ADHD nebo porucha pozornosti / hyperaktivity - hovorově známá jako fidgetův syndrom - (synonyma: ADHD; porucha pozornosti / hyperaktivity (ADHD); deficit pozornosti; porucha pozornosti / hyperaktivita (ADHD); porucha pozornosti; porucha pozornosti (ADD); syndrom deficitu pozornosti; HKS; porucha hyperaktivity; syndrom hyperaktivity; hyperkinetická porucha (HKS); MCD; minimální mozková dysfunkce (MCD); minimální mozková dysfunkce; psychoorganický syndrom (POS); ICD-10-GM F90: Jednoduchá aktivita a pozornost Porucha chování), se používá k popisu skupiny poruch chování charakterizovaných primárně nepozorností, motorickým neklidem a impulzivitou. U 0% postižených je přítomna také další porucha.
ADHD je nejčastější příčinou poruch chování a problémů s výkonem ve škole.
Poměr pohlaví: chlapci a dívky je mezi 3: 1 a 9: 1…. V dospělosti není tento poměr pohlaví v této výrazné formě pozorován.
Frekvenční špička: ADHD vyskytuje se většinou u dětí, ale může přetrvávat v dospělosti u jedné třetiny postižených dětí. Porucha se obvykle objevuje před 6. rokem věku.
Prevalence (výskyt onemocnění) ve věkové skupině 4 až 17 let je 2-7% (v závislosti na studii). U dospělé populace je prevalence 1–2.5–4% (v Německu), což z ní činí běžnou neurální vývojovou poruchu. V mezinárodním měřítku je prevalence 9.2% u chlapců a 2.9% u dívek.
Průběh a prognóza: Kromě problémů ve škole mají postižené také potíže v rodinném životě a v navazování sociálních kontaktů. Po důkladné diagnostice individuální podpora a terapie je vytvořen program pro dítě a jeho rodinu. V mladé dospělosti podle dlouhodobé studie 23% pacientů stále zcela splňovalo kritéria pro ADHD, většinou nepozorného typu. Pokud ADHD přetrvává do dospělosti, hyperaktivita a impulzivita obvykle klesají výrazněji než koncentrace porucha. ADHD lze také zcela vyléčit. Poznámka: ADHD terapie by mělo být založeno na závažnosti poruchy (viz níže „Klasifikace“).
Komorbidity (doprovodné poruchy): U dětí je čtyřikrát vyšší pravděpodobnost, že budou trpět chronickou tikovou poruchou (CTD) ve věku sedmi let, a šestkrát vyšší pravděpodobnost ve věku deseti let než u dětí bez ADHD. K CTD došlo ve formě chronické motorické nebo chronické poruchy hlasového tiku nebo Touretteův syndromMezi další současně existující poruchy patří: Úzkostné poruchydepresivní poruchy, autismus Poruchy spektra a od dospívání poruchy užívání návykových látek a poruchy osobnosti. Dospělí vykazovali v době diagnózy ADHD psychiatrickou morbiditu 66.2%. Nejběžnější komorbiditou byla návyková porucha (39.2%), následovaná úzkostných poruch (23%) a afektivní poruchy (18.1%).
