Stručné shrnutí
- Co je koktání? Koktavost je porucha toku řeči, při které se např. opakují jednotlivé zvuky nebo slabiky (např. ww-proč?) nebo jsou zvuky protahované (např. nech mě být iiiii v klidu).
- Jaké jsou příčiny koktání? Existují různé faktory, například predispozice, traumatické zážitky nebo poruchy ve zpracování odpovídajících nervových signálů.
- Co se dá dělat s koktáním? V dětství koktání často zmizí samo. Jinak může pomoci terapie koktavosti. U dospělých obvykle koktavost zcela nevymizí, proto se doporučuje terapie dostat poruchu pod kontrolu – zvláště pokud je koktavost pro postiženého velkou zátěží.
Co je koktání?
Koktavost se může projevovat různými způsoby:
- jako opakování zvuků, slabik nebo slov (např. www-proč?)
- jako neslyšné stisknutí počátečních písmen (např. Jmenuji se B——-ernd.)
- jako prodloužení jednotlivých zvuků (např. Laaaaass mich doch iiiiiiin Ruhe.)
Koktání je individuální jev. Každý koktavec koktá jinak a v jiných situacích. Jak silně kdo koktá, záleží také na momentálním psychickém rozpoložení. Přesto koktavost není duševní porucha, ale fyzická.
Vada řeči se může vyskytovat společně s dalšími abnormalitami, které navíc narušují komunikaci. Patří sem například jazykové jevy, jako je používání výplňových slov, i jevy nejazykové, jako je mrkání, chvění rtů, pohyb obličejových a hlavových svalů, pocení nebo změněné dýchání.
Koktavost u dětí
Asi u 25 procent těchto dětí se vyvine „skutečné“, tedy trvalé koktání. To je vyčerpávající a frustrující. Není proto divu, že postižené děti nerady mluví nebo se toho dokonce bojí – zvláště pokud je kvůli koktání škádlí vrstevníci. Rozvíjí se začarovaný kruh strachu a vyhýbání se. Koktavost je stále více zakořeněná. Čím déle přetrvává, tím těžší je návrat k plynulé řeči.
Koktavost u dospělých
U dospělých koktavost zcela vymizí jen ojediněle. Obvykle se tedy již nedá vyléčit. Přesto může být terapie úspěšná a výrazně zlepšit kvalitu života. Postižený se může naučit plynuleji mluvit a lépe se vyrovnat s koktavostí.
Koktavost může být emocionálně stresující
Koktavost může představovat značnou psychickou zátěž. Mnoho lidí, kteří koktají, se snaží svůj problém zakrýt. Vyhýbají se určitým počátečním písmenům, která jsou pro ně obtížná, nebo rychle vyměňují choulostivé výrazy za jiná slova, aby si druhý nevšiml koktání. Postupem času strach a zvýšené úsilí potřebné k mluvení vedou ke strategiím vyhýbání se. U některých to jde dokonce tak daleko, že mluví, jen když to jinak nejde. Stahují se ze společenského života.
Koktání: Příčiny a možné poruchy
Mluvení je komplexní souhra různých činností řízených mozkem. Je nutné koordinovat dýchání, vokalizaci a artikulaci ve zlomcích sekund. U lidí, kteří koktají, je tato interakce narušena.
- "Poruchy přenosu." Předpokládá se, že koktání je založeno na poruše nervových signálů, které mají být zpracovány pro řeč, a/nebo je založeno na motorické poruše orgánů zapojených do řeči.
- Dispozice: Vzhledem k tomu, že koktavost se často vyskytuje v rodinách, je k ní pravděpodobně genetická predispozice. Dědičnou složku podporuje i fakt, že chlapci a muži koktají mnohem častěji než dívky a ženy. Rodiče však svým dětem nepřenášejí koktavost přímo, ale pravděpodobně pouze odpovídající predispozici. Pokud se toto naplní spouštěčem koktavosti (např. stresová situace) a přidají se podmínky, které koktavost udržují, porucha řeči se zabydlí.
Jedno je jisté: koktání není duševní porucha, ale vada řeči způsobená motorikou. Vyskytuje se bez ohledu na sociální a kulturní zázemí, úroveň vzdělání a interakci v rámci rodiny.
Koktání: Terapie
Přesnější diagnostiku a terapii koktavosti provádějí logopedi, někdy také učitelé dechu, hlasu a řeči a také logopedičtí pedagogové. Při vyšetřeních je terapeut částečně odkázán na pozorování postiženého nebo rodičů. Nejprve se společně určí povaha koktání a doprovodné chování.
Při léčbě koktavosti uplatňují různé profesní skupiny různé přístupy. V jednotlivých případech závisí terapie také na typu a závažnosti koktavosti a také na věku postiženého.
Obecné cíle terapie koktavosti jsou především:
- abych zbavil koktavého strachu.
- @ k procvičování plynulé řeči.
- Dát smysl pro rytmus řeči a dýchání.
Terapie koktavosti pro dospělé
Speciální metodou terapie koktavosti u dospělých je fluency shaping. Je navržen tak, aby změnil způsob, jakým dotyčný mluví, a zabránil tomu, aby začal koktat. Techniky zahrnují jemné používání hlasu na začátku slova a protahování samohlásek. Kromě toho se postižení učí ovládat své dýchání. Tuto metodu je však nutné intenzivně praktikovat, aby se pro postiženého stala druhou přirozeností a z původně podivně znějící řeči se stal přirozený tok řeči.
Terapie koktavosti pro děti
Terapie koktavosti u dětí rozlišuje mezi přímým a nepřímým přístupem.
Nepřímý přístup se nezaměřuje na problém řeči. Spíše se primárně zabývá snížením strachu a podporou touhy mluvit. Tímto způsobem má nepřímý přístup položit základy pro klidnou řeč bez úzkosti. Řečové a pohybové hry, jako jsou rytmické verše a písně, stejně jako relaxační a dialogová cvičení, jsou navrženy tak, aby podporovaly radost dítěte z mluvení. Úspěšnost terapie může zlepšit úzká spolupráce s rodiči.
Přímý přístup přímo řeší problém řeči. Děti se učí, jak ovládat koktání, uvolnit se při zablokování a v klidu zvládat konverzační situace. Tento přístup navíc podporuje otevřený přístup k problému a posiluje sebevědomí dětí.
Vyhlídky na úspěch
U dospělých naopak koktavost zcela vymizí jen výjimečně. Nepřetržitý trénink však může výrazně zlepšit plynulost a udržet koktání pod kontrolou.
Koktavost: Kdy potřebujete navštívit lékaře?
Zda někdo, kdo koktá, potřebuje terapii, závisí na závažnosti poruchy řeči. Kritéria pro to jsou, jak často dochází k záchvatům koktání a jak závažné jsou. Především je však potřeba koktavost léčit, pokud postiženého psychicky zatěžuje.
Zejména vyhýbavé chování je jasným znamením, že je čas vyhledat pomoc – tedy když se koktá osoba vyhýbá konverzačním situacím nebo se stahuje ze svého sociálního prostředí.
Koktavost: Co můžete udělat sami
- Berte ho vážně jako partnera do diskuse.
- Poslouchejte ho klidně a trpělivě.
- Nechte ho dokončit.
- Koktajícího člověka nepřerušujte a z netrpělivosti za něj nemluvte.
- Signál pozornosti udržováním očního kontaktu.
- Dobře míněné povzbuzování, jako je „klidně“ nebo „vždy jdi pomalu“, může způsobit, že koktá osoba se bude cítit ještě více nejistá.
- Hlavně se nikdy neposmívejte člověku, který koktá. To může koktavost nejen zesílit, ale také urazit váš protějšek.
