidě se objevují i ​​srdeční arytmie a pocit klopýtnutí srdce. V závislosti na závažnosti stavu se může objevit dušnost a tlak na hrudi. Podobné příznaky se mohou objevit i u zápalu plic s pleurisou, plicním kolapsem (pneumotorax) nebo zejména při akutním infarktu myokardu.

Vždy byste měli mít okamžitě objasněnou příčinu akutní bolesti na hrudi!

V případě perikarditidy, která je od počátku chronická, se příznaky obvykle vyvíjejí postupně. Často proto zůstává dlouhou dobu bez povšimnutí. Kromě obecných příznaků zánětu, jako je otupělost a snížená výkonnost, se mohou vyskytnout i příznaky srdeční nedostatečnosti s progresí zjizvení a ztluštění osrdečníku:

  • Zrychlený srdeční tep a plošší puls
  • Dušnost při fyzické námaze (později i v klidu)
  • Kašel
  • překrvené (viditelně vystouplé) krční žíly
  • Zadržování vody (otoky)
  • „Paradoxní puls“ (pulsus paradoxus = pokles systolického, tj. horního krevního tlaku o více než 10 mmHg při nádechu)

Komplikace perikardiální tamponády

Perikardiální tamponáda je život ohrožující komplikací perikarditidy. Objevuje se, když se v osrdečníku rychle hromadí velké množství krve, hnisu a/nebo zánětlivé tekutiny. Protože osrdečník není roztažitelný, výpotek stahuje srdeční sval a srdeční komory se nemohou správně roztahovat.

V důsledku toho se do plic (z pravé komory) nebo do systémového oběhu (z levé komory) čerpá méně krve. Krevní tlak klesá a srdce se rozbuší. Kromě toho se krev vrací zpět do žil, což lze vidět na nápadných krčních žilách.

Postižení mají potíže s dýcháním, náhle jsou bledí a potí se. Oběh může zkolabovat. Perikardiální tamponáda je akutně život ohrožující a musí být okamžitě léčena.

Perikarditida: příznaky u žen během těhotenství.

Příznaky perikarditidy se u mužů a žen neliší. Zvláštní rysy existují u žen v podstatě pouze během těhotenství.

Srdce je v těhotenství vystaveno větší zátěži. Ta má totiž nyní převážet krev minimálně pro dva lidi. V posledním trimestru těhotenství se proto často nachází tzv. hydroperikard. Hydroperikard je malý výpotek, který se vyskytuje asi u 40 procent těhotných žen po šestém měsíci.

Perikarditida během těhotenství je také možná. Léčba se však téměř neliší od terapie netěhotných pacientek. Používané léky se však kontrolují, zda jsou schváleny pro použití v těhotenství. Proto zde mohou být odchylky.

U pacientek s recidivující nebo chronickou perikarditidou je nejlepší plánovat těhotenství tak, aby spadalo do období, kdy jsou příznaky méně závažné.

Perikarditida: Léčba

Protože perikarditida má různé spouštěče v závislosti na pacientovi, není snadné odpovědět na otázku, co dělat s perikarditidou. Terapie vždy závisí na jednotlivých příčinách.

Prvním opatřením, které je třeba provést v případě perikarditidy, je fyzický odpočinek, který ulehčí srdci. Perikarditida se obvykle léčí ambulantně. Pacienti nemusí zůstat v nemocnici. Poté se jim podávají protizánětlivé léky, například NSAID (nesteroidní protizánětlivé léky), jako je ibuprofen, ASA nebo dokonce kolchicin. Antivirotika se nepoužívají (nebo jen v individuálních případech).

V některých případech však určité okolnosti zvyšují riziko komplikovaného průběhu perikarditidy. V takových případech jsou pacienti léčeni v nemocnici. Mezi tyto rizikové faktory patří například horečka nad 38 stupňů nebo velký perikardiální výpotek.

Pokud je známa konkrétní příčina perikarditidy, určuje další léčbu (kauzální terapii):

Antibiotika jsou předepsána pro bakteriální infekce. Často se podávají jako infuze, aby lépe fungovaly.

V případě plísňových infekcí se používají antimykotika, tzv. antimykotika. Ty se také často podávají jako krátké infuze.

Pokud je příčinou perikarditidy selhání ledvin, musí být krev čištěna dialýzou.

Úspěšnost léčby je sledována pravidelnými ultrazvukovými vyšetřeními srdce. V případě chronické perikarditidy se ztluštěním a zjizvením osrdečníku (obrněné srdce) musí být osrdečník (částečně) odstraněn při operaci na otevřeném hrudníku zvané perikardiektomie.

Neexistují žádné domácí prostředky, které by pomohly s perikarditidou nebo zmírnily příznaky. Jediné, co opravdu pomáhá, je fyzický odpočinek.

Léčba perikardiální tamponády

Perikardiální tamponáda je stav, kdy se v perikardu shromažďuje tolik tekutiny, že je ovlivněna srdeční funkce. Je život ohrožující a musí se okamžitě léčit. Za tímto účelem je osrdečník propíchnut zvenčí přes hrudník jehlou pod ultrazvukovou kontrolou (sonografie) a odsát výpotek. Postižená osoba musí být poté pečlivě sonograficky sledována, aby byl případný únik výpotkové tekutiny nebo krve odhalen již v rané fázi.

Perikarditida: průběh a prognóza

Perikarditida je závažné onemocnění. Může se rozšířit do srdečního svalu (perimyokarditida) nebo do celého srdce (panikarditida). Výpotek (serózní tekutina, hnis nebo krev), který se někdy vyvíjí, může nebezpečně stáhnout srdeční sval. Pokud je perikarditida včas rozpoznána a jsou léčeny její příčiny a následky, může se vyléčit bez následků. Pokud se perikarditida neléčí, je pro své závažné komplikace (pancéřové srdce a perikardiální tamponáda) život ohrožující stav.

Perikarditida: vyšetření a diagnostika

Při podezření na perikarditidu jsou ve většině případů postižení jedinci odesláni do specializované kardiologické ordinace. Kardiolog se nejprve ptá na anamnézu:

  • Jak dlouho jsou příznaky přítomny?
  • Zvýšily se příznaky nebo se objevily nové příznaky?
  • Cítíte se hůře schopni zvládat fyzickou zátěž?
  • Máte horečku – a pokud ano, od kdy?
  • Měl/a jste v posledních týdnech infekci – zejména dýchacích cest?
  • Mění se vaše bolest na hrudi, když dýcháte nebo si lehnete?
  • Měl jste v minulosti nějaké potíže nebo onemocnění srdce?
  • Máte nějaké známé revma nebo jiné onemocnění imunitního systému?
  • jaké bereš léky?

Odebere se vzorek krve, aby se hledaly typické markery zánětu nebo infekce. Proto při podezření na perikarditidu jsou zajímavé následující krevní hodnoty:

  • Zrychlená rychlost sedimentace erytrocytů
  • Zvýšená hodnota CRP
  • Zvýšení počtu bílých krvinek (leukocytóza v případě bakterií nebo plísní, lymfocytóza v případě virů)
  • Detekce bakterií v hemokultuře
  • Zvýšené hodnoty srdečních enzymů (CK-MB, troponin T)
  • Zvýšené tzv. revmatoidní faktory

Různá instrumentální vyšetření následně potvrzují suspektní diagnózu perikarditidy:

  • EKG: U perikarditidy ukazuje EKG abnormální elevaci ST segmentu, plošší nebo negativní vlny T nebo v případě perikardiálního výpotku celkově snížený počet tepů (nízké napětí). Takto lze na EKG detekovat perikarditidu.
  • Echokardiografie („ultrazvuk srdce“) k detekci výpotku.
  • Rentgenové vyšetření hrudníku („rentgen hrudníku“, ukazuje pouze velké výpotky v důsledku zvětšeného srdečního stínu)
  • Zobrazování magnetickou rezonancí (MRI) nebo počítačová tomografie (CT) k zobrazení perikardiální stěny a jakéhokoli existujícího výpotku
  • Perikardiocentéza (pokud je přítomen výpotek) k vyložení srdce, posouzení jeho stavu a pokus o detekci patogenu

Perikarditida: příčiny a rizikové faktory

Perikarditida však mohou způsobit i jiné stavy nebo léčby. Tyto zahrnují:

  • Selhání ledvin se zvýšenou hladinou kyseliny močové v krvi.
  • Autoimunitní onemocnění a revmatická onemocnění
  • Metabolické poruchy (hypotyreóza nebo hypercholesterolémie)
  • Důsledky infarktu
  • Operace srdce (postkardiotomický syndrom)
  • Onemocnění nádoru
  • Radiační terapie

Perikarditida způsobená stresem není v každodenní medicíně známa. Stres však může zvýšit riziko srdečního infarktu. To se pak u některých pacientů rozvine v perikarditidu. Perikarditida je tedy v takovém případě pouze sekundární – nikoli však přímo – stresem a psychickým tlakem.