Při autokrinní sekreci uvolňují žlázy látky posla do prostředí a samy je zpětně absorbují prostřednictvím receptorů. Tento proces hraje roli v imunitních reakcích i v buněčném růstu, diferenciaci a regeneraci. Mezitím, rakovina je spojena s dysregulací v autokrinní sekreci.
Co je autokrinní sekrece?
Při autokrinní sekreci uvolňují žlázy druhých poslů do prostředí a samy je reabsorbují prostřednictvím receptorů. Obrázek ukazuje uvolnění slinivky břišní inzulín. Autokrinní sekrece je jedním z mnoha sekrečních mechanismů v lidském těle. Sekrece je produktem žlázy nebo buňky podobné žláze a může provádět různé úkoly. Při autokrinní sekreci se žlázy nebo buňky podobné žlázám uvolňují hormonů nebo hormonálně podobné látky do prostředí, které samy reabsorbují. Tento proces hraje roli například v sekreci růstových faktorů. Tyto růstové faktory jsou Proteinů které ovlivňují vývoj buněk a v lidském organismu působí obzvláště často na samotné vylučující žlázové buňky. Každá sekrece je buď endokrinní nebo exokrinní. Endokrinní sekrece jsou transportovány do cílových buněk pomocí krev. Na rozdíl od endokrinní sekrece, v autokrinní sekreci krev neslouží jako transportní médium pro vyrobené látky. Působení autokrinních sekrecí zůstává spíše omezeno na bezprostřední prostředí, jako je tomu v případě parakrinní sekrece. Autokrinní sekrece by tedy měla být interpretována jako zvláštní případ sekrece parakrinní a v této souvislosti je důležitá hlavně pro růstové faktory.
Funkce a úkol
V sekrečním režimu autokrinní sekrece uvolňují žlázovité buňky nebo žlázy své sekrece do intersticiálních prostorů mezi orgány nebo tkáněmi v bezprostředním prostředí. Autokrinní žlázy jsou vybaveny specifickými receptory, na které se váží jejich vlastní sekrece. Takto uvolněné látky působí na samotné buňky žlázy. Jako regulační mechanismus s tím souvisí takzvaný ultrakrátký mechanismus zpětné vazby. Vazbou na receptory žlázy může uvolněný hormon například inhibovat vlastní sekreci. Tento mechanismus odpovídá kontrolní smyčce. Autokrinní účinek vykazuje řada cytokinů a tkání hormonů u lidí. V medicíně jsou cytokiny regulační Proteinů které hrají roli například při kontrole imunitních odpovědí. Obecně vše hormonů a cytokiny jsou extracelulární poslové, a proto jsou navrženy tak, aby působily mimo uvolňující buňku. Intracelulární odpověď, jako je autokrinní sekrece, může být spuštěna pouze v případě, že je buněčná Proteinů jsou uloženy jako receptory v membráně produkujících buněk. Tyto receptorové proteiny interagují s poslem. Nazývají se také integrální membránové proteiny, cytoplazmatické proteiny nebo jaderné proteiny. Komplex interakce hormon-receptor stimuluje produkci intracelulární signální molekuly prostřednictvím signální transdukce. Protože k přenosu signálu dochází ve vícestupňových procesech, označuje se to také jako signální kaskáda. Ukončení příslušné buněčné odpovědi na hormonální stimul je realizováno deaktivací intracelulárně produkovaného signálu molekuly. Tento proces se také nazývá mazání signálu. Hormony jako např inzulínnapříklad fungují tímto způsobem jako autokrinní sekrece a vykazují regulační vzorce ultrakrátké zpětné vazby. Mechanismus autokrinní sekrece tedy reguluje hormon vyvážit v nejširším slova smyslu. Hormony jsou signální látky, které vyvolávají biologicky specifickou reakci v buňkách. Slouží tak například k přenosu informací a k provádění nenahraditelně důležitých úkolů při přenosu imunologických informací. Buňky autokrinní žlázy takříkajíc organizují přenos informací. Kromě receptorů vlastní svůj vlastní systém přenosu signálu po proudu, který spouští reakci specifickou pro signál a vnitřní buňku. Tato odpověď odpovídá pozitivní nebo negativní reakci. V jednotlivých případech to například zvyšuje vnímavost zapojených buněk na jiné signály. Autokrinní sekrece také řídí procesy diferenciace mnoha tkání a typů buněk. Řídí procesy růstu a hraje roli jak v embryogenezi, tak v regeneraci tkání.
Nemoci a poruchy
Nemoci, jako jsou benigní a maligní léze prostaty, mohou souviset s dysregulací autokrinní sekrece. Růst epiteliálních buněk je řízen autokrinními sekrecemi jako regulačními mechanismy. Například, prostaty buňky jsou autostimulovány růstovým faktorem fibroblastů i transformujícím růstovým faktorem. Oba růstové faktory se produkují přímo v buňkách prostaty a ovlivňovat růst na základě hladiny androgenu různými způsoby. Například autokrinní sekrece spouští zastavení růstu nebo buněčnou smrt. V případě nadměrného růstu procesů prostatyje tento regulační proces narušen nebo nesprávně směrován. Kvůli těmto vzájemným vztahům zaujímá autokrinní sekrece zvláštní místo v rakovina výzkum. Díky kontrole růstu autokrinních sekrecí je růst nádoru do značné míry nezávislý na vnějších faktorech. Pro úspěšné zvládnutí růstu nádoru by se proto doporučil přístup zevnitř. Tento přístup zevnitř odpovídá v první řadě inhibici autokrinních růstových faktorů, které stimulují růst nádoru. Inhibice autokrinních růstových faktorů může být dosažena pomocí správa monoklonální protilátky. Tato terapeutická cesta je v moderním výzkumu diskutována jako slibná možnost léčby rakovina. Poruchy signální kaskády autokrinních sekrecí jsou nyní považovány za důležitý příčinný faktor u všech typů rakoviny. Co způsobuje takové vady, dosud nebylo přesvědčivě objasněno. Jak genetické predispozice, tak environmentální toxiny mohou hrát při nesprávných regulacích zvýšenou roli.
