Synonyma
Diagnostika pAVK, vyšetření na okluzivní onemocnění periferních arterií, Ratschowův skladovací test
Diagnóza
Na začátku lékař požádá pacienta zdravotní historie (anamnéza). Pěší vzdálenost, kterou lze ještě překonat bolest je zde zvlášť důležité. To je zvláště důležité pro etapovou klasifikaci pAVK (viz klasifikace fáze podle Fontaine-Ratschow).
Výzkum bude rovněž prováděn, zejména v oblasti rizikových faktorů kouření, cukrovka mellitus, poruchy metabolismu lipidů a další. Poté bude následovat a vyšetření. Začne to kontrolou, tj. Posouzením postižené končetiny.
Zde se zkoumá barva kůže (v případě pAVK bledá), teplota (v případě pAVK studená), ztráta tkáně, černé zbarvení a vředy. Kromě toho se hledají další příznaky poruchy výživy (trofická porucha) končetiny, jako je svalová atrofie, narušený růst nehtů nebo zatvrdnutí (fibróza). Lékař se poté pokusí nahmatat různé pulsy (palpace), protože to pomůže zúžit umístění zúžení.
Ty jsou v postižené oblasti slabší nebo již nejsou hmatatelné. Pro noha, to jsou 4 důležité: I se stetoskopem je v postižené oblasti slyšet zvuk proudění, protože krev musí projít zúžením se zvýšeným tlakem. (Poslech stetoskopem: auskultace).
- Slabý puls (A. femoralis)
- Pulzní v dutina kolena (A. poplitea)
- Pulz na zadní straně chodidla (A. dorsalis pedis)
- Pulz za vnitřní kotník (A. tibialis posterior)
Jako poslední postup bez dalších technických AIDSse krev tlak se určuje na obě paže a nohy. Pokud krev tlak na ruce je vyšší než tlak na nohy, je to známkou zúžení v oblasti nohou. Normálně je tlak v nohách vyšší, protože jsou nižší, a proto navíc tlačí krev nad nimi dolů.
Další zkouškou, která objektivně určí, do jaké míry je poškození, je test chůze. Zde se používá běžecký pás k určení, jak dlouho bolest-vzdálenost pěšky je (důležitá pro dělení ve fázi II, viz klasifikace fáze podle Fontaine-Ratschow). Nejdůležitější vyšetřovací metodou je Dopplerova sonografie, ultrazvuk zkouška.
Je neinvazivní (žádný zásah do těla) a lze jej provést rychle. Umožňuje určit rychlost proudění krve. Nad zúžením je to značně zvýšeno, protože stejný objem krve musí protékat menším vnitřním průměrem (lumen).
Toto vyšetření lze také použít k detekci určitých změn za postiženou oblastí. K získání přesnějších informací o umístění, délce a rozsahu zúžení lze provést radiologická vyšetření. Patří mezi ně například (3D) MRI angiografie (vyšetření nukleární spinovou tomografií), CT angiografie (počítačová tomografie, speciální Rentgen nebo digitální subtrakční angiografie (DSA, také speciální rentgenový zákrok).
MRI není možné u pacientů s kardiostimulátory nebo kovovými implantáty. Všechna tato vyšetření se provádějí pomocí kontrastních látek. Jelikož však vždy existuje určité riziko úplného zablokování cévy, provádějí se tato vyšetření obvykle pouze v případě, že existují důvody pro intervenční terapii.
Buď ve formě katétrového postupu nebo operace (viz Terapie pAVK). Je také důležité provést další vyšetření, abyste zjistili, zda mozek- dodávající tepny nebo koronární plavidla (koronární orgány).