Stručné shrnutí
- Gradace: Mezi astrocytomy se rozlišují formy benigní a nízkomaligní (1. a 2. stupeň WHO) a maligní (3. stupeň WHO) až po vysoce maligní formy (4. stupeň WHO). Benigní formy často rostou pomalu nebo jsou dobře ohraničené. Maligní varianty obvykle rychle rostou a po léčbě se opakují (recidiva).
- Léčba: Možnosti léčby zahrnují chirurgický zákrok, ozařování a/nebo chemoterapii.
- Příčiny: Spouštěče základních genetických změn v gliových buňkách jsou z velké části neznámé. Pravděpodobně existuje predispozice ke vzniku nádorů, protože např. dědičná onemocnění, jako je neurofibromatóza typu 1, s sebou nesou zvýšené riziko. Stejně tak silné záření nese zvýšené riziko.
- Diagnostika: Kromě fyzikálního vyšetření se diagnostika provádí pomocí ultrazvuku, magnetické rezonance (MRI), počítačové tomografie (CT), vyšetření tkání (biopsie) a krevních a hormonálních testů.
Co je astrocytom?
Jaké jsou formy nebo gradace?
Světová zdravotnická organizace (WHO) rozděluje astrocytomy do dvou forem a čtyř stupňů závažnosti:
1. benigní až málo maligní (nízko maligní) astrocytomy:
- WHO stupeň 1: Pilocystický astrocytom
- WHO stupeň 2: Difuzní astrocytom
Vysoce maligní (maligní) astrocytomy 2. stupně:
- WHO stupeň 3: Anaplastický astrocytom
- WHO stupeň 4: Glioblastom
Pilocystický astrocytom
Tento typ nádoru je nejčastějším nádorem mozku u dětí, ale vyskytuje se i u mladých dospělých. Obvykle roste v přední zrakové dráze, hypotalamu nebo mozečku. Dobře se odděluje od zdravé mozkové tkáně a roste pomalu. Tento typ nádoru je tedy považován za benigní – extrémně vzácně progreduje do nádoru maligního.
Difuzní astrocytom
Difuzní astrocytom je považován za omezený benigní nebo nízký stupeň malignity, ačkoli téměř nikdy není léčitelný. Je možné, že časem přejde do anaplastického typu nebo glioblastomu.
Anaplastický astrocytom
Glioblastom
Glioblastom, nejběžnější typ astrocytomu, vzniká buď z jiného astrocytomu – v tomto případě je vrcholný věk postižených jedinců mezi 50. a 60. rokem věku. Nebo se vyvine primární „de novo“ glioblastom. To se týká především starších lidí v šesté až sedmé dekádě života.
Více informací naleznete v článku Glioblastom.
Terapie astrocytomu
V případě ohraničených nádorů se někdy uvažuje o brachyterapii. Za tímto účelem lékař implantuje malá radioaktivní zrnka (semena) do postižené oblasti těla. Výhodou této formy záření je, že velmi specificky zasáhne nádor a poškodí méně zdravou tkáň.
Kromě těchto terapeutických opatření existují četná další léčebná opatření, která nebojují proti samotnému nádoru, ale bojují proti symptomům. Lékaři například podávají různé léky na bolesti hlavy, nevolnost a zvracení. Součástí léčebného plánu je navíc obvykle odborná psychoterapie. Někteří postižení využívají pastorační péči.
Podrobnější informace o vyšetření a léčbě naleznete v článku Nádor mozku.
Průběh onemocnění a prognóza závisí v podstatě na konkrétní formě astrocytomu.
Naproti tomu astrocytom s 2. nebo 3. stupněm WHO má výrazně horší prognózu. Astrocytomy druhého a třetího stupně jsou obvykle operabilní, ale často se vracejí (recidivy). V některých případech nádory obou forem maligně degenerují a progredují do glioblastomu (WHO stupeň 4). To má nejhorší prognózu: pět let po diagnóze žije jen pět procent postižených.
Co způsobuje astrocytom?
Astrocytom vzniká z tzv. astrocytů. Tyto buňky tvoří největší část podpůrných buněk (gliových buněk) v centrálním nervovém systému. Vymezují nervovou tkáň od povrchu mozku a cév. Stejně jako ostatní buňky v těle se astrocyty pravidelně obnovují. V některých případech dochází během tohoto procesu k chybám, které vedou k nekontrolovanému růstu buněk a nakonec k nádoru.
Navíc se tato forma mozkového nádoru vyskytuje častěji u některých základních onemocnění, která jsou obvykle dědičná. Patří mezi ně neurofibromatóza typu I (von Recklinghausenova choroba) a typu II, tuberózní skleróza (Bournville-Pringleova choroba), Li-Fraumeniho syndrom a Turcotův syndrom. Tato onemocnění jsou velmi vzácná a bývají doprovázena typickými změnami na kůži.
Jaké jsou typické znaky?
Rychle rostoucí nádory nejen vytěsňují jednotlivé mozkové struktury, ale také zvyšují intrakraniální tlak. V důsledku toho mají postižení obvykle bolesti hlavy a trpí nevolností a zvracením. V zásadě způsobuje astrocytom podobné příznaky jako jiné mozkové nádory.
Pro více informací o příznacích nádoru na mozku si přečtěte článek Nádor na mozku – příznaky.
Diagnóza astrocytomu
Nejdůležitějším diagnostickým postupem pro astrocytom je zobrazování magnetickou rezonancí (MRI) – zobrazovací technika, která využívá magnetická pole a elektromagnetické vlny k vytvoření přesných řezů vnitřku těla. Postižení jedinci často dostávají před vyšetřením kontrastní látku vstříknutou do žíly. Astrocytomy absorbují kontrastní látku v různé míře.
Není-li magnetická rezonance z různých důvodů možná, používá lékař jako alternativu počítačovou tomografii (CT).
V případě astrocytomu WHO stupně 2 nebo vyšší lékař odebere vzorek tkáně a vyšetří jej v laboratoři. V individuálních případech jsou indikována další vyšetření. V některých případech například lékař dodatečně odebírá a analyzuje mozkomíšní mok (diagnostika CSF) nebo provádí měření elektrických mozkových vln (EEG).
