Doping ve sportu

Nejprve je třeba zmínit, že níže uvedené zakázané látky nejsou látkami speciálně vyvinutými pro sport, ale představují zneužití speciálních drog jako doping. Kromě efektu zvyšujícího výkon zdraví rizika a zjistitelnost jsou kritérii pro zařazení do doping seznam. V případě peptidu hormonů a analogů je však detekce velmi obtížná.

Léky mohou být použity pouze pro proces hojení. v doping u sportovních testů se rozlišuje mezi testy bezprostředně po soutěži a bodováním mimo soutěž. Posledně jmenované se také nazývají ovládací prvky tréninku.

V případě post-soutěžního testování platí pravidla jednotlivých sportovních federací, která jsou spojena s pokyny MOV. Kritéria jsou: Testovaní sportovci se musí na žádost Dopingové kontrolní komise hlásit do určené kontrolní místnosti nejpozději do 1 hodiny poté, co byli o to požádáni, a musí pod dohledem poskytnout vzorek moči nejméně 75 ml. Vzorek je rozdělen na vzorek A a vzorek B.

Vzorky budou anonymizovány a odeslány do nezávislé laboratoře k analýze. Pokud je vzorek pozitivní, anonymizace se zruší. Sportovec má možnost objednat si test B-vzorku.

Pokud je vzorek B negativní, je test považován za negativní. K tomuto případu však dochází velmi zřídka. Odmítnutí zkoušky se považuje za pozitivní výsledek.

(Doping ve sportu) Sankce závisí na příslušných sportovních federacích. Proto existují rozdíly mezi jednotlivými federacemi. V Německé sportovní konfederaci (DSB) se trestá zneužívání dopingu vyloučením z příští olympiády.

Vzhledem k tomu, 1970, anabolické steroidy (anabolické steroidy) byly zahrnuty do dopingového seznamu. Protože detekce anabolických steroidů v den soutěže je obtížná poté, co byly přerušeny před soutěží, od té doby se kromě kontrol v soutěži používají také kontroly školení. V Německu se pro kádry A, B a C ročně provede asi 4000 kontrol. Za provedení těchto testů odpovídá Národní olympijský výbor a Antidopingová komise DSB.

Kontroly probíhají doma i ve výcvikových táborech náhodně, neohlášeně a jsou přiřazeny nezávislým organizacím.

  • V soutěžích jednotlivců se testují nejlepší čtyři a řada přidělených sportovců
  • V případě podezření na doping
  • V týmových soutěžích jsou 3 hráči obvykle vylosováni losem.

Co je férovost ve sportu a kde se férovost zastaví. Nejlepší tréninkové metody umožňují maximální zlepšení fyziologického výkonu.

Ale ne všichni sportovci si mohou dovolit nejlepší koučování. Rovné příležitosti proto nejsou poskytovány. Měla by být proto profesionální podpora v soutěžním sportu zakázána?

Diskuse o užívání zakázaných látek je opakujícím se tématem v mnoha oblastech sportu. Do jaké míry je doping v rozporu se spravedlivou soutěží, je velmi kontroverzní. Každý sportovec je odlišný ve své biologické konstituci, a proto je lépe či méně vhodný pro konkrétní sportovní zátěž.

Zejména v čistě podmíněných sportech závisí sportovní úspěch stejně tak na biologické konstituci sportovce, jako na letech tvrdého tréninku. V oblasti vysokého výkonu nelze dosáhnout sportovního úspěchu ani při nejlepších tréninkových metodách, pokud chybí biologická dispozice. Jako příklad lze uvést geneticky podmíněné anatomické rozložení svalových vláken.

Je zde již třeba zmínit diskusi o férovosti ve sportu. Doping tedy slouží k poskytnutí větší výhody zvýhodněným sportovcům a ke kompenzaci fyzických nevýhod znevýhodněných sportovců. Pokud proti sobě soutěží dva sportovci s různými fyzickými podmínkami a stejným tréninkem, jeden sportovec užívá zakázané látky.

Který sportovec si za stejný výkon zaslouží vyšší reputaci. Biologicky preferovaný sportovec nebo sportovec, který bere zdraví, finanční a sociální rizika. Je otázkou, do jaké míry může lidské tělo zlepšit tréninkem výkon a do jaké míry může doping dokonce začít umožňovat spravedlivé srovnání.

Pokud se každý může svobodně rozhodnout, do jaké míry podstupuje možná rizika ke zlepšení své výkonnosti, bude muset být užívání dopingu ve sportovních soutěžích tolerováno. To by však nevyjasnilo otázku rovných příležitostí.