Posttraumatická stresová porucha

Posttraumatická stres porucha (PTSD) (synonyma: posttraumatická stresová porucha; posttraumatický stresový syndrom; psychotraumatická stresová porucha; syndrom bazálního psychotraumatického stresu nebo posttraumatická stresová porucha (anglicky, zkráceně PTSD); F43.1) představuje opožděnou psychologickou reakci na jednu nebo více stresujících událostí zvláštní závažnost nebo katastrofická velikost. Zkušenosti (traumata) mohou mít delší nebo kratší trvání.

Trauma je definována podle WHO (World Zdraví Organizace) Klasifikace ICD-10 (mezinárodní statistická klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů) jako: „Stresující událost nebo situace kratšího nebo delšího trvání, s výjimečnou hrozbou nebo katastrofickým rozsahem, která by způsobila hluboké utrpení téměř každému (např. Přírodní katastrofa nebo lidská katastrofa). Např. Přírodní nebo člověkem způsobená katastrofa - člověkem způsobená katastrofa - bojové nasazení, vážná nehoda, svědectví násilné smrti druhých nebo oběť mučení, terorismu, znásilnění nebo jiného zločinu). “

Posttraumatické stres porucha (PTSD) se vyvíjí jako možný důsledek traumatické události.

PTSD je charakterizována vnikáním (dotěrné myšlenky a nápady spěchající do vědomí), vyhýbáním se a hyperarousalem (nadměrné vzrušení obvykle stres).

Posttraumatická stresová porucha je klasifikována podle typu události (podrobnosti viz klasifikace níže):

  • Trauma typu I: jednorázové / krátkodobé (např. Nehoda).
  • Trauma typu II: mnohonásobné / dlouhodobé (válečné zkušenosti; domácí, sexuální násilí).

V polovině roku 11 byla do ICD-2018 přidána komplexní posttraumatická stresová porucha (KPTBS) jako samostatná diagnóza. Jedná se o poruchu, ke které dochází v důsledku opakujících se nebo dlouhodobých traumatických událostí. Kromě příznaků PTSD je PTSD charakterizována poruchami ovlivnění regulace, negativním vnímáním sebe sama a poruchami vztahů.

Poměr pohlaví: muži a ženy je 1: 2-3; u mužů dochází k traumatu častěji, s výjimkou sexuálního traumatu

Měsíční prevalence (frekvence onemocnění) je 1.3 - 1.9% u osob mladších 60 let a 3.4% u osob starších 60 let (v Německu).

Průběh a prognóza: Kurzy jsou velmi variabilní. Zpočátku je možný závažný vývoj příznaků. Během několika dnů až týdnů dochází ke zmírnění příznaků nebo remisi (regrese). U většiny traumatizovaných osob se PTSD nevyvine, ale projeví se spontánně. Poznámka: Diagnostika i terapie musí brát v úvahu vysoký podíl komorbidních poruch (viz níže), jakož i stabilitu pacienta.

Kronika se vyskytuje přibližně u 20–30% pacientů s PTSD.

Komorbidity (doprovodné poruchy): Posttraumatická stresová porucha je spojena s duševními poruchami (úzkostných poruch, panická porucha, poruchy závislosti, hraniční porucha osobnosti, somatizační poruchy, psychózy, disociativní poruchy identity) a somatické poruchy (po nehodách: např bolest syndromů). U dětí na základní škole je PTSD spojena s opoziční vzdorovitou poruchou, separační úzkostí a specifickými fóbiemi, kromě ADHD (porucha pozornosti / hyperaktivita), depresea poruchy sociálního chování; u dospívajících, úzkostných poruch, deprese, a poruchy sociálního chování mohou být spojeny se sebepoškozováním, sebevražednými myšlenkami a závislostí na návykových látkách.