Následná péče
Je důležité, aby Achillova šlacha má dostatek času na regeneraci, a proto je naléhavě nutná pečlivá následná léčba. Po operaci, dobře hojení ran je nezbytný pro další proces hojení. Z tohoto důvodu je třeba dbát na to, aby se první dny po operaci co nejméně dráždilo místo chirurgického zákroku.
Kromě toho antikoagulační léky, jako je heparin je předepsán v počátečním období, stejně jako léky proti bolesti. Běžný postup po operaci se řídí konceptem včasné funkční následné péče. To znamená, že po krátké době může být noha opět dobře zatažena.
Toho je dosaženo nasazením speciální boty, která se obvykle obutí po třech až pěti dnech po operaci. Bota se obvykle nosí následujících šest až osm týdnů, přičemž fyzioterapie obvykle začíná po třetím nebo čtvrtém týdnu. Během této doby by však měla být prováděna pravidelná vyšetření, aby se zajistilo dobré zahojení šlachy. Lehké sportovní aktivity lze zahájit po 12 týdnech. Speciální stélka pro uvolnění šlachy by měla být nošena alespoň půl roku.
Rehabilitace
Bez ohledu na formu terapie pro Achillova šlacha po prasknutí by měla následovat cvičební terapie. V rámci konzervativní terapie, při které byla pacientovi dodávána speciální obuv, byla noha je již po krátké době opět plně zatížitelný, takže pohybová terapie může být zahájena již přibližně tři týdny po slzách. Statistické průzkumy ukazují, že není nutné nosit boty asi po osmi týdnech.
Zvláště po chirurgickém ošetření Achillova šlacha prasknutí, měla by být provedena mobilizační fyzioterapie. Obecně lze předpokládat, že pacient bude schopen znovu cvičit Achillovu šlachu asi po třech až čtyřech měsících. U aktivních sportovců však platí následující: trénink ve smyslu soutěžního tréninku by měl být obnoven až po zhruba šesti měsících odpočinku. Rozsah, v jakém bude člověk schopen znovu dosáhnout špičkového výkonu, se velmi liší od jednotlivce k jednotlivci.
rizika
Riziko operace Achillovy šlachy lze dnes považovat za velmi nízké. Moderní anestetika a dobře nacvičený chirurgický tým dokáže minimalizovat rizika operace. Stejně jako u jiných operací však nelze určitá rizika vyloučit.
Jelikož se během chirurgického zákroku provádí řez kůží, existuje riziko infekce rány. Nejběžnější forma hojení ran porucha je vysoce pigmentovaná, nápadná jizva. Těmto následkům se však lze snadno vyhnout správnou péčí o rány, jako je pravidelná výměna obvazu a dezinfekční masti.
V případě, že hojení ran porucha je známá, např. v kontextu cukrovka mellitus, existuje možnost preventivního podávání antibiotik. Ve vzácných případech nervy může být také poškozen operací, zejména čistě citlivým surálním nervem. Protože běží přímo vedle Achillovy šlachy, může být přehlédnut a poškozen.
Pokud dojde k náhodnému poranění nervu, dojde k necitlivosti nebo nepohodlí v oblasti paty a bočního okraje nohy. Zkušení chirurgové ji však obvykle dokáží dobře lokalizovat. Obávané, i když vzácné, je opakované prasknutí Achillovy šlachy po operaci.
Lékař pak hovoří o „prasknutí“. Statisticky k tomu dochází po operaci v 1-4% případů, v závislosti na studii, a tedy funguje lépe než konzervativní terapie bez chirurgického zákroku. Kromě toho existuje riziko značné ztráty síly a snížení pohyblivosti po operaci.
Tomu je třeba zabránit pečlivou následnou péčí a důsledným ošetřováním fyzioterapií. V případě soutěžících sportovců však nelze zaručit, že výkon po operaci bude odpovídat výkonu dříve. Ve většině případů lze operaci provést pod místním anestézie (lokální anestetikum), aby byla vyloučena možná rizika celkové anestézie.
