Diagnóza
Aby bylo možné diagnostikovat obsedantně-kompulzivní poruchu, je nutné podrobně prozkoumat obsedantní chování. S pomocí zvláštního dotazníku nebo klinického rozhovoru, který je speciálně přizpůsoben obsedantně-kompulzivní poruše, lze systematicky požadovat kritéria nebo příznaky, které musí diagnóza existovat. Stejně důležité je vzít v úvahu účinky příznaků na životní prostředí postižené osoby.
V obtížných případech obsedantně-kompulzivní porucha také brání tomu, aby osoba vykonávala povolání, které dříve mohlo hrát v jeho životě důležitou roli. Obsedantně-kompulzivní porucha může také vést k dalším duševním chorobám nebo se může objevit společně s dalšími klinickými obrazy (úzkostných poruch, depresivní chování). Dodatečnou přítomnost dalších onemocnění lze objasnit také klinickým rozhovorem nebo dotazníkem.
Pozorování chování, které provádí ošetřující terapeut, může poskytnout informace o typu a rozsahu obsedantně-kompulzivní poruchy. Za tímto účelem jde terapeut do každodenních situací pacienta spolu s postiženou osobou. Následně je chování dotčené osoby projednáno na následné schůzce.
Terapie
Aby bylo možné úspěšně léčit obsedantně-kompulzivní poruchu, ukázalo se jako užitečné použít kombinaci drogové a psychologické léčby. Tímto způsobem je postižená osoba včas zbavena tlaku utrpení. Zároveň by se měla znovu zvýšit kvalita života postižené osoby, aby se jí ve společnosti umožnil bezproblémový život.
Psychologická léčba 70% postižených osob je úspěšně léčeno psychologickou léčbou. A behaviorální terapie Stále více se volí přístup, který má postiženým osobám pomoci znovu vést normální, nenásilný život. Jako terapeutický postup se obvykle používá návykový trénink. Postižená osoba by si měla zvyknout na situace (kdy se obsedantně-kompulzivní porucha již dříve projevila), aniž by se musela řídit obsedantním chováním nebo myšlenkami.
Za prvé, pokud je přítomno obsedantně-kompulzivní chování, je to mentálně „prožité“. Dotyčný by se měl v mysli vrhnout do situací, ve kterých by jinak projevoval obsedantně kompulzivní chování. Obsedantní myšlenky jsou opakovaně vyvolávány pomocí terapeuta.
V této situaci by postižená osoba měla intenzivně řešit vznikající myšlenky a nápady a diskutovat o nich s terapeutem. Cílem tohoto postupu je odstranit hrozbu pro člověka ze situací tak, aby si uvědomil, že situace lze zažít bez nutkavého chování. I v případě nutkavého chování je jako nejlepší metoda zvolena návštěva a vysvětlení situace.
Během behaviorální terapie zasedání, je obvykle také zapojena rodina dotyčné osoby, aby hovořila o životě dané osoby a důsledcích v každodenním životě. Pro příbuzné jsou tato sezení často také příležitostí získat radu, jak se chovat k dotyčné osobě. Mnozí se cítí bezmocní a nevědí, jaké chování by bylo vhodné vůči dané osobě.
Drogová terapie Často kombinace drog a behaviorální terapie slibuje dlouhodobý úspěch v léčbě obsedantně-kompulzivních poruch. Zde typ léčby, stejně jako dávka a doba aplikace závisí na stupni závažnosti obsedantně-kompulzivní poruchy. Některé léky, které se také používají k léčbě deprese or úzkostných poruch, jako je klomipramin a fluoxetin, se ukázaly jako úspěšné.
Tyto přípravky se zvyšují serotonin aktivita (poselské látky v mozek které jsou odpovědné za mnoho druhů chování) a vedou k normalizaci metabolické aktivity. Bylo prokázáno, že léčba obsedantně-kompulzivní poruchy antidepresivy vedla ke zlepšení u 50% pacientů. Příznaky OCD nezmizí úplně, ale jsou sníženy asi o 30%.
- Psychologická léčba 70% postižených osob je úspěšně léčeno psychologickou léčbou. Přístup behaviorální terapie se stále více volí, aby pomohl postiženým osobám znovu vést normální, nenásilný život. Jako terapeutický postup se zde obvykle používá návykový trénink.
Postižená osoba by si měla zvyknout na situace (kdy byla obsedantně-kompulzivní porucha dříve patrná), aniž by se musela řídit obsedantním chováním nebo myšlenkami. Za prvé, pokud je přítomno obsedantně-kompulzivní chování, je to mentálně „prožité“. Dotyčný by se měl v mysli vrhnout do situací, ve kterých by jinak projevoval obsedantně kompulzivní chování.
Obsedantní myšlenky jsou opakovaně vyvolávány pomocí terapeuta. V této situaci by se postižená osoba měla intenzivně zabývat vznikajícími myšlenkami a nápady a diskutovat o nich s terapeutem. Cílem tohoto postupu je odstranit hrozbu pro člověka ze situací tak, aby si uvědomil, že situace lze zažít bez nutkavého chování.
I v případě nutkavého chování je jako nejlepší metoda zvolena návštěva a vysvětlení situace. Během relací behaviorální terapie je obvykle také zapojena rodina dotyčné osoby, aby hovořila o životě dané osoby a důsledcích v každodenním životě. Pro příbuzné jsou tato sezení často také příležitostí získat radu, jak se chovat k dotyčné osobě.
Mnozí se cítí bezmocní a nevědí, jaké chování by bylo vhodné vůči dané osobě.
- Drogová terapie Kombinace farmakoterapie a behaviorální terapie často slibuje dlouhodobý úspěch v léčbě obsedantně-kompulzivních poruch. Zde typ léčby, stejně jako dávka a doba aplikace závisí na stupni závažnosti obsedantně-kompulzivní poruchy. Některé léky, které se také používají k léčbě deprese or úzkostných poruch, jako je klomipramin a fluoxetin, se ukázaly jako úspěšné. Tyto přípravky se zvyšují serotonin aktivita (poselské látky v mozek které jsou odpovědné za mnoho typů chování) a vedou k normalizaci metabolické aktivity. Ukázalo se, že léčba OCD s antidepresivy vedlo ke zlepšení u 50% pacientů. Příznaky OCD nezmizí úplně, ale jsou sníženy asi o 30%.
