Stručné shrnutí
- Příčiny: Příčina primárních mozkových nádorů je obvykle nejasná. Sekundární mozkové nádory (mozkové metastázy) jsou obvykle způsobeny jinými rakovinami. V některých případech je spouštěčem dědičné onemocnění, jako je neurofibromatóza nebo tuberózní skleróza.
- Diagnostika a vyšetření: Lékař provede fyzikální vyšetření a odebere podrobnou anamnézu. Mezi další diagnostické postupy patří počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), elektroencefalografie (EEG), vyšetření tkáně (biopsie) a vyšetření mozkomíšního moku a krve.
- Léčba: Chirurgie, radioterapie a/nebo chemoterapie, doprovodná psychoterapie
- Průběh a prognóza: Prognóza silně závisí na závažnosti nádoru a zdravotním stavu pacienta. Čím závažnější je nádor a čím později se zahájí léčba, tím horší je prognóza.
Co je mozkový nádor?
Nádory mozku jsou ve srovnání s jinými nádory druhým nejčastějším typem nádorů u dětí. Podle dětského onkologického registru je postiženo jedno ze 1,400 dětí do 18 let, což je zhruba čtvrtina všech nádorů u dětí. Vyskytují se jak maligní, tak benigní formy, i když benigní nádory jsou méně dobře zaznamenány. Celkově jsou chlapci postiženi o 20 procent častěji než dívky.
Ne všechny mozkové nádory jsou však stejné. V první řadě se rozlišují primární a sekundární mozkové nádory. Primární mozkové nádory zahrnují jak benigní (benigní), tak maligní (maligní) formy („rakovina mozku“), zatímco sekundární mozkové nádory jsou vždy maligní.
Primární mozkové nádory
Nádor mozku, který se vyvíjí přímo z buněk mozkové substance nebo mozkových blan, se nazývá primární. Lékaři také označují takové nádory jako nádory mozku.
Primární mozkové nádory často zahrnují ty, které pocházejí z hlavového nervu. Hlavové nervy vycházejí přímo z mozku, a proto jsou částečně umístěny v lebce. Nepatří však do centrálního nervového systému (CNS: mozek a mícha), ale do periferního nervového systému (PNS). Pokud nádor v hlavě pochází z hlavového nervu, jedná se tedy přísně vzato o novotvar periferního nervového systému.
Primární mozkové nádory se dále dělí podle různých kritérií. Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje jednotlivé nádory podle tkáně, ze které pocházejí, a podle toho, do jaké míry je nádor na mozku zhoubný či benigní. Toto rozlišení ovlivňuje léčbu i prognózu mozkového nádoru.
Je zajímavé, že jen malá část mozkových nádorů pochází z nervových buněk (neuronů). Více než každý druhý primární mozkový nádor se vyvíjí z podpůrné tkáně mozku a patří tak do skupiny gliomů. Následující tabulka poskytuje přehled nejdůležitějších primárních mozkových nádorů:
|
Gliomy pocházejí z podpůrných buněk CNS. Patří mezi ně například astrocytom, oligodendrogliom a glioblastom. |
|
|
Tento mozkový nádor se tvoří z buněk, které lemují vnitřní komory mozku. |
|
|
Meduloblastom se tvoří v cerebellum. Jde o nejvýznamnější mozkový nádor u dětí. |
|
|
Neurinom |
Tento nádor pochází z hlavových nervů. Je také známý jako schwannom. |
|
Tento nádor mozku se vyvíjí z mozkových blan. |
|
|
lymfom CNS |
Lymfom CNS se vyvíjí z buněčné skupiny bílých krvinek. |
|
Nádory zárodečných buněk |
Nádory ze zárodečných buněk zahrnují germinom a choriový karcinom. |
|
Nádor mozku v oblasti sella |
V každé věkové skupině se některé mozkové nádory vyskytují častěji než jiné. Z primárních mozkových nádorů jsou u dospělých nejčastější gliomy, meningeomy a nádory hypofýzy. Pokud se u dětí objeví nádor na mozku, jedná se většinou o meduloblastom nebo gliom.
Neuroblastom je tzv. embryonální mozkový nádor, který se vyskytuje především u malých dětí a kojenců. Neuroblastom se vyvíjí z určitých nervových buněk autonomního (vegetativního) nervového systému, které se nacházejí na mnoha místech v těle, například vedle páteře a v nadledvinách.
Sekundární mozkové nádory
Vedle primárních mozkových nádorů jsou stejně časté i sekundární mozkové nádory. Vyvíjejí se, když buňky z nádorů jiných orgánů (např. rakoviny plic, rakoviny kůže, rakoviny prsu) dosáhnou mozku a vytvoří sekundární nádor. Jedná se tedy o mozkové metastázy. Někteří odborníci je dokonce nepovažují za „skutečné“ mozkové nádory.
U mozkových metastáz se rozlišují metastázy v mozkové tkáni (parenchymální metastázy) a v mozkových plenách (meningeosis carcinomatosa).
Známky nádoru na mozku
Vše, co potřebujete vědět o možných příznacích nádoru na mozku, se dočtete v článku Nádor na mozku – příznaky.
Co způsobuje nádory mozku?
Naproti tomu existují mozkové nádory, které jsou genetické a dědičné. Vyskytují se u některých dědičných onemocnění, jako je neurofibromatóza, tuberózní skleróza, von Hippel-Lindauův syndrom nebo Li-Fraumeniho syndrom. Tato onemocnění jsou však extrémně vzácná. Pouze malá část mozkových nádorů může být připsána jedné z těchto chorob.
Lymfomy CNS se vyvíjejí častěji u pacientů s výrazně oslabeným imunitním systémem, například v důsledku HIV nebo při potlačení imunitního systému speciální medikací (imunosupresiva). Taková léčba se obvykle používá k prevenci rejekčních reakcí po transplantaci orgánu.
Jinak jediným dosud známým rizikovým faktorem pro nádor na mozku je ozáření nervového systému. Lékaři jej využívají například u život ohrožujících onemocnění, jako je akutní leukémie. Celkově jen velmi málo lidí vyvine nádor na mozku po ozáření mozku. Obyčejná rentgenová vyšetření obvykle nezpůsobí nádor na mozku.
Sekundární mozkové nádory, tedy mozkové metastázy, se obvykle tvoří, když je rakovina jinde v těle. Pokud existují rizikové faktory pro určitý typ rakoviny, často se zvyšuje riziko mozkových metastáz. Ne každý zhoubný nádor se však šíří do mozku.
Jak se diagnostikuje a vyšetřuje nádor na mozku?
Správná osoba, na kterou se můžete obrátit, pokud máte nádor na mozku, je specialista na neurologii (neurolog). V rámci diagnostiky odebere přesnou anamnézu. Zeptá se na vaše přesné stížnosti, všechna předchozí onemocnění a lékařské ošetření. Mezi možné otázky patří např
- Trpíte novými typy bolestí hlavy (zejména v noci a ráno)?
- Zvyšují se bolesti hlavy při ležení?
- Pomáhají vám konvenční léky na bolest hlavy?
- Trápí vás nevolnost a zvracení (zejména po ránu)?
- Máte poruchy vidění?
- Měl jsi záchvat? Trhla vám jedna strana těla mimovolně?
- Měli jste nebo máte problémy s pohybem nebo koordinací některé části těla?
- Měli jste nebo máte problémy s mluvením?
- Vnímáte nějaká omezení, když se snažíte něco soustředit, zapamatovat si nebo porozumět?
- Objevily se nové hormonální poruchy?
- Myslí si vaši příbuzní nebo přátelé, že se vaše osobnost změnila?
Často pak následují další vyšetření jako počítačová tomografie (CT), magnetická rezonance (MRI), elektroencefalografie (EEG) a vyšetření mozkomíšního moku. Pokud tato vyšetření ukazují na nádor na mozku, lékař následně odebere vzorek tkáně (biopsii), aby předchozí výsledky přesněji klasifikoval.
Krevní test často také poskytne informaci o tom, zda je přítomen nádor na mozku, či nikoli. V krevních hodnotách lékař hledá tzv. nádorové markery – látky, které nádorové buňky vylučují. Tímto způsobem lze odhalit i genetické změny (genetické abnormality).
Pokud má váš neurolog podezření, že vaše příznaky způsobují metastázy v mozku, musí být diagnostikována základní rakovina. V závislosti na podezření vás lékař může odeslat k jinému specialistovi (např. gynekologovi nebo gastroenterologovi).
CT a MRI
Během CT vyšetření leží pacient na zádech na stole, který se přesune do vyšetřovací trubice. Mozek je rentgenován. Mozkové struktury a zejména v nich krevní výrony a kalcifikace pak lze na počítači rozpoznat na jednotlivých řezech.
V posledních letech se vyšetření magnetickou rezonancí stále častěji objevuje při podezření na nádor na mozku. Toto vyšetření se také provádí ve vyšetřovací zkumavce. Trvá déle než CT vyšetření, ale nepoužívá rentgenové záření. Místo toho jsou obrazy těla vytvářeny magnetickými poli a elektromagnetickými vlnami, které jím protékají. Obraz je často ještě detailnější než u CT. Stejně jako u CT musí osoba podstupující magnetickou rezonanci zůstat velmi klidná a neměla by se pokud možno hýbat.
Někdy je nutné a užitečné provést oba postupy jeden po druhém. Obě vyšetření nejsou bolestivá. Některým pacientům je však trubice a vysoká hladina hluku nepříjemné.
Měření elektrických mozkových vln (EEG)
Mozkový nádor často mění elektrické proudy v mozku. Elektroencefalogram (EEG), který zaznamenává tyto proudy, poskytuje odhalující informace. K tomu lékař připevní na pokožku hlavy malé kovové elektrody, které jsou kabely napojeny na speciální měřicí přístroj. Mozkové vlny se zaznamenávají například v klidu, ve spánku nebo při světelných podnětech.
Vyšetření mozkomíšního moku (punkce mozkomíšního moku)
Aby lékař vyloučil změněný tlak mozkomíšního moku (tlak CSF) nebo meningitidu, někdy provádí punkci mozkomíšního moku v bederní oblasti (lumbální punkce). V mozkomíšním moku lze detekovat i buňky pozměněné mozkovým nádorem.
Pacientovi se před tímto vyšetřením obvykle podá sedativum nebo lehký prášek na spaní. Dětem se obvykle podává celková anestetika. Lékař následně vydezinfikuje bederní oblast na zádech a místo zakryje sterilními rouškami.
Aby pacient při punkci necítil žádnou bolest, lékař místo nejprve znecitliví anestetikem, který mu vstříkne pod kůži. Lékař poté zavede dutou jehlu do rezervoáru mozkomíšního moku v páteřním kanálu. Tímto způsobem zjistí tlak mozkomíšního moku a odebere trochu mozkomíšního moku na laboratorní vyšetření.
Riziko poranění míchy je při tomto vyšetření velmi nízké, protože místo vpichu je pod koncem míchy. I když je většině lidí vyšetření nepříjemné, dá se to snést, zvláště když punkce mozkomíšního moku obvykle trvá jen několik minut.
Odebírání vzorku tkáně
Při otevřené operaci je pacientovi podána celková anestezie. Horní část lebky je v určité oblasti otevřena, aby se chirurg dostal k nádorovým strukturám. Lékař obvykle volí tento postup, pokud chce při stejné operaci zcela odstranit nádor na mozku. Celá nádorová tkáň se pak zkoumá pod mikroskopem. Další léčba často závisí na výsledcích.
Stereotaktická operace se naproti tomu téměř vždy provádí v lokální anestezii, aby pacient necítil žádnou bolest. Během odběru vzorku je hlava pacienta imobilizována. Lékař pomocí zobrazovacího postupu přesně určí, kde se nádor v hlavě nachází. Poté na vhodném místě (trepanace) vyvrtá do lebky malý otvor, kterým vloží chirurgické nástroje. Pohyb bioptických kleští je zpravidla řízen počítačem a je tedy velmi přesný, což umožňuje cílený odběr vzorku.
Jak se léčí nádor na mozku?
Každý nádor mozku vyžaduje individuální léčbu. V zásadě je možné nádor na mozku operovat, podat radioterapii nebo chemoterapii. Tyto tři možnosti jsou přizpůsobeny příslušnému nádoru a liší se způsobem provedení nebo kombinací.
Chirurgie
Operace nádoru mozku často sleduje různé cíle. Jedním z cílů je obvykle buď odstranit mozkový nádor úplně, nebo alespoň zmenšit jeho velikost. To může zmírnit příznaky a zlepšit prognózu. I zmenšení velikosti nádoru vytváří lepší podmínky pro následnou léčbu (radioterapie, chemoterapie).
Operace u pacientů s nádorem mozku je někdy také zaměřena na kompenzaci poruchy odtoku mozkomíšního moku související s nádorem. Pokud totiž mozkomíšní mok nerušeně neodtéká, zvyšuje se tlak v mozku, což má za následek vážné příznaky. Lékař při operaci implantuje například zkrat, který odvádí mozkomíšní mok do dutiny břišní.
Lékař obvykle provádí otevřenou operaci v celkové anestezii: Hlava je imobilizována. Jakmile je kůže rozříznuta, chirurg otevře lebeční kost a pod ní tvrdé mozkové pleny. Nádor na mozku se operuje pomocí speciálního mikroskopu. Před operací je některým pacientům podáno fluorescenční činidlo, které absorbuje buňky mozkového nádoru. Během operace pak nádor září pod speciálním světlem. To usnadňuje jeho odlišení od okolní zdravé tkáně.
Po operaci lékař zastaví krvácení a ránu, po které většinou zůstane jen jizva, uzavře. Pacient zpočátku zůstává na monitorovacím oddělení, dokud se jeho stav nestabilizuje. Lékař obvykle zajistí další vyšetření CT nebo MRI, aby zkontroloval výsledky operace. Pacientům je navíc obvykle několik dní po operaci podáván kortizonový preparát. To má zabránit otoku mozku.
Záření
Některé mozkové nádory lze léčit pouze radioterapií. Pro ostatní je to pouze jedno z několika léčebných opatření.
Záměrem je zničit buňky mozkového nádoru a zároveň co nejvíce šetřit sousední zdravé buňky. Obecně platí, že není možné cílit pouze na nádor mozku. Díky dobrým technickým možnostem však lze předem snímkováním velmi dobře vypočítat oblast, která má být ozařována. Ozařování se provádí v několika jednotlivých sezeních, protože to zlepšuje výsledek.
Jednotlivé obličejové masky jsou vyrobeny tak, aby se oblast nádoru nemusela pro každé sezení zjišťovat znovu. To umožňuje umístit hlavu pacienta do přesně stejné polohy pro každé sezení radioterapie.
Chemoterapie
K zabíjení mozkových nádorových buněk nebo k zastavení jejich množení se používají speciální léky proti rakovině (chemoterapeutika). Pokud se před operací provádí chemoterapie (s cílem zmenšit nádor), označuje se to jako neoadjuvantní chemoterapie. Pokud naopak následuje po chirurgickém odstranění mozkového nádoru (k usmrcení případných zbývajících nádorových buněk), odborníci to označují jako adjuvans.
Na různé typy mozkových nádorů jsou vhodné různé léky. Některé mozkové nádory nereagují na chemoterapii vůbec, a proto vyžadují jinou formu terapie.
Na rozdíl od jiných typů rakoviny musí v případě mozkových nádorů chemoterapeutika nejprve překonat hematoencefalickou bariéru, aby dosáhla svého cíle. V některých případech lékař aplikuje chemoterapeutika přímo do páteřního kanálu. Poté se dostanou do mozku s mozkomíšním mokem.
Stejně jako u radioterapie ovlivňují chemoterapeutika také zdravé buňky. To má někdy za následek určité vedlejší účinky, jako je narušení krvetvorby. Lékař prodiskutuje typické vedlejší účinky léků užívaných před léčbou.
Podpůrná terapie
Součástí podpůrné terapie bývá i psychoonkologická péče: má pomoci pacientům a jejich blízkým vyrovnat se se závažným onemocněním.
Jaké jsou šance na přežití s mozkovými nádory?
Každý nádor na mozku má jinou prognózu. Průběh onemocnění a šance na uzdravení velmi závisí na struktuře nádorové tkáně, na tom, jak rychle roste, jak je agresivní a kde přesně se v mozku nachází.
Jako vodítko pro lékaře a pacienty vyvinula WHO klasifikaci závažnosti nádorů. Existují celkem čtyři stupně závažnosti, které jsou definovány mimo jiné na základě charakteru tkáně (kritéria malignity). Ty popisují nádor z hlediska jeho povrchových buněčných změn, jeho růstu a velikosti a také rozsahu poškození tkáně (nekrózy) způsobeného nádorem.
Klasifikace také bere v úvahu různé genetické charakteristiky, které způsobují odpovídající změny ve způsobu fungování nádorových buněk. Dalšími aspekty, které se při klasifikaci berou v úvahu, jsou lokalizace nádoru, věk pacienta a celkový zdravotní stav pacienta.
- WHO stupeň 1: Nezhoubný nádor mozku s pomalým růstem a velmi dobrou prognózou
- WHO stupeň 3: Maligní nádor mozku, stále více nekontrolovatelný a vysoký podíl recidivy
- WHO stupeň 4: Velmi maligní nádor mozku s rychlým růstem a špatnou prognózou
Tato klasifikace neslouží pouze k posouzení individuálních šancí na uzdravení. Určuje také, která léčebná metoda nabízí nejlepší prognózu. Například nádor na mozku prvního stupně lze obvykle vyléčit chirurgickým zákrokem.
Nádor mozku druhého stupně se po operaci častěji opakuje, vznikají tzv. recidivy. U 3. nebo 4. stupně WHO jsou šance na uzdravení samotnou operací obvykle nízké, takže lékaři vždy po operaci doporučují radioterapii a/nebo chemoterapii.
V roce 2016 byla míra přežití mozkových nádorů v Německu kolem 21 % u mužů a 24 % u žen pět let po léčbě.
