Non-Hodgkinův lymfom: Popis

Stručné shrnutí

  • Popis: Non-Hodgkinův lymfom je zastřešující termín pro některé druhy rakoviny lymfatického systému.
  • Příznaky: Celkové příznaky jako nebolestivé zduření lymfatických uzlin, horečka, hubnutí, silné noční pocení, únava, svědění.
  • Prognóza: Nízko maligní NHL je obvykle léčitelná pouze v časných stádiích; vysoce maligní NHL je při správné léčbě v zásadě vyléčitelný ve všech stádiích.
  • Vyšetření a diagnostika: odběr anamnézy pacienta, fyzikální vyšetření, krevní a tkáňové testy; zobrazovací postupy pro vyšetření šíření nádoru.
  • Léčba: v závislosti na typu a stádiu onemocnění, např. Watch & Wait, radioterapie, chemoterapie, protilátková terapie, terapie CAR-T buňkami nebo transplantace kmenových buněk, je-li to nutné.

Co je non-Hodgkinův lymfom?

Non-Hodgkinův lymfom se vyskytuje v každém věku, ale starší lidé jsou náchylnější.

Lymfatický systém

Lymfatický systém, který je distribuován po celém těle, se skládá z lymfatického cévního systému a lymfoidních orgánů, jako je kostní dřeň, brzlík, slezina, mandle a lymfatické uzliny. Shromažďuje a transportuje přebytečný tkáňový mok – lymfatický mok nebo zkráceně lymfa.

B lymfocyty (B buňky) jsou primárně zodpovědné za produkci protilátek proti napadajícím patogenům. T lymfocyty (T buňky) naproti tomu přímo napadají patogeny v těle a řídí obrannou reakci.

Klasifikace na B- a T-buněčné lymfomy

B-buněčné lymfomy jsou daleko běžnější skupinou: asi osm z deseti nehodgkinských lymfomů pochází z B lymfocytů nebo jejich prekurzorových buněk.

Lymfomové buňky cirkulující v krvi se často „zaseknou“ v lymfatické uzlině, kde se uchytí a dále se množí. Non-Hodgkinovy ​​lymfomy proto obvykle pocházejí z lymfatických uzlin.

Klasifikace podle malignity

  • Nízko-maligní (indolentní) non-Hodgkinovy ​​lymfomy: Vyvíjejí se pomalu v průběhu let až desetiletí. V důsledku toho zde terapie obvykle není tak účinná jako u rychleji rostoucích (vysoce maligních) forem NHL.

Přehled: Typy non-Hodgkinského lymfomu

Zde je tabulkový přehled vybraných B-buněčných a T-buněčných non-Hodgkinových lymfomů:

B-buněčný non-Hodgkinův lymfom

T-buněčný non-Hodgkinův lymfom

nízkomaligní

vysoce maligní

Jaké jsou příznaky non-Hodgkinova lymfomu?

Příznaky non-Hodgkinova lymfomu se liší v závislosti na průběhu onemocnění. Existují však běžné příznaky, které se vyskytují velmi často: Například trvale nebo stále více zvětšené, nebolestivé lymfatické uzliny jsou typické pro non-Hodgkinův lymfom. Postiženy jsou především lymfatické uzliny na krku, ale často i jiné, například v podpaží, tříslech, hrudníku a břiše.

Mezi obecné příznaky patří další obtíže, které lékaři shrnují pod termín B-symptomatika:

  • Horečka nebo epizody horečky: Zvýšení tělesné teploty nad 38 °C bez zjevné příčiny, jako je infekce.
  • Noční pocení: silné pocení během noci, které často způsobuje, že se postižení probouzejí „promoknutí“, převlékají se do pyžama a převlékají se do nové postele.
  • Hubnutí o více než deset procent tělesné hmotnosti během šesti měsíců

U některých pacientů lze také pozorovat svědění kůže po celém těle. Přesné příčiny svědění zatím nejsou známy. Je možné, že zdegenerované krvinky uvolňují chemické látky v blízkosti citlivých kožních nervů a spouštějí tak svědění.

Všechny tyto příznaky nejsou charakteristické pro non-Hodgkinův lymfom, ale mohou mít i jiné příčiny! Například lymfatické uzliny jsou při infekcích také oteklé, ale pak bolí při palpaci a po infekci se zase rychle zmenšují. B-symptomatika se může vyskytnout i u jiných nádorových onemocnění a také u jiných závažných onemocnění, jako je tuberkulóza.

Jaká je očekávaná délka života s non-Hodgkinovým lymfomem?

V zásadě zde hraje zvláště důležitou roli stupeň malignity:

Vysoce maligní NHL s vysokou mírou buněčného dělení mnohem lépe reaguje na léčbu. V zásadě je tedy vyléčení možné ve všech stadiích onemocnění.

V jednotlivých případech však prognózu non-Hodgkinova lymfomu ovlivňují další faktory. Délka života a úspěšnost léčby závisí například na věku a celkovém stavu pacienta a na tom, zda a kolik rakovinných ložisek je mimo lymfatické uzliny.

Co způsobuje non-Hodgkinův lymfom?

Mezi diskutované nebo známé rizikové faktory patří následující:

Infekce

Některé non-Hodgkinovy ​​lymfomy se vyvíjejí v souvislosti s určitými infekcemi. Například virus Epstein-Barrové (EBV) přispívá k rozvoji určitých forem Burkittova lymfomu. Jedná se o vysoce maligní B-buněčný non-Hodgkinův lymfom. Tento virus je však známější jako původce Pfeifferovy žlázové horečky (mononukleózy).

Mucosa-associated lymphoid tissue (MALT) lymfom pochází z lymfoidní tkáně sliznice a nejčastěji vzniká v žaludku. Jde pak o vzácnou formu rakoviny žaludku. Často se vyvíjí na základě chronické infekce žaludečním zárodkem Helicobacter pylori.

Dospělý T-buněčný lymfom (ATLL) se vyvíjí ve spojení s tzv. HTL viry (lidské T-lymfotropní viry).

Dřívější léčba rakoviny

Imunosupresivní terapie

Po transplantaci orgánu nebo v případě infekce HIV dostávají pacienti léky, které potlačují imunitní systém. Tyto imunosupresivní léky mohou podporovat rozvoj lymfomu.

Toxiny

Jako možné spouštěče non-Hodgkinova lymfomu jsou diskutovány i přípravky na hubení plevele (herbicidy).

Nemoci imunitního systému

Je možné, že některá onemocnění imunitního systému podporují výskyt NHL. Existují například známky revmatoidní artritidy, Sjögrenova syndromu, lupus erythematodes, celiakie a některých vrozených nebo získaných imunodeficiencí, jako je Wiscott-Aldrichův syndrom nebo HIV.

Jak se non-Hodgkinův lymfom diagnostikuje?

Anamnéza a fyzikální vyšetření

Prvním krokem k objasnění příznaků je podrobná konzultace lékaře s pacientem za účelem získání anamnézy (anamnézy). Lékař se mimo jiné zeptá na vaše přesné příznaky a případná předchozí nebo základní onemocnění. Mezi možné otázky patří:

  • Všimli jste si nějakého otoku na krku?
  • Vzbudili jste se v poslední době v noci zpocení?
  • Zhubli jste neúmyslně v posledních několika měsících?
  • Měl/a jste v poslední době časté krvácení z nosu nebo dásní?

Po pohovoru obvykle následuje fyzické vyšetření. Lékař vám mimo jiné prohmatá lymfatické uzliny (například na krku) a slezinu kvůli zvětšení.

Krevní testy

Pokud je počet červených krvinek (erytrocytů) snížen, lékaři tomu říkají erytrocytopenie. To obvykle vede k anémii. Hladina krevních destiček (trombocytů) někdy také prudce klesá (trombocytopenie), zvyšuje se sklon ke krvácení.

Zda je za toto zvýšení zodpovědná podskupina lymfocytů, lze vidět na tzv. diferenciálním krevním obrazu. To ukazuje procento různých podskupin leukocytů, jako jsou lymfocyty a monocyty. Diferenciální krevní obraz je tedy velmi informativní při podezření na CLL nebo jinou formu NHL.

  • Zralé B lymfocyty nesou na svém povrchu protein CD20, i když se z nich vyvinou rakovinné buňky (buňky B lymfomu). Pak se tento protein nachází v ještě větším množství na buněčném povrchu.
  • Naproti tomu povrchový protein CD3 je typický pro T lymfocyty a rakovinné buňky, které se z nich vyvíjejí (T lymfomové buňky).

Tento enzym se nachází v různých variantách ve většině orgánů těla a je obvykle zvýšen v přítomnosti nádoru. Pokud jeho koncentrace stoupne, znamená to zvýšenou buněčnou smrt. Z tohoto důvodu se také používá ke sledování postupu léčby nádorů.

Vyšetření tkání

Zobrazovací postupy

Pokud se podezření na nehodgkinský lymfom potvrdí tkáňovými vyšetřeními, zobrazovací postupy pomáhají lékaři zjistit, jak daleko se již rakovina v těle rozšířila. K tomu využívá například rentgenové a ultrazvukové skenování, dále počítačovou tomografii (CT) a někdy i pozitronovou emisní tomografii (PET). Výsledky pomáhají určit stadium non-Hodgkinova lymfomu („staging“).

Lékaři obecně rozdělují non-Hodgkinovy ​​lymfomy do čtyř nádorových stádií podle Ann-Arbora (upraveno podle Cotswolda (1989) a Lugana (2014)) na základě jejich rozšíření v těle. Pouze chronická lymfocytární leukémie (CLL) a mnohočetný myelom (MM) používají jiné klasifikace pro stanovení stadia.

Staging Ann Arbor stanoví, že čím dále se již non-Hodgkinův lymfom v těle rozšířil, tím vyšší je stadium nádoru.

Fáze

Nádor se rozšířil

I

II

Postižení dvou nebo více oblastí lymfatických uzlin nebo lokalizovaných extranodálních ložisek – ale pouze na jedné straně bránice (tj. buď v hrudníku nebo v břiše)

III

Postižení dvou nebo více oblastí lymfatických uzlin nebo lokalizovaných extranodálních ložisek – na obou stranách bránice (tj. jak v hrudníku, tak v břiše)

IV

Jaká je terapie non-Hodgkinova lymfomu?

Terapie non-Hodgkinského lymfomu závisí především na tom, zda se jedná o nízkomaligní nebo vysoce maligní NHL. To je obecně důležitější než stadium nádoru. Mezi další faktory, které ovlivňují plánování terapie, patří věk a celkový stav pacienta.

Terapie pro nízkomaligní NHL

V pokročilejších stadiích (III. a IV.) již většinou nelze nízkomaligní NHL vyléčit. Pak jsou obecně dvě možnosti:

  • Strategie „pozor a čekej“: Lékaři často velmi pomalu rostoucí nádor neléčí, ale zpočátku jej pouze bedlivě sledují – například pokud non-Hodgkinův lymfom (zatím) nezpůsobuje žádné příznaky.

Tato protilátková terapie podporuje imunitní systém v boji proti rakovině. Řadí se tak mezi tzv. imunitní terapie.

Terapie pro vysoce maligní NHL

Stejně jako u málo maligních forem lékaři obvykle kombinují tuto chemoterapii s rituximabem (protilátková terapie), pokud je rakovinou B-buněčný lymfom.

Terapie T-buňkami CAR

Pokud výše popsaná terapeutická opatření nepomohou nebo u pacientů dojde k relapsu, někdy se používá terapie CAR T-buňkami. Jedná se o novou formu imunoterapie, která funguje následovně:

  • Nejprve jsou z krve pacienta odfiltrovány zdravé T lymfocyty (T buňky).
  • Nyní pacient dostává chemoterapii, aby se snížil počet buněk lymfomu a utlumila činnost imunitního systému. To později usnadňuje buňkám CAR-T jejich práci.
  • V dalším kroku dostane pacient buňky CAR-T infuzí. V těle se tyto buňky díky svým specifickým dokovacím místům (CAR) vážou specificky na nádorové buňky a ničí je.

Speciální terapeutické přístupy

U některých forem non-Hodgkinova lymfomu lékaři používají speciální terapeutické přístupy. Příklad:

Pacienti dostávají chemoterapii a/nebo cílenou terapii (s rituximabem nebo jinými uměle vyrobenými protilátkami nebo tzv. inhibitory signální dráhy). V individuálních případech je užitečná i transplantace kmenových buněk nebo radiační terapie.

Přečtěte si více o léčbě CLL zde.