Faktory osobnosti
O tom, zda někdo onemocní, může rozhodnout také jeho osobnost deprese. Studie ukázaly, že extrémně spořádaní, nutkaví a výkonně orientovaní lidé (tzv. Melancholický typ) s nízkým sebevědomím pravděpodobněji trpí deprese než například lidé s velmi sebevědomými a silnými osobnostními rysy. Lidé s nízkou tolerancí frustrace (tj. Lidé, kteří mají potíže se zklamaním) také trpí častěji deprese častěji a rychleji.
Kromě genetiky a osobnosti hraje naše výchova také důležitou roli ve vývoji deprese. Pokud například děti prožívaly své rodiče jako velmi lpící a úzkostlivé a starostlivé, pravděpodobně se nikdy nenaučily dělat svá vlastní rozhodnutí, oddělit se od svých rodičů a být sebevědomé. Často se nenaučili zvládat stres nebo činit svá vlastní rozhodnutí.
Pokud se pak tyto děti ocitnou v situacích dospělých, ve kterých musí jednat samostatně a převzít odpovědnost, často se cítí ohromené. Dekompenzují se a často nevidí žádné východisko. Psychodynamicky to vede k regresi (regrese), která se projevuje nedostatkem pohonu, únavou a sociálním odtažením.
Souběžně s tím často dochází k pocitům viny a sebeobviňování. Člověk se cítí jako neúspěch, čímž se negativní myšlenky dále prohlubují a mohou nakonec vést k sebevražedným tendencím (sebevražda). Důležitou roli zde hraje také teorie „naučené bezmocnosti“.
Tato teorie říká, že lidé věří, že jsou bezmocní nad různými věcmi; že nikdy nemohou nic změnit. Pokud například lidé selžou na pracovním pohovoru, myslí si, že je to proto, že selhali. Pokud někdo začne tyto myšlenky zobecňovat, tj. Rozšiřovat je do dalších oblastí života, dostane se do myšlenkových vzorců naučené bezmocnosti.
Tito lidé si například myslí: „Nemůžu se ani zamestnat a nemohu přestat kouření. Bez ohledu na to, co začnu, nemohu nic dělat. Takže jsem neúspěch.
"Takové myšlenky mají drastické důsledky pro naši sebeúctu a naše životy." Postižení často ustupují a stávají se pasivními. To zase vede k tomu, že ve skutečnosti nemění svou situaci a budoucnost vypadá pesimisticky. Narušený vztah matky a dítěte, časná ztráta rodiče nebo nedostatek sebeúcty od raného věku dětství může také vést k určité zranitelnosti (zranitelnosti) vůči stresové faktory a zklamání a nakonec končí depresí. I neadekvátně zpracovaná stresová traumata z minulosti (například znásilnění nebo válečné zkušenosti) mohou být oživena v současných konfliktech (odloučení od partnera) a podporovat vypuknutí deprese.
Reaktivní faktory
Deprese se často vyskytuje pouze tehdy, když nastanou určité negativní, stresující nebo kritické životní události. Mohou sahat od stěhování nebo dosažení důchodového věku (relokační deprese) až po odloučení od životních partnerů nebo smrt blízkých. Chronické konflikty (například konfliktní partnerství nebo trvalé přetížení v práci) mohou také dlouhodobě vést k depresi. Další studie ukázaly, že stresující životní události, jako jsou svatby nebo stěhování, vedou ke zvýšenému uvolňování kortizolu (stresového hormonu). To zase ovlivňuje náš metabolismus, přináší ho ven vyvážit a nakonec může vést k nástupu deprese.
Všechny články v této sérii:
