Co je albumin?
Albumin je protein. Tvoří asi 60 procent celkového proteinu v krevním séru. Je produkován především v jaterních buňkách (hepatocytech). Albumin slouží mimo jiné k tlumení hodnoty pH a jako snadno dostupný zdroj energie. Má však i další důležité funkce:
Albumin a koloidní osmotický tlak
Krevní bílkoviny udržují tzv. koloidní osmotický tlak. V plazmě se pohybuje kolem 25 mmHg (ekvivalent přibližně 3.3 kPa) a je důležitý pro udržení rovnováhy mezi rozpuštěnými částicemi (koloidy) uvnitř a vně buněk. Pokud koloidní osmotický tlak klesne, zvýšený odtok plazmatické vody z buněk vede ke vzniku edému. Jelikož albumin tvoří největší podíl krevních bílkovin, je také nejdůležitějším faktorem pro udržení koloidního osmotického tlaku.
Albumin jako transportní protein
Albumin je důležitou transportní látkou v krevním řečišti. To platí jak pro látky tělu vlastní, tak pro látky, které jsou do těla dodávány zvenčí. Albumin se mimo jiné váže a transportuje
- Hormony jako kortizol a tyroxin
- vitamin D
- mastné kyseliny
- Bilirubin (produkt rozpadu červeného krevního barviva)
- enzymy
- Aminokyseliny (stavební kameny enzymů)
- Elektrolyty (hořčík, vápník)
- Kovy (ionty mědi)
Kdy se určuje albumin?
Hodnota albuminu se stanovuje mimo jiné pro
- Chronická onemocnění jater (cirhóza jater, ztučnění jater atd.)
- Ztráta bílkovin ledvinami nebo gastrointestinálním traktem
- Vyjasnění akumulace vody ve tkáni (edém)
- Podvýživa bílkovin
Lékař může stanovit albumin v krevním séru i v moči a mozkomíšním moku (CSF). Pro rozhodnutí potřebuje buď:
- 20 ml spontánní ranní moči nebo moči odebrané během 24 hodin
- 1 ml krevního séra
- tři sterilní vzorky mozkomíšního moku
albumin: Standardní hodnoty
Následující standardní hodnoty platí pro albumin v séru v závislosti na věku:
|
Sérový albumin |
|
|
až 4 dní |
2800 – 4400 mg/dl |
|
5 dní až 13 let |
3800 – 5400 mg/dl |
|
14 až 17 let |
3200 – 4500 mg/dl |
|
od 18 let |
3500 – 5200 mg/dl |
Albumin v ranní moči je běžně nižší než 20 mg/l (platí od 3 let věku). Naměřená hodnota albuminu ve 24hodinovém sběru moči je normálně nižší než 30 mg/d (miligramy za den).
Pokud jsou hodnoty albuminu v moči (ranní nebo odebraná moč) nad limitními hodnotami, rozlišuje lékař podle rozsahu zvýšení mikro- a makroalbuminurii:
- Mikroalbuminurie (střední ztráta albuminu): 20 až 200 mg/l v ranní moči nebo 30 až 300 mg/den v odebrané moči
- Makroalbuminurie (těžká ztráta albuminu): >200 mg/l v ranní moči nebo >300 mg/den ve shromážděné moči
|
stáří |
Kvocient albuminu CSF/sérum (x0.001) |
|
Novorozenci |
<28 |
|
Kojenci v 1. měsíci |
<15 |
|
Kojenci ve 2. měsíci |
<10 |
|
Kojenci ve 3. měsíci |
<5 |
|
Děti od 4 měsíců do 6 let |
<3,5 |
|
Děti od 6 do 15 let |
<5 |
|
nad 15 a do 40 let |
<6,5 |
|
více než 40 let |
<8 |
Kdy je albumin nízký?
Pokud je krevní albumin příliš nízký, označuje se to jako hypoalbuminémie nebo hypoalbuminémie. Vyskytuje se s:
- cirhóza jater, akutní hepatitida, toxické poškození jater
- Amyloidóza (onemocnění s ukládáním změněných bílkovin v těle)
- Ztráta bílkovin ledvinami (nefrotický syndrom) nebo gastrointestinálním traktem (exsudativní enteropatie s vodnatým průjmem)
- Podvýživa nebo podvýživa (například kwashiorkor)
- Popáleniny nebo exsudativní kožní onemocnění, jako je dermatitida
- Nadbytek tekutin (hyperhydratace, například v důsledku infuzní terapie nebo během těhotenství)
- pokročilá rakovina
- dědičný nedostatek albuminu (anémie nebo hypalbuminémie)
Nízký obsah albuminu v moči nebo mozkomíšním moku nemá žádný význam.
Kdy je zvýšený albumin?
Při nedostatku tekutin (dehydratace) – například v důsledku zvracení, zvýšeného močení nebo průjmu – je krevní albumin příliš vysoký. Jde však pouze o relativní zvýšení albuminu.
Zvýšená koncentrace albuminu v mozkomíšním moku nebo zvýšený kvocient albuminu v mozkomíšním moku/séru může indikovat například meningitidu, Guillain-Barrého syndrom, mozkový infarkt, nádory mozku nebo míchy nebo kraniocerebrální trauma.
Co dělat v případě změněného albuminu?
Hypoalbuminémie (hypoalbuminémie) se léčí podle základního onemocnění. Pokud je příčinou ztráta bílkovin např. ledvinami, může lékař podat odvodňovací léky nebo léky na vysoký krevní tlak (sartany, ACE inhibitory atd.). Při výrazném nedostatku albuminu může lékař podat náhradní roztok albuminu obsahující 20 až XNUMX procent albuminu.
Co dělat v případě albuminurie?
Pokud je vylučování albuminu močí zvýšené, musí lékař zkontrolovat, zda ke ztrátě albuminu dochází pravidelně. Za tímto účelem provede během následujících šesti až osmi týdnů tři nebo více testů na albumin. Pokud je přítomna mikroalbuminurie, je nutná kontrola dvakrát až třikrát ročně. Při výraznějším úbytku albuminu (makroalbuminurie) musí lékař objasnit příčinu poškození ledvin.
