Kromě čisté výroby léčiv spadají do kompetence galenických vědců i další úkoly: tito vědci se zabývají také účinností, toxicitou, snášenlivostí a bezpečností přípravku. Na jedné straně se to provádí pomocí testů na léky před schválením léku ve fázi studie I, II a III. Na druhou stranu je užívání léku po jeho schválení sledováno i s ohledem na účinky a nežádoucí účinky. Více o tomto testování a sledování léku si můžete přečíst v článku Schválení léku.
Galenika – definice: Galenika je věda o přípravě a tvarování léčiv z účinných látek a pomocných látek, včetně jejich technologického testování.
Hledejte správný „obal
Galenika se zabývá uvedením účinné látky do správného „obalu“ (lékové formy) s vhodnými pomocnými látkami (viz níže). Mohou to být například tablety, dražé, kapsle, prášky, roztoky nebo náplasti s účinnou látkou.
Galenický obal – tedy léková forma – pak určuje formu, ve které se účinná látka podává (aplikuje). Běžné formy aplikace léků jsou například:
- perorálně (perorálně): ústy (polknutím, např. tablety, lékové šťávy)
- sublingvální: pod jazykem (např. tableta, která se pak rozpustí pod jazykem)
- rektální: do konečníku (např. čípky)
- nazální: přes nos (např. nosní sprej)
- kožní: aplikuje se na kůži (např. mast, krém)
- subkutánně: pod kůži (injekce)
- transdermální: přes kůži do krve (např. náplast s účinnou látkou)
- intramuskulárně: do svalu (injekce)
- intravenózně: do žíly (injekce nebo infuze)
- plicní: do hlubších dýchacích cest (např. inhalace)
Když se podává ústy (např. orálně, sublingválně) nebo rektálně, účinná složka vstupuje do gastrointestinálního traktu a je tam absorbována. Z tohoto důvodu zde souhrnně označujeme enterální formy podávání (enterální = postihující střeva nebo střeva).
Protějškem jsou parenterální formy podávání: Zde se účinná látka dostává do těla obtokem gastrointestinálního traktu, tj. podává se například intravenózně, subkutánně nebo pulmonálně.
Nástup účinku a snášenlivost
Nejvhodnější dávková a aplikační forma léku závisí mimo jiné na tom, kde a jak rychle se má účinná látka uvolňovat. Nějaké příklady:
- Sublingvální tablety umožňují vstřebání účinné látky do krve ústní sliznicí. Tímto způsobem lze například podat silný lék proti bolesti, který má rychle zabrat.
- Nástup účinku například léků proti bolesti lze také rychleji dosáhnout injekčně. Stejně jako u sublingvální tablety se účinná látka dostává do krevního řečiště mnohem rychleji, než když musí jít oklikou přes gastrointestinální trakt (např. normální tableta proti bolesti při polykání).
- Tablety odolné vůči žaludeční šťávě mají potah, který zabraňuje průchodu léčiva žaludkem nepoškozené a uvolňuje účinnou látku až ve střevě. To může být nutné například tehdy, pokud by kyselá žaludeční šťáva napadla účinnou látku a učinila by ji neúčinnou.
- Zpomalené přípravky jsou navrženy tak, aby uvolňovaly účinnou látku pomaleji (např. tableta zpomalující bolest). To umožňuje konstantní hladinu aktivní složky v krvi po delší dobu. Retardní přípravky, které se nepoužívají perorálně, subkutánně nebo intramuskulárně (např. nikotinová náplast, tříměsíční injekce), se také nazývají depotní přípravky.
- Pomocí inhalace, nosního spreje nebo očních kapek lze účinnou látku dopravit přímo na místo určení. Například lze inhalovat lék na astma. Proti nachlazení může pomoci nosní sprej. Oční kapky lze použít ke zmírnění suchých očí nebo – s přidáním antibiotik – bakteriálních očních infekcí.
Na možná rizika a vedlejší účinky může mít vliv i dávkování a aplikační forma. Například výše zmíněný povlak odolný vůči žaludeční šťávě na některých tabletách může být dokonce způsoben pouze lepší snášenlivostí: Některé účinné látky dráždí žaludeční sliznici a mohou vyvolat nevolnost a zvracení. Z tohoto důvodu by se měly uvolňovat pouze ve střevě.
Pomocné materiály
Kromě jedné nebo více účinných látek obsahuje většina léků také pomocné látky, jako je škrob nebo želatina. Tyto samy o sobě nemají žádný farmaceutický účinek, ale slouží spíše jako plniva, barviva nebo ochucovadla, konzervační látky, lubrikanty nebo jako stabilizátory a nosiče. Různé pomocné látky tak zajišťují správnou skladovatelnost, trvanlivost, lepší vůni či chuť a také správný vzhled léčiva.
Pomocné látky nemusí být na obalu zcela uvedeny. Pro lidi s odpovídající alergií (například na určité barvivo) to může být problematické.
