Struktura protilátek Protilátky

Struktura protilátek

Struktura každé protilátky je obvykle stejná a skládá se ze čtyř různých aminokyselinových řetězců (aminokyseliny jsou nejmenší stavební kameny protilátky) Proteinů), z nichž dva se nazývají těžké řetězce a dva se nazývají lehké řetězce. Dva lehké a dva těžké řetězce jsou zcela identické a jsou navzájem spojeny molekulárními můstky (disulfidové můstky) a jsou přeneseny do charakteristické Y-silonové formy protilátky. Lehký a těžký řetězec se skládají z konstantních aminokyselinových řezů, které jsou stejné pro všechny různé třídy protilátek, a z variabilních řezů, které se liší od protilátky k protilátce (IgG má tedy odlišný variabilní řez než IgE).

Variabilní domény lehkého a těžkého řetězce společně tvoří příslušné specifické vazebné místo pro antigeny (jakákoli struktura nebo látka v těle) odpovídající protilátky. V oblasti konstantní části je pro každou jednotlivou protilátku druhé vazebné místo (část Fc). To však není určeno pro antigen, ale je to vazebné místo, s nímž se mohou vázat na určité buňky imunitní systém a aktivovat jejich funkci.

Funkce protilátek

Protilátky jsou struktury složené z Proteinů, tj Proteinů, které jsou tvořeny imunitní systém. Používají se k rozpoznávání a vázání struktur cizích buněk. Vypadají jako „Y“.

S dvěma krátkými pažemi mohou vázat cizí buňky. Buď používají obě paže nebo jen jednu paži. Pokud používají pouze jednu ruku, mohou se vázat na jinou protilátku druhou rukou.

Pokud k tomu dojde u více protilátky, shlukují se dohromady a mohou být snědeny makrofágy. Makrofágy pak tyto shluky rozloží a zničí cizí buňky. Pokud používají obě horní části paží, mohou se pomocí dolní části paže vázat přímo na další buňky imunitní systém, jako jsou T-pomocné buňky.

Pomocné T-buňky poté absorbují protilátky, degradují je a začleňují cizí buněčné komponenty do své vlastní membrány. Tímto způsobem zprostředkovávají jako informační buňky pro jiné imunitní buňky. Zhruba řečeno, protilátky pomáhají rozpoznávat cizí buňky a umožňují jejich zničení jinými buňkami. Slouží tedy jako druh spojení mezi imunitními buňkami.

Protilátky v krvi

Když patogen nebo jiná cizí látka (antigen) vstoupí do lidského těla (např. Přes kůži nebo sliznice), je nejprve rozpoznána a vázána „povrchovými“ obrannými buňkami imunitního systému (tzv. Dendritické buňky) a poté migruje do hloubky lymfy uzly. Tam dendritické buňky ukazují antigen na takzvané T-lymfocyty, třídu bílých krev buňky. Ty se pak probudí a stanou se „pomocnými buňkami“ a následně aktivují B-lymfocyty, které okamžitě začnou produkovat protilátky, které dokonale odpovídají tomu, aby byl příslušný antigen zneškodněn.

Tyto protilátky se uvolňují do oběhu krev jakmile jsou plně vytvořeny, aby se mohly dostat do všech částí těla fyziologickým krevním řečištěm. Další možností aktivace B-buněk je přímý kontakt s B-buňkami plovoucími v krev s patogenem nebo cizí látkou bez předchozí aktivace T-buňkou. Protilátky uvolňované do krve (nazývané také imunoglobuliny) lze obecně rozdělit do různých tříd (IgG, IgM, IgA, IgD a IgE) a lze je stanovit odebráním vzorku krve a následnými laboratorními testy.