Generalizovaná úzkostná porucha: Popis
Generalizovaná úzkostná porucha se vyznačuje tím, že postiženého většinu dne pronásledují starosti. Bojí se například nemocí, nehod, zpoždění nebo neschopnosti zvládnout práci. Negativní myšlenky se hromadí. Postižení si v hlavě znovu a znovu přehrávají obávané scénáře, aniž by našli řešení problému.
Neustálé napětí působí i na tělo – fyzické obtíže jsou proto součástí projevu generalizované úzkostné poruchy.
Jak častá je generalizovaná úzkostná porucha?
Úzkostné poruchy obecně patří mezi nejčastější duševní onemocnění. Podle mezinárodních studií se riziko vzniku úzkostné poruchy v průběhu života (celoživotní prevalence) pohybuje mezi 14 a 29 procenty.
Onemocnění se obvykle objevuje v dospělosti. Ženy jsou postiženy častěji než muži.
Generalizovaná úzkostná porucha se zřídka vyskytuje samostatně
Lidé s úzkostnými poruchami mají často také zvýšené riziko sebevraždy.
Generalizovaná úzkostná porucha: příznaky
Generalizovaná úzkost se obvykle týká každodenních věcí. Každý zná obavy a strach z negativních událostí, které mohou nastat v budoucnu.
Starost o starosti
Neustálé znepokojování se může nakonec u generalizované úzkostné poruchy tak rozbujet, že se u pacientů vyvine strach ze samotných starostí. Bojí se, že by jim mohli ublížit, například na zdraví. To se pak nazývá „meta-starosti“.
Fyzické příznaky
Velmi charakteristickým rysem generalizované úzkostné poruchy jsou fyzické příznaky. Ty se mohou značně lišit. Pacienti často trpí například:
- chvění
- Svalové napětí
- gastrointestinální problémy, jako je nevolnost, průjem
- bušení srdce
- Závrať
- Poruchy spánku
- Problémy s koncentrací
- nervozita
- podrážděnost
Vyhýbání se a ujištění
Lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou se snaží omezit své obavy tím, že například kontaktují členy rodiny v hromadách, aby slyšeli, že jsou v pořádku. Často hledají ujištění u ostatních, že je vše v pořádku a že se nemají čeho bát. Někteří postižení se také vyhýbají poslechu zpráv, aby se ochránili před další úzkostí.
Generalizovaná úzkostná porucha: Rozdíl od deprese
Lidé trpící depresí mají podobné negativní myšlenky jako pacienti s generalizovanou úzkostnou poruchou. Na rozdíl od deprese však obavy u generalizované úzkostné poruchy směřují do budoucnosti. V depresi se myšlenky obvykle točí kolem minulých událostí.
Generalizovaná úzkostná porucha: příčiny a rizikové faktory
Odborníci se však domnívají, že za to, že se u někoho rozvine (generalizovaná) úzkostná porucha, nenesou výlučnou odpovědnost. Předpokládá se, že vznik úzkostné poruchy způsobuje spíše interakce genetické „vnímavosti“ a dalších faktorů nebo mechanismů. Diskutuje se o následujících možných vlivech:
Psychosociální faktory
Rodičovský styl
Vliv na to, zda se u potomků rozvine patologická úzkost, může mít i výchovný styl rodičů. Například děti příliš ochranářských rodičů vykazují vyšší míru úzkosti.
Socioekonomické faktory
V obou případech však není jasné, zda sledovaný vztah má kauzální povahu – tedy zda například nezaměstnanost skutečně zvyšuje riziko úzkostných poruch.
Vysvětlení teorie učení
Existují také modely teorie učení jako možné vysvětlení rozvoje úzkostných poruch. Takové modely předpokládají, že úzkost se vyvíjí jako chybný proces učení:
Mohou přispívat i jiné mechanismy, jako je snaha potlačit znepokojivé myšlenky.
Psychodynamická vysvětlení
Někteří odborníci se domnívají, že konflikty, které vznikly v raném věku, způsobují příznaky úzkostné poruchy, když vedou k nepřiměřeným (neurotickým) pokusům o řešení.
neurobiologie
Neurotransmitery se zjevně podílejí i na úzkostných poruchách. V tomto ohledu vykazují úzkostní pacienti četné rozdíly ve srovnání se zdravými kontrolami, jak ukázaly studie.
Generalizovaná úzkostná porucha: Vyšetření a diagnostika
Velmi často se lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou obracejí na praktického lékaře. Důvodem však obvykle není stresující, přetrvávající úzkost – spíše většina hledá pomoc kvůli fyzickým potížím, které úzkostnou poruchu doprovázejí (např. poruchy spánku, bolesti hlavy nebo břicha). Vzhledem k tomu, že pacienti zřídka uvádějí i svou úzkost, mnoho praktických lékařů přehlíží psychické příčiny.
Podrobný rozhovor
Váš lékař vás může poslat do psychosomatické ambulance nebo psychoterapeuta. Terapeut s vámi může mluvit, aby se podrobněji dostal k jádru vašich stresujících stížností. V tomto procesu mohou být užitečné speciální dotazníky. Terapeut se vás například může zeptat na následující:
- Jak často jste se v poslední době cítili nervózní nebo napjatí?
- Cítíte se často neklidní a neschopní sedět?
- Často se bojíte, že by se mohlo stát něco špatného?
Diagnóza podle MKN-10
Podle Mezinárodní klasifikace nemocí a souvisejících zdravotních problémů (MKN-10) je generalizovaná úzkostná porucha přítomna, pokud jsou splněna následující kritéria:
Nejméně šest měsíců existuje napětí, obavy a strach z každodenních událostí a problémů s následujícími zjištěními:
- příznaky v oblasti hrudníku nebo břicha (potíže s dýcháním, pocity úzkosti, bolest na hrudi, břišní diskomfort)
- psychické příznaky (závrať, pocit neskutečnosti, strach ze ztráty kontroly, strach ze smrti)
- celkové příznaky (návaly horka nebo chlad, třesavka, parestézie)
- příznaky napětí (napjaté svaly, neklid, pocit knedlíku v krku)
Postižení se navíc neustále obávají, že by například oni sami nebo jejich blízcí mohli utrpět nehodu nebo onemocnět. Pokud je to možné, vyhýbají se činnostem, které vnímají jako nebezpečné. Kromě toho, jak je popsáno výše, se obávají svých neustálých starostí („meta-starosti“).
Vyloučení jiných příčin
- Plicní onemocnění, jako je astma nebo CHOPN
- kardiovaskulární onemocnění, jako je tlak na hrudi (angina pectoris), srdeční infarkt nebo srdeční arytmie
- Neurologická onemocnění, jako je migréna, roztroušená skleróza
- hormonální poruchy, jako je hypoglykémie, hypertyreóza, nadbytek draslíku nebo vápníku nebo akutní intermitentní porfyrie
- další klinické obrazy, jako je benigní paroxysmální polohové vertigo (benigní paroxysmální polohové vertigo)
V případě potřeby mohou být užitečná další vyšetření, včetně např. testu funkce plic a/nebo zobrazení lebky (pomocí magnetické rezonance nebo počítačové tomografie).
Generalizovaná úzkostná porucha: léčba
Když však lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou podstoupí terapii, lze příznaky úzkosti identifikovat a snížit. Výsledkem je, že postižení získají kvalitu života a často se mohou znovu zapojit do profesního a společenského života.
Generalizovanou úzkostnou poruchu lze léčit psychoterapií a léky. Lékaři při plánování terapie zohledňují pokud možno i přání postiženého.
Generalizovaná úzkostná porucha: psychoterapie
Odborníci jako formu terapie doporučují především kognitivně behaviorální terapii (CBT). K překlenutí mezery až do zahájení CBT nebo jako doplněk je možností internetová intervence založená na CBT.
Možnou alternativou kognitivně-behaviorální terapie je psychodynamická psychoterapie. Používá se, když KVT nefunguje, není dostupná nebo úzkostný pacient preferuje tuto formu terapie.
Kognitivní behaviorální terapie
Obavy se navzájem posilují a jsou silnější a silnější. Lidé s generalizovanou úzkostnou poruchou také hledají důvody pro své obavy. Důležitým východiskem je tedy odvedení pozornosti od negativních podnětů. Pacient se učí tyto otázky zpochybňovat a nahrazovat je realistickými myšlenkami.
Internetová intervence založená na KVT
Internetová intervence založená na KVT není vhodná jako jediná léčba generalizované úzkostné poruchy. Může však poskytnout svépomocné vedení, dokud postižení nezahájí kognitivně behaviorální terapii se svým terapeutem. Může také podporovat terapeutickou léčbu.
Psychodynamická terapie
Délka ambulantní terapie závisí na závažnosti generalizované úzkostné poruchy, případných doprovodných poruchách (jako je deprese, závislost) a psychosociálních podmínkách (např. podpora rodiny, pracovní situace).
Generalizovaná úzkostná porucha: léky
Pro medikamentózní léčbu se primárně doporučují následující prostředky:
- Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu-norepinefrinu (SNRI): K léčbě jsou vhodné venlafaxin a duloxetin. Prodlužují účinek neurotransmiterů serotoninu a norepinefrinu.
V případě potřeby lze pregabalin použít i u generalizované úzkostné poruchy. Patří do skupiny léků nazývaných antiepileptika.
Někdy jsou lidem s generalizovanou úzkostnou poruchou podávány i jiné léky – například opipramol, pokud SSRI nebo SNRI neúčinkují nebo nejsou tolerovány.
Účinek léku se projeví až několik týdnů poté, co je pacient začne užívat. Jakmile je léčba účinná a pacientovy symptomy se zlepší, měla by medikamentózní léčba pokračovat alespoň dalších šest až dvanáct měsíců. To má zabránit relapsům.
V některých případech je nutné delší užívání léku – například pokud je generalizovaná úzkostná porucha obzvlášť závažná nebo se symptomy úzkosti vrátí po vysazení léku.
Generalizovaná úzkostná porucha: Co můžete udělat sami
Máte-li generalizovanou úzkostnou poruchu, existuje mnoho, co můžete udělat, abyste podpořili lékařskou léčbu, a sami můžete udělat mnoho pro to, abyste lépe zvládali úzkostné příznaky úzkosti a kroužící myšlenky.
Relaxační techniky
Léčba léčivými rostlinami (fytoterapie)
Proti příznakům, jako je napětí, nervozita a poruchy spánku, nabízí bylinná medicína (fytoterapie) různé možnosti léčby. Mají například uklidňující, relaxační a spánek podporující účinek:
Hotové přípravky z lékárny
Léčivé rostliny jako čaj
Pro přípravu čaje můžete použít i léčivé rostliny jako je mučenka, levandule & Co. I zde léčivé čaje z lékárny nabízejí kontrolované množství účinné látky: Patří také mezi fytofarmaka a jsou k dostání v čajových sáčcích nebo sypané.
Praktické jsou i léčivé čajové směsi jako uklidňující čaj z mučenky, meduňky a dalších léčivých rostlin.
Pokud užíváte jiné léky, poraďte se o užívání rostlinných přípravků se svým lékařem nebo lékárníkem. Může vám poradit s výběrem vhodného přípravku a posoudit možné interakce mezi vašimi léky.
Životní styl
Cvičení je mimochodem obecně vhodné, protože snižuje stresové hormony – ve skutečnosti se při stresu (a úzkost není pro tělo nic jiného) uvolňuje větší množství těchto hormonů. Buďte tedy fyzicky aktivní!
Generalizovaná úzkostná porucha: průběh onemocnění a prognóza
Generalizovaná úzkostná porucha má často chronický průběh. Čím dříve je nemoc léčena, tím větší jsou šance na uzdravení. Prognóza je však horší než u jiných úzkostných poruch.
Co mohou dělat přátelé a příbuzní?
Když někdo trpí generalizovanou úzkostnou poruchou, partneři, příbuzní a přátelé jsou obvykle postiženi a zapojeni do starostí. Často se snaží postiženého uklidnit („Ne, nic se mi nestane!“). V nejlepším případě jim to může krátkodobě pomoci, ale ve skutečnosti jim to starosti nezbaví.
Je lepší, aby příbuzní a přátelé lidí s generalizovanou úzkostnou poruchou v případě potřeby vyhledali pomoc a radu, například svépomocné skupiny a poradny. Informace o tom poskytuje „psychenet – síť duševního zdraví“ na: www.psychenet.de.
