Náhlá srdeční smrt: varovné signály, první pomoc

Stručné shrnutí

  • Příznaky: Náhlá ztráta vědomí, nedýchání, puls, rozšířené zorničky; varovné příznaky předem, jako je pocit tlaku nebo tísně na hrudi, závratě a mdloby, dušnost a zadržování vody, srdeční arytmie
  • Příčiny a rizikové faktory: Většinou náhlá fibrilace komor, obvykle způsobená (nediagnostikovaným) srdečním onemocněním, spouštěče zahrnují akutní infarkt, fyzickou námahu (například sport), emoční stres, léky nebo drogy
  • Diagnóza: Akutní absence dýchání a pulzu, EKG nebo AED detekuje fibrilaci komor; v předstihu lze srdeční onemocnění odhalit (preventivně) fyzikálním vyšetřením, zátěžovým nebo dlouhodobým EKG, ultrazvukem, scintigrafií myokardu a dalšími vyšetřeními
  • Léčba: akutní okamžitá kardiopulmonální resuscitace, ideálně podpora AED (automatizovaný externí defibrilátor)
  • Prognóza: Bez kardiopulmonální resuscitace oběť umírá; prognóza při úspěšné resuscitaci závisí na době mezi zástavou srdce a resuscitací

Co je náhlá srdeční smrt?

Náhlá srdeční smrt (sekundární smrt) je podle odborníků jednou z nejčastějších příčin úmrtí. Odhaduje se, že v Evropě (a Severní Americe) představuje náhlá srdeční smrt 50 až 100 případů z každých 1000 úmrtí.

V naprosté většině případů lze tuto náhlou zástavu srdce připsat na vrub těžkému srdečnímu onemocnění. V mnoha případech je toto srdeční onemocnění patrné již předem. Náhlé srdeční smrti by se tedy dalo v mnoha případech předejít včasným objasněním a diagnózou.

Z lékařského hlediska jde o neočekávané kardiovaskulární selhání, které, pokud se neléčí, vede k přirozené smrti během sekund až 24 hodin po prvních příznacích.

Náhlá srdeční smrt však velmi zřídka postihne i zcela zdravé a mladé lidi bez výraznějších příznaků. Někdy se později objeví genetické onemocnění, které podporuje těžké srdeční arytmie. Jasnou příčinu však nelze najít v každém případě.

Jaké jsou příznaky nebo příznaky?

Náhlá srdeční smrt se zpočátku projevuje náhlou ztrátou vědomí postiženého. Během krátké doby se zastaví i spontánní dýchání. Bezvědomí je způsobeno zástavou oběhu (náhlá zástava srdce): Srdce již nečerpá dostatek krve do mozku a dalších orgánů.

Výsledný nedostatek kyslíku (hypoxie) způsobuje selhání mozkových funkcí. Bez kyslíku mozkové buňky odumírají již po několika minutách. Puls postiženého již není hmatný a jeho zorničky se rozšíří. Pokud se tento stav během několika minut neupraví, po krátké době nastává smrt (náhlá srdeční smrt).

Často dochází k náhlé srdeční smrti bez jakéhokoli varování. Podle studie Oregon Sudden Unexpected Death Study však sekundární smrti ve více než polovině případů předcházejí varovné signály. Patří sem příznaky, které mohou naznačovat možné poškození srdce.

  • Pocit tlaku nebo tísně v levé části hrudníku, zvláště při námaze: Možný příznak chronické poruchy krevního oběhu při ischemické chorobě srdeční nebo infarktu
  • Závratě nebo mdloby: někdy vyvolané srdeční arytmií způsobující mírný nedostatek kyslíku v mozku
  • Dušnost a zadržování vody (edém): Typické pro srdeční selhání (srdeční nedostatečnost).
  • Výrazné srdeční arytmie: Příliš rychlý (tachykardie) nebo příliš pomalý (bradykardie) puls jsou možnými příznaky rozvíjející se nebezpečné srdeční arytmie.

Tyto příznaky nemusí nutně znamenat blížící se náhlou srdeční smrt. Zejména poruchy srdečního rytmu se vyskytují i ​​u zcela zdravých lidí a jsou v mnoha případech neškodné.

Kdo však u sebe takové příznaky zpozoruje, měl by si své obtíže nechat lékařsky objasnit. To může často zabránit náhlé srdeční smrti v případě nouze.

Jaké jsou příčiny náhlé srdeční smrti?

Při fibrilaci komor je elektrické buzení srdce zcela nekoordinované a chaotické. V důsledku asynchronní elektrické aktivity se srdeční sval již nestahuje v souladu s normou, ale cuká s vysokou frekvencí, ale bez jakéhokoli znatelného pumpovacího účinku.

Bez dostatečné čerpací funkce srdce nejsou orgány zásobovány krví a tím ani životně důležitým kyslíkem. Nedostatek kyslíku (hypoxie) v mozku způsobí ztrátu funkce již po několika sekundách a postiženou osobu upadne do bezvědomí. Bez funkce mozku se spontánní dýchání zastaví asi po jedné minutě, což dále prohlubuje nedostatek kyslíku.

V naprosté většině případů lze náhlou srdeční smrt přičíst vážnému srdečnímu onemocnění.

  • Velmi časté (asi 80 procent případů): Ischemická choroba srdeční (ICHS).
  • Časté (10 až 15 procent případů): Onemocnění srdečního svalu (kardiomyopatie, myokarditida) nebo strukturální defekty (poškození srdeční chlopně).

Vědci se domnívají, že kromě těchto predisponujících stavů je k náhlé srdeční smrti zapotřebí specifický spouštěč. Vědci například počítají následující situace a látky jako potenciální spouštěče náhlé srdeční smrti, pokud existuje základní onemocnění srdce:

  • Akutní porucha oběhu věnčitých tepen („infarkt myokardu“), obvykle s již existujícím onemocněním věnčitých tepen
  • Výrazná fyzická námaha, jako je intenzivní sport
  • Emocionální stresové situace
  • Léky, které ovlivňují vedení vzruchů v srdci (jako jsou tzv. léky prodlužující QT čas)
  • Drogy jako alkohol, kokain a amfetaminy
  • Posuny solí v krvi (elektrolytová nerovnováha)

Náhlá srdeční smrt je v zásadě možná ve všech situacích, ke které dochází například ve spánku, nastala již u fotbalistů na hřišti nebo zasáhne lidi „z ničeho nic“ uprostřed jejich procházky po pěší zóně, například.

Vyšetření a diagnostika

V akutní nouzové situaci lze náhlé srdeční smrti zabránit pouze okamžitou a správnou diagnózou základní srdeční arytmie.

Laici vyškolení v první pomoci nebo v kardiopulmonální resuscitaci dokážou rozpoznat nouzovou situaci podle absence dýchání a pulzu. Pokud například osoba v bezvědomí nereaguje na podnět bolesti (jako je tření hrudní kosti pěstí), měla by být zahájena kardiopulmonální resuscitace (viz níže). AED, automatizovaný externí defibrilátor, který lze nalézt na mnoha veřejných místech pro laiky, také diagnostikuje fibrilaci komor.

Stavy, které podporují náhlou srdeční smrt, však mohou být často diagnostikovány dříve, než dojde k takové život ohrožující události.

Zejména pokud má někdo příznaky, které naznačují srdeční onemocnění, a je tedy potenciálně ohrožen náhlou srdeční smrtí, je třeba naléhavě vyhledat lékařské objasnění. To může pomoci diagnostikovat a léčit závažné srdeční onemocnění dříve, než se stane vážným.

Konzultace lékař-pacient

Prvním kontaktním místem pro příznaky, které mohou naznačovat srdeční onemocnění, je praktický lékař nebo specialista v oboru vnitřního lékařství a kardiologie (kardiolog).

  • Vnímáte při fyzické námaze pocit tlaku nebo tísně na hrudi?
  • Vyzařuje tento pocit do jiných oblastí vašeho těla, například do krku, čelisti nebo levé paže?
  • Vyskytly se v poslední době nějaké situace, kdy se vám bez konkrétní příčiny točila hlava?
  • Omdlel jsi v poslední době?
  • Pozorovali jste na sobě zadržování vody například na kotnících?
  • Pociťujete dušnost, když se fyzicky namáháte, například při lezení do schodů?
  • Všimli jste si „bušení srdce“?

Vyšetření

Během fyzikálního vyšetření lékař získá první dojem o funkci vašeho srdce tím, že vám nahmatá puls a naslouchá vašemu srdci stetoskopem (auskultací). Tímto způsobem zjišťuje, zda srdce bije pravidelně a ve správné frekvenci (srdeční frekvence), a také zda jsou patrné případné abnormální srdeční šelesty způsobené strukturálními srdečními problémy (jako jsou nemocné srdeční chlopně).

Při fyzikálním vyšetření lze navíc zjistit zadržování vody (edém). Zejména edémy chodidel a nohou jsou možnými příznaky srdečního selhání.

Další vyšetření

Podle výsledků anamnézy a fyzikálního vyšetření ošetřující lékař objedná další vyšetření k dalšímu upřesnění. Lékař téměř vždy provede elektrokardiogram (EKG). To může odhalit různé patologické změny v srdci, které podporují náhlou srdeční smrt.

Protože normální EKG zaznamenává pouze několik srdečních tepů, je v některých případech nutný záznam po dobu 24 hodin (dlouhodobé EKG). To je zvláště užitečné, pokud se jedná o jen občas se vyskytující srdeční arytmie.

Velmi často lékař objednává i ultrazvukové vyšetření srdce (UKG, echokardiografie). To je zvláště užitečné pro detekci strukturálních srdečních onemocnění, jako je zesílená srdeční stěna, zvětšené srdce nebo poškození srdečních chlopní. Pro posouzení případných patologických změn na srdci a plicích je užitečné i rentgenové vyšetření hrudníku (rentgen hrudníku).

Pokud existují náznaky ischemické choroby srdeční, mohou být indikována další vyšetření, např. srdeční katetrizace (= koronarografie), zátěžová echokardiografie nebo další zobrazovací metody jako je scintigrafie myokardu (nukleární lékařské vyšetření srdečního svalu). Náhlá srdeční smrt je zdaleka nejčastěji způsobena onemocněním koronárních tepen (CAD).

Zacházení

Přes mnoho možných příčin je nakonec vážná srdeční arytmie vždy bezprostředním spouštěčem náhlé srdeční smrti. Ve většině případů se jedná o tzv. fibrilaci komor, vzácněji pomalou (bradykardickou) srdeční arytmii nebo náhlou zástavu srdce (asystolii).

Blížící se náhlá srdeční smrt je absolutní nouzový stav, který vyžaduje okamžitou správnou diagnózu a okamžitá protiopatření. Jinak postižený během pár minut zemře. První pomoc výrazně zvyšuje šance na přežití.

Pokud osoba náhle upadne do bezvědomí a hrozí náhlá srdeční smrt, doporučuje se pro první zasahující osoby následující postup:

  • Proveďte tísňové volání a požádejte kolemjdoucí o pomoc.
  • Pokud není puls a nedýchá, zahajte okamžitě kardiopulmonální resuscitaci: Střídejte 30 stlačení hrudníku přes hrudní kost a dvě resuscitace z úst do úst nebo z úst do nosu. Pokud jsou na místě dva nebo více záchranářů, měli by se střídat po každém cyklu 30:2, aby se předešlo únavě.
  • Je-li k dispozici, měli by záchranáři použít automatický externí defibrilátor (AED). Ty jsou nyní umístěny na mnoha veřejných místech (banky, radnice atd.) nebo ve veřejné dopravě (stanice metra, vlaky atd.). Přístroje se velmi snadno připevňují a pomocí oznámení provedou pomocníka krok za krokem potřebnými opatřeními. Po připojení elektrod AED nezávisle analyzuje srdeční rytmus a pouze v případě přítomnosti defibrilovatelné srdeční arytmie (ventrikulární fibrilace, bezpulzová komorová tachykardie) spustí elektrický výboj. Rychlé použití defibrilátoru často zachraňuje život!

Co dělá pohotovostní lékař

Nejprve se na místě činu provede EKG k analýze srdečního rytmu během kontinuální kardiopulmonální resuscitace. Pokud defibrilace není dostatečná nebo pokud se vyskytne srdeční arytmie, kterou nelze defibrilovat (asystolie, bezpulsová elektrická aktivita), lékař pohotovosti se obvykle také snaží obnovit normální srdeční rytmus pomocí léků, jako je adrenalin.

Náhlé srdeční smrti lze často zabránit okamžitým zásahem vyškolených záchranářů.

Průběh onemocnění a prognóza

V případech hrozící náhlé srdeční smrti je průběh onemocnění a prognóza rozhodujícím způsobem ovlivněna tím, jak rychle jsou přijata vhodná protiopatření po vzniku kardiovaskulární zástavy. Zástava oběhu způsobí bez léčby smrt během několika minut v důsledku nevratného poškození mozku. Pokud mezi zástavou oběhu a úspěšnou resuscitací uplyne příliš mnoho času, většinou zůstává těžké poškození mozku, které může z postiženého udělat ošetřovatelský případ.

Prevence

Za prvé, příznaky, které naznačují potenciální srdeční onemocnění, by neměly být ignorovány. Jednoduchými vyšetřeními lze v rané fázi diagnostikovat a léčit ohrožující srdeční choroby, které jsou často zodpovědné za náhlou srdeční smrt.

V akutních případech se šance na přežití náhlé srdeční smrti zvyšují, je-li defibrilátor rychle po ruce a použit co nejdříve, spolu se správnou kardiopulmonální resuscitací. Obojí se učí v kurzech první pomoci, které je nutné pravidelně (podle odborníků minimálně každé dva až tři roky) opakovat. Jen tak je možné v nouzi účinně pomoci někomu ohroženému náhlou srdeční smrtí.

Pro přátele a příbuzné lidí, kteří zemřeli na náhlou srdeční smrt, je tato událost obvykle šokující – ale protože existují možné rodinné příčiny (genetické onemocnění), po náhlé srdeční smrti příbuzného z neznámé příčiny je třeba zvážit screening celé rodiny. členům pro takové onemocnění jako preventivní opatření.