Úkoly sítnice
Projekt sítnice oka, známá také jako sítnice, je zodpovědná za přenos podnětů do mozek. Je proto odpovědné za to, aby to, co vidíme, bylo vnímáno jako obraz. Světlo musí nejprve projít rohovkou, čočkou a skelným tělem oka, než se dostane do sítnice uvnitř oka.
Sítnice se skládá z milionů senzorických buněk. Informace o odraženém světle viděného objektu jsou zachyceny buňkami sítnice, tříděny, seskupeny a nakonec odeslány přes zrakový nerv jako impuls k mozek. Tyto úkoly jsou prováděny různými typy buněk, které jsou vzájemně propojeny v sítnici.
Kromě toho sítnice plní úkoly v metabolismu vitaminu A a představuje jakousi hranici mezi ní a krev plavidla nachází se přímo vedle něj v cévnatka, Tyto krev plavidla dodávají sítnici. Bariéra zajišťuje, že žádné škodlivé látky z krev může vstoupit do sítnice. Sítnice také obsahuje oblast nejostřejšího vidění, takzvanou makulu nebo fovea centralis. Zde se nacházejí pouze kužely.
Fyziologie sítnice
Když světelný stimul zasáhne oko, musí nejprve projít několika různými strukturami oka k fotoreceptorům. Nejprve světelný impuls zasáhne rohovku v přední oční komoře a projde žák, zadní komora, čočka a skelné tělo. K dosažení fotoreceptorů musí světelný puls procházet dvěma vnitřními vrstvami sítnice.
Jakmile světelný stimul dosáhne senzorických buněk, je tento světelný stimul přeměněn na elektrochemické podněty a přenesen do dvou vnitřních vrstev sítnice. Buňky vnitřní vrstvy tvoří zrakový nerv, který přenáší podněty na mozek, kde jsou zpracovány a vnímány. Existují tři typy kuželů pro barevné a jasné vidění, skládající se z červených, zelených a modrých kuželů. Tyče odpovědné za vidění za soumraku jsou při jasu prakticky vypnuté a nemohou vnímat barvy.
Ve tmě jsou aktivní pouze tyče, takže barevné vidění je také obtížné za soumraku a tmy. Fotoreceptory a bipolární buňky mají určitou klidovou aktivitu (potenciál). Když jsou stimulovány, předávají tyto informace zvyšováním nebo snižováním potenciálu.
Projekt ganglion buňky zase předávají své informace prostřednictvím elektrických signálů (akčních potenciálů), tj. jsou kódovány kmitočtem. Jas a barva tedy mají různé frekvence, jejichž frekvenční kód je dekódován v mozku a přeložen do obrazu. Fotoreceptory a bipolární buňky mají určitou klidovou aktivitu (potenciál).
Když jsou stimulovány, předávají tyto informace zvyšováním nebo snižováním potenciálu. The ganglion buňky zase předávají své informace prostřednictvím elektrických signálů (akčních potenciálů), tj. jsou kódovány kmitočtem. Jas a barva tedy mají různé frekvence, jejichž frekvenční kód je dekódován v mozku a přeložen do obrazu.
