Fowlerův test je audiometrický test, který kontroluje vnímání hlasitosti v bočním rozlišení ztráta sluchu. Nejčastěji probíhá testovací procedura k diagnostice náboru, tj. ztráta sluchu zahrnující vnitřní ucho, nebo se používá k rozlišení mezi senzorineurální a vodivou ztrátou sluchu. Protože Fowlerův test zahrnuje proceduru subjektivní kompenzace hlasitosti, je metoda vhodná pouze pro lidi, kteří jsou ochotni spolupracovat a jsou duševně zdraví.
Co je Fowlerův test?
Fowlerův test je audiometrický test, který kontroluje vnímání hlasitosti v bočním rozlišení ztráta sluchu. Fowlerův test je otolaryngologický testovací postup. Procedura je také známá jako ABLB test nebo alternativní binaurální hlasitost Zůstatek test. Jedná se o audiometrickou metodu, která porovnává vnímání hlasitosti obou uší pomocí střídavých zvuků různých úrovní. Nábor zjistitelný testem byl po dlouhou dobu považován za diferenciální diagnostický nástroj pro nepochybné potvrzení senzorineurální ztráty sluchu. Otolaryngologie je s Fowlerovým testovacím postupem obeznámena od roku 1937, kdy Edmund P. Fowler poprvé publikoval testovací principy. Jelikož se test opírá o spolupráci pacienta a subjektivní vnímání hlasitosti pacienta silně ovlivňuje výsledky, nelze jej nazvat objektivním postupem hodnocení. Místo toho, pokud jde o testovací základ, se hovoří o subjektivní kompenzaci hlasitosti pro boční diferencovanou ztrátu sluchu.
Funkce, účinek a cíle
Fowlerův test se nejčastěji vyskytuje u jednostranné nebo extrémně boční diferencované ztráty sluchu. Tento postup se zpravidla používá pouze v případě, že je rozdíl mezi oběma ušima nejméně 30 dB, pokud jde o ztrátu sluchu. V této souvislosti se test primárně používá pro diferenciální diagnostika senzorineurální a vodivé ztráty sluchu. Subjektivní vnímání hlasitosti pacienta určuje nastavení provedené personálem na audiometru. Z tohoto důvodu lze Fowlerův test provést pouze u pacientů, kteří jsou ochotni spolupracovat. Závěrem lze říci, že postup není vhodný pro neochotné nebo duševně šílené testované subjekty. Fowlerův test lze použít k určení polohy senzorineurální ztráty sluchu u poruch vnitřního ucha, jako je nábor. K provedení zkoušky je nutný zvukový audiometr. Toto zařízení také musí být schopno střídavě přehrávat tón různé úrovně do obou uší. Z tohoto důvodu se Fowlerův test obvykle provádí pouze na ORL klinikách speciálně vybavených pro tento účel. Na začátku testu upraví personál úroveň audiometru tak, aby měl pacient v obou uších dojem stejné hlasitosti. Zkušební personál opakuje tento postup na různých úrovních, od prahu sluchu po bolest práh. Nyní se považuje za doporučenou vstupní úroveň 20 dB nad prahovou hodnotou sluchu, která se nejprve nastaví na horší ucho a poté se nastaví na lepší ucho. Série testů poté pokračuje v krocích po 20 dB a výsledky se zaznamenávají do zvukového audiogramového formuláře, který je na konci testovacího postupu vyhodnocen zaměstnanci. Pokud hodnocení odhalí konzistentní poměr vnímání hlasitosti na prahu sluchu i na nadprahových zvucích, pak je obvykle přítomna vodivá ztráta sluchu s neporušeným vnitřním uchem. Tak by tomu bylo například v případě, že rozdíl v prahových hodnotách sluchu v obou uších je nepřetržitě 20 dB a zůstane nezměněn nad prahovou hodnotou sluchu. Na druhé straně, pokud jde o zapojení vnitřního ucha, tj. Nábor, rostoucí úroveň obvykle něco změní na rozdílu hlasitosti mezi oběma ušima. Čím vyšší úroveň, tím menší je rozdíl ve vnímání hlasitosti v případě náboru. Nad určitou úrovní se rozdíl obvykle úplně vyrovná a obě uši mají opět stejný hlasitý dojem. Pokud místo náboru sluchové nervové poškození nebo je přítomna retrocochleární příčina, rozdíl ve vnímání hlasitosti buď zůstává, nebo se zvyšuje s rostoucí úrovní.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Fowlerův test je neinvazivní testovací postup, který obecně není spojen s žádnými riziky nebo vedlejšími účinky pro pacienta. Ve vzácných případech jsou horní úrovně na bolest Prahová hodnota může způsobit dočasné bzučení v uších, které je zcela neškodné. V průběhu dne se tato reakce znovu vyrovná a bzučení zmizí. Ještě vzácnější, ale za určitých okolností myslitelná reakce na zkušební postup je mírná bolest hlavy, který zůstává po zbytek dne, ale stejně jako bzučení uběhl nejpozději následující den. Fowlerův test trvá méně než hodinu a nevyžaduje hospitalizaci ani léky. Kromě vysvětlujícího předběžného mluvit, zkouška nevyžaduje žádnou zvláštní přípravu opatření. Po provedení testu a vyhodnocení výsledků personálem může pacient jít znovu domů. Někdy jsou v následujících týdnech objednány další zkušební metody, obvykle na další diferenciální diagnostika. Za určitých okolností Fowlerův test může vést k falešným výsledkům. Důvodem je především subjektivní podstata testu. Nakolik spolehlivý je výsledek testu, to si takřka řekne sám pacient. Z tohoto důvodu, ucho, nos a specialisté na krk obvykle nepoužívají Fowlerův test u duševně zmatených pacientů a malých dětí, protože u těchto pacientů nelze očekávat žádné smysluplné výsledky. Aby Fowlerův test poskytl smysluplné a spolehlivé výsledky, musí pacient porozumět základům testu a být schopen se aktivně účastnit provádění procedury.
