Dušení: proces, trvání, první pomoc

Stručné shrnutí

  • Sekvence a trvání: Asfyxie postupuje k smrti ve čtyřech fázích a trvá asi tři až pět minut.
  • Příčiny: Cizí těleso v dýchacích cestách, vdechování kouře, otoky dýchacích cest, utonutí atd.
  • Ošetření: První pomoc: Přivolat lékaře ZZS, pacienta uklidnit, zkontrolovat dýchání, v případě potřeby uvolnit dýchací cesty (např. odstranit cizí těleso z úst), pomoci při odkašlávání, v případě potřeby poplácat pacienta po zádech a použít „Heimlichův úchop“, při zástavě dechu : resuscitace; podávání kyslíku, umělé dýchání, odsávání tekutin, v případě potřeby léky
  • Diagnostika: vyšetřit typické známky dušení, vyslechnout první zasahující za účelem analýzy příčiny
  • Prevence: Nenechávejte některé potraviny a drobné předměty v blízkosti dětí, nenechávejte děti bez dozoru v blízkosti bazénů nebo volné vody, při potížích s dýcháním vyhledejte vždy včas lékaře apod.

Co je dušení?

Během dýchání se dostatek kyslíku normálně dostane do plic a poté do krve. Prostřednictvím krve se kyslík dostává do tkání, kde zásobuje buňky, které pak produkují oxid uhličitý (buněčné dýchání). Krev zbavená kyslíku pak proudí zpět do plic. Bez kyslíku buňky (zejména v mozku) po krátké době odumírají.

Člověk zemře na udušení, pokud vdechne příliš málo kyslíku, přestane fungovat transport kyslíku v těle nebo buňky nemohou kyslík využít.

Rozlišuje se vnější a vnitřní dušení:

Při zevním dušení se do plic zvenčí dostává příliš málo kyslíku nebo dochází k poruše výměny plynů (plicnímu onemocnění).

Co se stane, když se udusíš?

Proces dušení se skládá ze čtyř fází (fází):

  1. Zvýšení oxidu uhličitého: zvyšující se dušnost, rychlý pulz, modré zbarvení kůže (cyanóza), ztráta vědomí
  2. Nedostatek kyslíku: pomalý puls, záchvaty („dusivé křeče“), defekace a močení, ejakulační výtok
  3. Zástava dechu: obrna vagu (desátého hlavového nervu), zrychlení pulsu, pokles krevního tlaku
  4. Poslední dýchací pohyby (lapání po dechu).

Jak dlouho trvá udušení?

Jak rychle se člověk udusí, závisí na příčině nedostatku kyslíku. V případě akutní dušnosti (například uškrcení) trvá dušení asi tři až pět minut. Mimochodem, srdeční tep často trvá mnohem déle (až 20 minut).

Pokud kyslík chybí pomaleji nebo pokud postižení mohou mezitím popadnout dech, může dušení trvat mnohem déle.

Takto se projevuje záchvat dušení

Možné známky toho, že někdo nedostává dostatek vzduchu nebo se vnitřně dusí, jsou:

  • Dušnost, lapání po vzduchu
  • Hluk při dýchání
  • Silné nutkání kašlat
  • Kašel s pěnivým nebo krvavým sputem
  • Bledost, modrofialové zbarvení obličeje a rtů
  • Bezvědomí a zástava dechu

V případech respirační tísně v důsledku otravy (například otrava oxidem uhelnatým) se také objevují bolesti hlavy, závratě, zvracení, dušnost, zrychlený tep a slabost.

Příčiny dušení

Několik příčin může vést k úmrtí v důsledku udušení. Nejčastější příčiny jsou:

  • Cizí těleso v dýchacích cestách (např. v důsledku vdechnutí = aspirace).
  • Krytí dýchacích cest (např. u kojenců)
  • Rozdrcení hrudníku (stlačení hrudníku)
  • Nedostatek kyslíku v dýchaném vzduchu (také „atmosférické“ dušení)
  • Topit se
  • Incident s anestezií
  • Otrava (oxid uhelnatý, kyselina kyanovodíková = kyanovodík, léky, léky atd.)
  • Bronchiální astma (při absenci léčby nebo těžkých astmatických záchvatech)
  • Plicní onemocnění (porušená výměna plynů)
  • Zablokování dýchacích cest v důsledku otoku (např. kousnutí hmyzem, alergie)
  • Epiglotitida (zánět epiglottis, většinou u dětí)
  • Paralýza dýchacích svalů, např. u dětské obrny (poliomyelitida)

První pomoc při hrozícím udušení

Pokud hrozí udušení, je nutná první pomoc. Správný způsob poskytnutí první pomoci při záchvatu dušení závisí na příčině dušnosti. Následující text vám řekne, jak správně reagovat na nejběžnější nebezpečí udušení.

Mozkové buňky bez kyslíku dlouho nepřežijí. Proto je rychlá první pomoc nesmírně důležitá, když hrozí udušení. V případě těžké nebo nejasné dušnosti volejte ihned lékaře na pohotovosti!

K této nouzi dochází hlavně u malých dětí, například když vdechnou burský oříšek, hroznové víno nebo malou hračku. Starší lidé také často polykají. Zejména u lidí s polykacími obtížemi (například po mrtvici) se sousto jídla často náhodně dostane do průdušnice. Pak může hrozit smrt udušením.

Odstraňte cizí tělesa rukou: Uvízl vám předmět viditelně v ústech nebo krku? Jemně ji vytáhněte prsty. Pozor však, abyste ji nechtěně nezasunuli hlouběji!

Poklepání na záda: Předmět uvízl v hrtanu nebo průdušnici? Podpořte postiženého v jeho vykašlávání. Pomohou podpůrné tahy zad. U starších dětí a dospělých postupujte následovně:

  • Postižený se předkloní.
  • Jednou rukou mu podepřete hrudník a druhou ho silně udeřte mezi lopatky (udeřte plochou ruky).
  • Mezitím zkontrolujte, zda se předmět neuvolnil a nevklouzl do úst.

Pokud jde o dítě, položte si ho na klín na klín, abyste provedli manévr. Pokud dítě vdechlo cizí předmět, položte ho na břicho na své natažené předloktí, aby mohlo začít couvat. Malou hlavičku podepřete tak, aby krk nebyl sevřený.

Hlavička dítěte nesmí být házena zádovými tahy, jinak může snadno dojít k traumatu z třesu.

Heimlichovu rukojeť nepoužívejte u dětí mladších jednoho roku! Hrozí nebezpečí úrazu! Místo toho položte dítě na záda a dvěma prsty zatlačte na střed hrudníku.

Oteklé dýchací cesty

V některých případech kousnutí hmyzem do krku nebo závažná alergická reakce způsobí otoky dýchacích cest. Postiženému hrozí udušení. Poskytněte první pomoc následovně:

  • Zavolejte 911.
  • Dejte postiženému zmrzlinu nebo kostky ledu, aby je cucal, pokud je schopen polknout.
  • Dělejte dekongestantní studené obklady kolem krku (např. studeným obkladem nebo kostkami ledu zabalenými v látce).
  • V případě alergické reakce poskytněte osobě nouzový výstřel, pokud je k dispozici (někteří alergici jej nosí stále s sebou).

Topit se

Přečtěte si více o nehodách utonutí v našem článku „Utonutí a formy utonutí“.

Otrava kouřem

Nejen oheň, ale i kouř z něj je životu nebezpečný. Zpravidla vzniká plynný oxid uhelnatý. Váže se na červené krvinky přesně tam, kde se kyslík skutečně váže, a je tímto způsobem transportován. Pokud oxid uhelnatý vytěsní kyslík, postižený se udusí. Poskytněte proto okamžitou první pomoc následujícím způsobem:

  • Upozorněte záchranné složky (hasiči, lékař ZZS).
  • Vezměte pacienta ven nebo mu poskytněte čerstvý vzduch, pokud je to pro vás bezpečné.
  • Pokud je zraněný při vědomí, uklidněte ho.
  • V případě potřeby uvolněte dýchací cesty.
  • Umístěte osobu se zvednutou horní částí těla.
  • Pokud je postižený v bezvědomí, ale dýchá sám, uložte jej do stabilizované polohy.
  • Pravidelně kontrolujte srdeční tep a dýchání pacienta, dokud nepřijde lékař na pohotovosti.

Kromě oxidu uhelnatého mohou vznikat další toxické plyny, např. s kyanidem (kyanovodíkem). Vzniká především při hoření vlny nebo látek z matrací, čalouněného nábytku nebo koberců. Kyanid inhibuje buněčné dýchání, což způsobuje, že se postižení jedinci vnitřně udusí.

Mějte na paměti svou vlastní bezpečnost! Nepokoušejte se o záchranu bez ochrany dýchání!

Léky nebo léky

Léky a léky mohou v případě předávkování způsobit bezvědomí a paralyzovat dýchací centrum v mozku. Pokud osoba zvrací, zvratky se někdy dostanou do průdušnice a zablokují ji. Jazyk také za určitých okolností ucpe dýchací cesty: pokud někdo upadne do bezvědomí, jazyk ochabne. V poloze na zádech pak v některých případech spadne dozadu a přeruší proudění vzduchu.

V takových případech udušení poskytněte první pomoc podle pravidla ABC:

B pro ventilaci: Pokud jste si jisti tímto opatřením první pomoci, ventilujte postiženého pomocí ventilace z úst do nosu nebo z úst do úst.

C pro oběh: Stimulujte srdce a oběh oběti stlačováním hrudníku. I bez ventilace to může stačit k zajištění přežití pacienta na chvíli.

Pokud je to možné, předejte zbytky spotřebovaného léku/léku zdravotnickému záchrannému týmu. Pro lékařské ošetření je velmi důležité znát přesnou příčinu otravy.

co dělá doktor?

V případě těžké nebo nejasné dechové tísně vždy volejte lékaře ZZS (záchrannou službu)!

Pokud je to možné, záchranný tým vyslechne první respondenty nebo příbuzné, aby získal důležité informace o pacientovi a příčině nedostatku kyslíku. Poté přijmou vhodná počáteční opatření a postiženého co nejrychleji odvezou do nemocnice.

Léčba vdechovaného cizího tělesa

Pokud cizí těleso uvízne v horní části hrtanu, lékař jej často vytáhne pomocí speciálních kleští. Pokud to není možné, lze cizí těleso odstranit v nemocnici při bronchoskopii nebo laryngoskopii. Chirurgický zákrok, jako je tracheotomie, je zřídka nutný.

Léčba vdechování kouře

V případě otravy oxidem uhelnatým je pacient zásobován čistým kyslíkem – buď přes nasazenou dýchací masku, nebo přes dýchací trubici zavedenou do průdušnice (intubace). Postupně pak přiváděný kyslík opět vytlačuje oxid uhelnatý. V těžkých případech otravy dostávají pacienti oxygenoterapii v tlakové komoře (hyperbarická oxygenoterapie).

Jak zabránit nehodám udušení

Nouzové stavy udušení lze samozřejmě jen zřídka předvídat. Přesto je vhodné přijmout některá preventivní opatření. Především zabraňte udušení/utonutí dětí pomocí těchto opatření:

  • Nikdy nenechávejte miminka ve vaně samotné (i když je ve vaně málo vody).
  • Nikdy nenechávejte děti bez dozoru v blízkosti bazénů, otevřené vody nebo dešťových sudů
  • Naučte své dítě plavat co nejdříve a pravidelně cvičte
  • Používejte pro své dítě plovací zařízení (vodní křídla, záchranné vesty)
  • Uchovávejte mimo dosah malých dětí následující potraviny: ořechy, semínka, celé hrozny, borůvky, syrová zelenina, cukroví, gumoví medvídci, žvýkačky
  • Udržujte také malé předměty mimo ruce batolat: mince, kuličky, knoflíkové baterie, magnety, malé části hraček.

Vždy si nechte i mírnou dušnost (jako u astmatu nebo jiných plicních onemocnění) zkontrolovat lékařem.

Očkování proti dětské obrně (poliomyelitidě) obvykle zabrání vzniku onemocnění a sníží tak riziko udušení.

Možné otravě oxidem uhelnatým můžete předejít pravidelným servisem plynových ohřívačů, častým větráním a instalací detektoru oxidu uhelnatého v garáži (běžící auto), kuchyni (plynový sporák) a koupelně (plynové topení). Detektory oxidu uhelnatého nezaměňujte s detektory požáru a kouře!