Co je to didaktický trojúhelník?
Didaktický trojúhelník vytváří vztah mezi učitelem (učitelem), žákem (studentem) a studium objekt (učební materiál) srozumitelný v diagramu. K tomu slouží trojúhelník se třemi stranami stejné délky. V jednom rohu je napsán učitel, v dalším žák a v posledním rohu studium materiál. Tato grafika vytváří základ pro analýzu lekce a poskytuje přehled didaktiky. Didaktický trojúhelník tedy ilustruje strukturu hodin a slouží tak vědecké oblasti pedagogiky.
Didaktický trojúhelník
Wolfgang Klafki, profesor pedagogiky v Marburgu, žil v letech 1927 až 2016 a byl významným didaktikem v Německu, který formoval vzory výukových vzorků učitelů. Klafki se zabýval tématem a žákem. Tomuto vztahu v didaktickém trojúhelníku věnoval pozornost.
V kontextu didaktiky se proto zabýval otázkou, jaký význam má vzdělávací obsah a obsah výuky pro studenta. Didaktická analýza tak tvoří jádro plánování a přípravy lekce. Klafki pro tuto analýzu klade následující otázky týkající se obsahu výuky, které by měly sloužit jako vodicí otázky pro plánování lekce.
- Začíná otázkou současného významu tématu pro studenta. Další otázka se zaměřuje na budoucnost a pracuje na tom, jaký význam bude mít téma v budoucím životě studenta.
- Dále se budeme zabývat otázkou struktury tématu, přičemž hlavními otázkami k tomu budou úvahy o tom, do jaké míry téma předpokládá předchozí znalosti, např. Atd.
- Další otázka se zabývá příkladným významem, což také znamená propojení tohoto tématu s dalšími problémy.
- Poslední otázka se zabývá přístupností tématu pro studenty. Jak musí být znalosti sděleny, aby se staly pro studenta hmatatelné a srozumitelné?
Kurt Reusser se narodil v roce 1950 a je pedagogem a profesorem pedagogické psychologie na univerzitě v Curychu.
Zabývá se didaktikou a výukovým výzkumem založeným na videu. V oblasti didaktiky se Reusser zabývá otázkou, jak mohou didaktika a metodika podporovat a rozvíjet nezávislost studium a porozumění, stejně jako didaktika zaměřená na kompetence.
- Jaké strategie učení existují?
- Jaký typ učení jsem?
Hilbert Meyer je německý pedagog, který se zabývá didaktikou a stal se známým prostřednictvím učebnic didaktiky.
Meyer rozvinul myšlenku výuky zaměřené na kompetence nebo akci. Ve svém zpracování popisuje, že výuka zaměřená na kompetence by měla vždy obsahovat prvky týkající se situace a osob vyvážit. Dále je pro Meyera velmi důležité udržovat a vyvážit mezi: Učitel vypracuje tyto různé systémy rovnováhy a zajistí, aby lekce byly pro studenty otevřené a aby se mohly aktivně účastnit.
Dále by studenti měli být povzbuzováni k samoregulačnímu učení prostřednictvím diferencovaného vzdělávacího programu. Učitel má za úkol interdisciplinárně reagovat na individuální možnosti rozvoje studenta. Znalosti studentů by měly být budovány síťovým způsobem a jejich přínos by měl být rozpoznatelný pro studenty v realistických aplikačních situacích.
Součástí kvalitativních charakteristik pro výuku zaměřenou na kompetence a akci je také rozvoj problémově orientovaných úkolů a nahlížení na chyby jako na postup učení.
- Strukturování a otevřenost,
- Společné a individuální sekvence učení
- Systematické a na činnost zaměřené formy učení
Johann Friedrich Herbart (1776-1841) byl německý filozof, psycholog a pedagog. Velkou měrou přispěl k rozvoji didaktiky, takže základní rysy jeho myšlenek lze v dnešním učení nalézt dodnes.
Herbart předpokládal, že učení není o hromadění znalostí, ale o smysluplné kombinaci existujících znalostí a nového učebního materiálu. Student by se měl chtít učit, a tak rozvíjet nezaujatý zájem o své prostředí. K dosažení tohoto cíle je Herbartova výuka strukturována následovně.
Jeho krokový koncept byl dále rozvíjen a revidován dalšími pedagogy.
- Začíná to jasností. Pro studenta by nová témata měla být jasná a srozumitelná. Tato jasnost odkazuje na obsah, jazyk a strukturu.
- Poté následuje fáze propojení nového tématu s již existujícími znalostmi.
Také v této fázi se vytvářejí vazby a vztahy v rámci nových znalostí. Tato fáze se také nazývá asociace.
- Následně jsou stanoveny korelace a látka je klasifikována v systému.
- Od této fáze se vyvíjí poslední fáze. Procvičování, opakování a aplikace nových znalostí.
Klaus Prange se narodil v roce 1939 a je německý pedagog.
Intenzivně se věnoval obecné didaktice a pedagogice. Prange v didaktice popisuje, že hlavním úkolem pedagoga je formovat žáky. Pedagog vychovává od žáků pohled na svět.
Žák se však také formuje, Prange popisuje, že procesy výchovného ovlivňování lze jen těžko oddělit od samostatného vývoje a jsou vzájemně závislé. August Hermann Niemeyer žil v letech 1754 až 1828 a byl německým teologem a pedagogem. Vedl v Halle seminář o teorii výuky a vzdělávání.
Napsal také knihy o zásadách vzdělávání a výuky pro rodiče a učitele. Niemeyer se také zabýval didaktikou, překladem řecké a římské klasiky v oblasti pedagogiky a publikováním textů o didaktice.
