Jak se posttraumatická stresová porucha projevuje?
Posttraumatická stresová porucha (PTSD) se vyskytuje jako fyzická reakce po traumatickém zážitku, jako je násilný trestný čin, vážná nehoda nebo válečný akt.
Zpožděné příznaky
Příznaky posttraumatické stresové poruchy se většinou neprojeví hned. Šokové symptomy se obvykle rozvinou nejdříve během prožité nouzové situace: Postižené osoby jsou otupělé, mnozí uvádějí pocit „bez sebe“ (pocit depersonalizace). Situace se jim pak zdá nereálná. Jedná se o ochranný mechanismus těla, který slouží jeho vlastnímu přežití. Tato reakce na masivní stres se nazývá akutní stresová reakce.
Při diagnostice posttraumatické stresové poruchy se ošetřující lékař řídí kritérii a symptomy uvedenými v Mezinárodní statistické klasifikaci nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10).
Příznaky podrobně
Hlavní příznaky posttraumatické stresové poruchy jsou:
- Nedobrovolné vzpomínání a znovuprožívání traumatu (intruze a flashbacky).
- Vyhýbání se, potlačování a zapomínání události
- Nervozita, úzkost a podrážděnost
- Zploštění citů a zájmů
Nedobrovolné znovuprožívání traumatu (flashbacky)
Spouštěče jsou často takzvané klíčové podněty, například když oběť války slyší křik nebo oběť požáru ucítí kouř. Pro posttraumatickou stresovou poruchu je typické i opakování traumatických vzpomínek v podobě nočních můr. Někdy se navíc objevují příznaky na fyzické úrovni, jako je dušnost, třes, závratě, zrychlený srdeční tep a pocení.
Vyhýbání se, potlačování a zapomínání
Pro svou vlastní ochranu se mnoho lidí s PTSD vyhýbá myšlenkám, situacím a činnostem, které by mohly probudit vzpomínky na událost. Například ti, kteří byli svědky traumatické dopravní nehody, se vyhýbají veřejné dopravě a řízení. Popálené osoby se mohou vyhýbat zapalování svíček nebo ohně.
Ostatní oběti si nejsou schopny zapamatovat všechny aspekty traumatického zážitku. Odborníci hovoří o úplné nebo částečné amnézii.
Nervozita, úzkost a podrážděnost (hyperarousal).
Mnoho obětí traumatu je velmi citlivých na podněty a jejich nervy jsou doslova na hraně. Jsou hyper ostražití, podvědomě cítí, že jsou neustále v nebezpečí. Jsou také velmi nervózní a nervózní. Z dlouhodobého hlediska je tento stav pro tělo velmi vyčerpávající. Dochází k potížím s koncentrací, pozornost se s časem stále více zkracuje. Číst knihu nebo sledovat film je pak pro oběti traumatu někdy nemožné.
Toto generalizované napětí vede k mírné podrážděnosti a neúměrným výbuchům hněvu. Příbuzní obětí traumatu často hlásí náhlou změnu charakteru od dříve vyrovnaných a uvolněných lidí.
Přetrvávající úzkost a napětí lze často trochu zmírnit sportem a cvičením. Překonání fyzické aktivity je však pro mnoho postižených velmi velké.
Zploštění zájmů a pocitů (umrtvení).
Radost ze života může být trvale narušena posttraumatickou stresovou poruchou. Postižení často ztrácejí veškeré zájmy a stahují se ze společenského života. Ztrácejí chuť do života a už neplánují svou budoucnost. Někteří už také nejsou schopni nic cítit – ať už je to radost, láska nebo smutek. Dochází k otupení emocí (umrtvení = otupělost).
Oběti traumatu se často cítí odcizené a mají pocit, že to, co prožily, je odděluje od jejich bližních a blízkých. Tato změna v citovém životě pak často končí depresí.
Bolest a trauma
Možná souvislost mezi (chronickou) bolestí a PTSD však zatím není přesně objasněna. Někteří vědci vidí společný neurobiologický základ mezi přetrvávajícím stresem, bolestí a úzkostí.
Jak se komplexní posttraumatická stresová porucha projevuje?
Komplexní posttraumatické stresové poruše předcházejí velmi těžká nebo zvláště dlouhotrvající traumata. Tyto oběti traumatu často vykazují změny osobnosti v důsledku komplexní PTSD. Příznaky se zde tedy týkají spíše chování a osobnosti:
- Změny v regulaci emocí (sexualita, hněv, sebepoškozující chování).
- Změny v pozornosti a uvědomění
- Změny ve vnímání sebe sama (pocity viny, studu, izolace, ztráty vlastní hodnoty)
- Změny ve vztazích s ostatními (problémy s důvěrou)
- Somatizace (bolest bez fyzické příčiny)
Některé příznaky podrobně:
Změněná regulace emocí a ovládání impulsů.
Regulace emocí a kontrola impulzů jsou u komplexní posttraumatické stresové poruchy často v nerovnováze. Postižení jedinci nejsou schopni vidět emoce, jako je hněv, zášť a agrese, s potřebným odstupem. Dochází tak k nepřiměřeným emocionálním výbuchům nebo je vynaloženo obrovské úsilí, aby se tato ztráta kontroly před ostatními lidmi skryla.
Často si postižení „pomáhají“ alkoholem nebo drogami, aby se uklidnili a pokusili se bojovat s komplexní posttraumatickou stresovou poruchou.
Sebepoškozující chování se také vyskytuje u mnoha lidí s komplexní posttraumatickou stresovou poruchou. Častěji se také vyskytuje nadměrné vystupování nebo vyhýbání se sexuální aktivitě.
Střídání pozornosti
Somatizace
Někteří lidé s komplexní posttraumatickou stresovou poruchou mají sklon k somatizaci. To znamená, že trpí fyzickými příznaky, pro které nelze najít žádnou organickou příčinu.
Změny ve vztazích s ostatními
Vnímání vztahu také trpí komplexní posttraumatickou stresovou poruchou. Postižené osoby mají často potíže zapojit se do lidské blízkosti. Traumatizující zážitek jim ztěžuje důvěru a jen zřídka dochází k bližšímu kontaktu s bližními. Oběti komplexního traumatu často nemají dobrý smysl pro své vlastní limity a občas je překročí.
Zvládání každodenního života a kvalitu života může vážně narušit (komplexní) posttraumatická stresová porucha. Symptomy si postižená osoba často zpočátku nespojuje se svým traumatickým zážitkem, což může znesnadnit jejich identifikaci.
