Korunka mléčných zubů

V lingvistickém použití se termín listnatá koruna používá na jedné straně pro přirozené koruny 1. koruny chrup (část mléčných zubů vyčnívajících z dásně), ale na druhé straně také pro zhotovené korunky, které se používají na mléčné zuby v případě velké ztráty látky v jejich oblasti korunky, aby byl postižený zub chráněn co nejvíce dokud se fyziologický (přirozený) zub nezmění. Přední zuby 1 chrup (mléčné přední zuby) s velkou ztrátou látky se obvykle obnovují běžnými výplňovými materiály pomocí tvarování AIDS jako jsou frasaco copings nebo polykarbonátové korunky, které jsou vyplněny výplňovým materiálem. Následující diskuse se proto zabývá vyrobenou ocelovou korunkou /nikl-chromová koruna pro restaurování 1 chrup stoličky (opadavé stoličky).

Indikace (oblasti použití)

Jelikož vyrobená korunka obklopuje zbytek zubu kruhovým (prstencovitým) způsobem a současně kompenzuje ztrátu tvrdé látky v důsledku karyózního poškození po vyhloubení (odstranění zubního kazu), mají následující oblasti použití přednostně opadavé stoličky (stoličky) opadavého chrupu), ale také u kojenců nebo mladistvých šestiletých stoliček (první zadní stoličky stálého chrupu):

  • Velká ztráta tvrdé látky po vyhloubení kazu (odstranění kazu); obvykle je ovlivněno několik povrchů zubů; i na trvalých stoličkách je zde možné použití velkých listnatých korun, protože definitivní koruny jsou možné pouze v dospělosti; ocelové korunky jsou prognosticky příznivější, pokud jde o přežití mléčného zubu až do přirozené exfoliace (ztráta zubu), než komplexní výplně související s expanzí;
  • Po endodontickém ošetření (ošetření dřeně), jako je pulpotomie (odstranění dřeně korunky) nebo pulpektomie (odstranění dřeně korunky a kořenů); oba postupy zahrnují silnou ztrátu tvrdé látky počínaje okluzálním povrchem, protože musí být vytvořen širokopásmový přístup k buničině (k buničině);
  • Ztráta tvrdé látky v důsledku zlomeniny (zlomeniny);
  • Dysplázie (vývojové poruchy) skloviny nebo dentinu, dokonce i trvalých stoliček; také v tomto případě se snažte překlenout čas do definitivní obnovy koruny v dospělosti;
  • Profylaktické (preventivní) ošetření u dětí s mentálním a / nebo tělesným postižením, které tak mohou provádět pouze velmi omezenou hygienu ústní dutiny;
  • Aby se zabránilo prodloužení (prodloužení) antagonisty (kontaktní zub v protilehlé čelisti).

Postup

Tudíž použití vyrobené opadavé korunky má za cíl obnovit žvýkací funkci prostřednictvím skutečnosti, že se obnovený zub dostane zpět do kontaktu se svým antagonistou (kontaktní zub v protilehlé čelisti). Kromě toho je přirozená vzdálenost mezi sousedními zuby udržována ve své dimenzi, takže šestiletá Molární (první stolička trvalého chrupu) se nemůže pohybovat dopředu, čímž se zúží zubní oblouk nebo se zcela zastaví erupce stálého zubu pod zubem, který má být obnoven. Postup, který následuje po předběžné rekonstrukci ve formě endodontického ošetření nebo odstranění zubního kazu, je následující:

  • Měření vzdálenosti sousedních zubů;
  • V případě potřeby nahromadění náplně pro náhradu látky;
  • Příprava přibližná (broušení v mezizubních prostorech): střídmě a běh např. s oddělovacím diamantem; odstranění látky je dostatečné, pokud lze sondou pohybovat mezizubním prostorem;
  • Okluzní příprava (broušení v okluzní povrchové ploše): zkrácení o cca. 1.5 mm, přičemž by měl být zachován okluzní povrchový reliéf;
  • Výběr korunky ze sortimentu na základě původně naměřené hodnoty: korunka musí během první montáže proklouznout těsně nad zub;
  • V případě potřeby zkraťte délku korunky nůžkami na korunky; okraj koruny musí přesahovat vysoko nad rovník (nejširší část zubu), ale může jen mírně pronikat do kapsy dásní;
  • Korunku pracujte se speciálními kleštěmi na okraji tak, aby bylo během vkládání dosaženo jasného efektu přichycení přes rovník;
  • Kontrola kontaktu antagonisty (kontakt se zubem protilehlé čelisti);
  • Konečné umístění korunky, například pomocí skloionomerního cementu;
  • Uvolnění sulku (žvýkačky) ze zbytků cementu;
  • Obnovená kontrola skusu.

Možné komplikace

  • Koruna zvolená příliš malá, nelze ji proto správně umístit;
  • Koruna vybrána příliš velká; v důsledku toho žádný efekt lámání, předčasná ztráta koruny;
  • Korunka správně zvolená, ale připravená přibližně (v mezizubních prostorech) nezúžená, takže koruna sedí na kroku; ve výsledku žádný efekt přichycení;
  • Včasné kontakty s antagonisty (zuby protilehlé čelisti); v důsledku toho může dojít k zánětlivému podráždění zubu nebo antagonisty.