Stručné shrnutí
- Co je reaktivní artritida? Zánět kloubů vyvolaný bakteriální infekcí v jiné části těla (obvykle v močových a pohlavních orgánech nebo v gastrointestinálním traktu). Starý název nemoci: Reiterova nemoc nebo Reiterov syndrom.
- Příznaky: bolestivý zánět kloubů (obvykle v koleni, kotníku, kyčelních kloubech), konjunktivitida a uretritida – společně nazývané Reiterova triáda. Někdy i kožní a slizniční změny, vzácněji záněty v oblasti šlach, páteře nebo vnitřních orgánů. Horečka může být doprovodná.
- Příčina: Nejasná. Imunitní systém pravděpodobně nedokáže dostatečně bojovat s vyvolávající bakteriální infekcí – v kloubech a sliznicích zůstávají bakteriální proteiny nebo živé bakterie, na které imunitní systém dále reaguje.
- Léčba: Léky, jako jsou antibiotika, léky proti bolesti bez kortizonu a protizánětlivé léky (jako je ibuprofen), kortizon (v těžkých případech), tzv. DMARD (v chronických případech). Doprovodná fyzioterapeutická opatření.
- Prognóza: Reaktivní artritida se obvykle zahojí sama během několika měsíců. Ve zbývajících případech jí pacienti trpí delší dobu. Kromě toho jsou možné relapsy.
Reaktivní artritida: Definice
U lidí všech věkových kategorií na celém světě se může vyvinout reaktivní artritida. Většina postižených je však mladší 40 let. V Německu trpí reaktivní artritidou 30 až 40 ze 100,000 XNUMX dospělých.
Starý název: Reiterova nemoc
V roce 1916 berlínský lékař, bakteriolog a hygienik Hans Reiter poprvé popsal onemocnění se třemi hlavními příznaky zánětu kloubů (artritida), uretritida (uretritida) a konjunktivitida – souhrnně nazývané „Reiterova triáda“.
Nemoc byla po něm pojmenována jako Reiterova nemoc (Reiterův syndrom, Reiterova nemoc). Vzhledem k tomu, že Hans Reiter byl vysokým představitelem nacionálně socialistického režimu, byla nemoc na počátku 21. století přejmenována na „reaktivní artritidu“, nejprve v zahraničí a poté i v Německu.
Reaktivní artritida: příznaky
Příznaky reaktivní artritidy se obvykle objevují asi dva až čtyři týdny po infekci močových nebo pohlavních orgánů, gastrointestinálního traktu nebo dýchacího traktu. Může však trvat až šest týdnů, než se objeví první příznaky.
Společné stížnosti
Obvykle je postižen pouze jeden nebo několik kloubů (mono- až oligoartritida) a jen zřídka několik kloubů současně (polyartritida) jako u jiných revmatických onemocnění. Někdy se zánět mění z jednoho kloubu na druhý.
Bolest, zarudnutí a hypertermie související se zánětem jsou zvláště časté v kolenních a hlezenních kloubech a v kyčelních kloubech. Typicky je také postižen jeden nebo více článků prstů a někdy i klouby prstů (daktylitida). Pokud je oteklý celý prst na noze nebo prstu, označuje se to jako „prst v klobáse“ nebo „prst v klobáse“.
Zánět očí
U reaktivní artritidy je také častý zánět jedné nebo obou stran oka, zejména zánět spojivek (konjunktivitida). Někdy se rozvine zánět duhovky nebo rohovky (keratitida). Typickými příznaky jsou světloplachost, červené, pálení, bolestivé oči a případně zhoršené vidění.
V těžkých případech může zánět oka vést až ke slepotě.
Změny kůže a sliznic
Někdy také reaktivní artritida způsobuje různé kožní změny – často na ploskách rukou a nohou: Postižená místa mohou připomínat lupénku nebo je kůže nadměrně zrohovatělá (keratoma blennorrhagicum).
Někteří pacienti s Reiterovou chorobou mají bolestivé, červenomodré kožní uzliny v oblasti kotníku a bérce (erythema nodosum).
V některých případech je postižena i ústní sliznice. Často bývá zvýšená tvorba slin a usazeniny na jazyku. V průběhu několika dnů se pak z ložisek vyvine tzv. mapový jazyk, ve kterém se střídají nahnědlé nebo bíle zbarvené plochy s plochami, které ještě vypadají normálně.
Zánět močových cest a pohlavních orgánů
Uretritida se může také vyskytnout společně s reaktivní artritidou. Postižení jedinci pociťují časté močení a bolest při močení. Posledně jmenované může být také způsobeno cystitidou nebo prostatitidou – také možným průvodním jevem reaktivní artritidy.
Někdy se u pacientek objevuje také výtok z močové trubice – nebo z pochvy. Reaktivní artritidu může provázet i zánět sliznice děložního čípku (cervicitida).
Méně časté doprovodné příznaky
Kromě kloubů se mohou zanítit i šlachy, šlachové pochvy a úpony šlach. Zvláště často je postižena Achillova šlacha v patě. Postižené osoby uvádějí především bolest při pohybu nohy. Pokud dojde k zánětu šlachové ploténky na chodidle, je chůze spojena se silnou bolestí.
Někteří lidé s reaktivní artritidou trpí celkovými příznaky, jako je horečka, mdloby a hubnutí. Může se objevit i bolest svalů.
U některých pacientů se rozvine mírný zánět ledvin, zatímco závažnější onemocnění ledvin je vzácné. Hrozí také zánět srdečního svalu. To zase někdy spouští srdeční arytmie.
Reaktivní artritida: příčiny a rizikové faktory
Není přesně jasné, jak se reaktivní artritida (Reiterova choroba) vyvíjí. Spouštěčem bývá infekce bakterií trávicího traktu, močových a pohlavních orgánů nebo (vzácněji) dýchacích cest. Typickými patogeny jsou chlamydie a enterobakterie (salmonella, yersinia, shigella, campylobacter).
Například u jednoho až tří procent lidí, kteří onemocní infekcí močových cest bakterií Chlamydia trachomatis, se následně rozvine reaktivní artritida. Po gastrointestinálních infekcích enterobakteriemi je tomu tak u 30 procent pacientů.
U lidí s reaktivní artritidou tělo pravděpodobně nedokáže zcela eliminovat patogeny z předchozí infekce: Z původně infikované tkáně se tedy bakterie dostávají krevními a lymfatickými kanály do kloubů a sliznic. Pravděpodobně tam zůstávají bílkoviny patogenu nebo i živé bakterie. Imunitní systém pokračuje v boji s cizími složkami a způsobuje zánět na různých místech v těle. Když se například kloubní membrána dostane do kontaktu s povrchovými proteiny určitých bakterií, reaguje zánětlivou reakcí.
Reaktivní artritida: rizikové faktory
Více než polovina všech lidí s reaktivní artritidou je geneticky predisponována. V nich lze detekovat tzv. HLA-B27 – protein na povrchu téměř všech tělesných buněk. Často se také vyskytuje u některých dalších zánětlivých revmatických onemocnění (jako je revmatoidní artritida a ankylozující spondylitida). Pacienti s reaktivní artritidou, kteří mají HLA-B27, jsou vystaveni vyššímu riziku závažnějšího a prodlouženého průběhu onemocnění. Navíc je u nich více postižen osový skelet (páteř, sakroiliakální kloub).
Reaktivní artritida: vyšetření a diagnostika
Zdravotní historie
Pokud popíšete příznaky, jako jsou ty, které jsou uvedeny výše, lékař bude mít rychle podezření na reaktivní artritidu. Zvláště pokud jste mladý dospělý, u kterého se náhle zanítil jeden nebo několik velkých kloubů, je podezření na „Reiterovu chorobu“ zřejmé.
Lékař se vás pak zeptá, zda jste v posledních dnech či týdnech neprodělali například infekci močového měchýře nebo močové trubice (například patogeny přenášené při sexu), průjmové onemocnění nebo infekci dýchacích cest. Pokud ano, zvyšuje se podezření na reaktivní artritidu.
Detekce patogenu
Někdy však takové infekce probíhají bez (jasných) příznaků, a tak zůstávají bez povšimnutí. Nebo si to pacient nepamatuje. Při podezření na reaktivní artritidu se proto pokusí odhalit infekční agens. K tomu vás lékař požádá o vzorek stolice nebo moči. Na infekční agens lze pátrat i z výtěrů močových cest, řitního otvoru, děložního čípku nebo krku.
Akutní infekce se však obvykle vyskytla před několika týdny, takže taková přímá detekce patogenu již často není možná. Nepřímá detekce patogenů pak může být další pomocí: krev se testuje na specifické protilátky proti patogenům, které lze považovat za spouštěče reaktivní artritidy.
Další krevní testy
Detekce HLA-B27 v krvi je úspěšná u většiny, ale ne u všech pacientů. Absence HLA-B27 tedy nevylučuje reaktivní artritidu.
Zobrazovací postupy
Zobrazování postižených kloubů a segmentů páteře poskytuje přesnější informace o rozsahu poškození kloubů. Váš lékař může použít následující postupy:
- Ultrazvukové vyšetření
- Magnetické rezonanční zobrazování (MRI)
- Kostní scintigrafie
Rentgenové snímky neukazují žádné změny v postižených kloubech během prvních šesti měsíců reaktivní artritidy. Jsou proto užitečnější později v průběhu onemocnění – nebo k vyloučení jiných onemocnění jako příčiny kloubních příznaků.
Kloubní punkce
Někdy je nutná punkce kloubu. Jedná se o propíchnutí kloubní dutiny jemnou dutou jehlou k odstranění části kloubní tekutiny pro podrobnější vyšetření (synoviální rozbor). To může pomoci identifikovat další příčiny zánětu kloubů. Pokud jsou například v kloubní tekutině nalezeny bakterie jako Staphylococcus aureus nebo Haemophilus influenzae, znamená to septickou artritidu. Detekce borelií svědčí o lymské borelióze.
Další vyšetření
Dále může lékař například zkontrolovat, zda reaktivní artritida neomezuje funkci ledvin. K tomu pomáhá vyšetření moči.
Měření elektrické aktivity srdce (elektrokardiografie, EKG) a ultrazvuk srdce (echokardiografie) by měly vyloučit možnost, že imunitní reakce zasáhla i srdce.
Pokud jsou postiženy i vaše oči, určitě budete muset také navštívit očního lékaře. Ten může vaše oči blíže vyšetřit a následně navrhnout vhodnou léčbu. To pomůže předejít problémům se zrakem později!
Reaktivní artritida: Léčba
Reaktivní artritida je primárně léčena léky. Proti symptomům navíc mohou pomoci fyzioterapeutická opatření.
Léčba léky
Pokud váš lékař prokáže jako spouštěč reaktivní artritidy infekci bakterií, dostanete vhodná antibiotika. Pokud jsou bakteriemi pohlavně přenosné chlamydie, musí se léčit i váš partner. Jinak by vás mohl po užívání antibiotik znovu nakazit.
Pokud nejsou příčinné patogeny známy, antibiotická terapie se nedoporučuje.
Příznaky lze léčit léky proti bolesti a protizánětlivými léky. Vhodné léky zahrnují protizánětlivé léky (NSAID) bez kortizonu (nesteroidní), jako je diklofenak a ibuprofen.
Pokud je onemocnění těžké, musí se často krátkodobě používat glukokortikoidy (kortizon). Kortizon lze také aplikovat přímo do kloubu, pokud byla vyloučena bakteriální infekce kloubu.
Pokud reaktivní artritida neustoupí během několika měsíců, označuje se jako chronická artritida. V tomto případě může být nezbytná léčba tzv. základními terapeutiky (základními léky), známými jako chorobu modifikující antirevmatická léčiva (DMARD). Mohou inhibovat zánět a modulovat imunitní systém a obecně tvoří základ léčby zánětlivých revmatických onemocnění (jako je revmatoidní artritida).
Fyzioterapie
Fyzioterapeutická opatření podporují medikamentózní léčbu reaktivní artritidy. Například chladová terapie (kryoterapie např. ve formě kryobalů) dokáže zmírnit akutní zánětlivé procesy a bolest. Pohybová cvičení a manuální terapie mohou udržet klouby pohyblivé nebo je učinit mobilnějšími a zabránit regresi svalů.
Co můžete udělat sami
Snažte se ubrat na postižených kloubech. Pokud vám však fyzioterapeut doporučí cvičení doma, měli byste je dělat svědomitě.
Chladivé obklady na akutně zanícené, bolestivé klouby můžete přikládat i svépomocí.
Pacienti s vysokým krevním tlakem by však měli být opatrní při aplikacích chladu a předem požádat o radu svého lékaře.
Reaktivní artritida: průběh onemocnění a prognóza
Mnoho pacientů se zajímá především o jednu otázku: Jak dlouho trvá reaktivní artritida? Uklidňující odpovědí je, že reaktivní artritida se obvykle sama vyléčí po šesti až dvanácti měsících. Do té doby mohou příznaky zmírnit léky a fyzioterapie.
Ve 20 procentech případů je chronická reaktivní artritida spojena s výskytem jiných zánětlivých onemocnění páteře (spondylartritida), jako je psoriatická artritida nebo axiální spondylartritida.
Komplikace nastávají například tehdy, když zánět kloubu trvale naruší funkci kloubu – až destrukce kloubu. V oku se zánětlivý proces může rozšířit ze spojivky do duhovky a přilehlých očních struktur. To může trvale zhoršit zrakové funkce. Může se vyvinout tzv. šedý zákal, který může vést až k oslepnutí.
U poloviny pacientů se onemocnění po nějaké době vrátí (recidiva), způsobené obnovenou infekcí. Takže každý, kdo již měl reaktivní artritidu, je vystaven zvýšenému riziku, že se znovu rozvine. Někdy se však objevují pouze jednotlivé příznaky, jako je zánět spojivek.
Před chlamydiovou infekcí jako (obnoveným) spouštěčem reaktivní artritidy se můžete chránit tím, že při sexu budete vždy používat kondomy – zvláště pokud máte různé sexuální partnery.
