Anosmie: Příčiny, terapie, prognóza

Stručné shrnutí

  • Co je anosmie? Ztráta schopnosti čichu. Stejně jako částečná ztráta čichu (hyposmie) patří anosmie mezi poruchy čichu (dysosmie).
  • Frekvence: Anosmie postihuje odhadem pět procent lidí v Německu. Četnost této poruchy čichu se zvyšuje s věkem.
  • Příčiny: např. virové respirační infekce jako nachlazení s rýmou, sinusitida nebo COVID-19, alergická rýma, atrofická rýma (forma chronické rýmy), nosní polypy, vychýlená nosní přepážka, léky, škodliviny a toxiny, Parkinsonova choroba, Alzheimerova choroba, roztroušená skleróza, úraz hlavy, nádor na mozku atd.
  • Diagnostika: konzultace lékař-pacient, ORL vyšetření, čichové testy, v případě potřeby další vyšetření
  • Léčba: podle příčiny, např. léky (jako je kortizon), operace (např. u nosních polypů), čichový trénink; léčba základních onemocnění

Podle toho, kde se nachází příčina zhoršeného čichového vnímání, lékaři rozdělují poruchy čichu, jako je anosmie, na sinunazální a nesinusální:

Porucha sinunazálního čichu

Anosmie nebo jiné poruchy čichu jsou popsány jako sinunazální, pokud je příčinou onemocnění nebo změna nosu a/nebo vedlejších nosních dutin. Zánětem je narušena funkce čichové sliznice v horním nosním průchodu a/nebo je víceméně zablokována cesta vdechovaného vzduchu k čichové sliznici.

Ztráta čichu je typická také pro koronavirovou infekci Covid-19, kde se jako časný příznak často vyskytuje anosmie. Jak přesně k tomu dochází, není dosud plně objasněno. Pravděpodobně se však podílí více faktorů, jako je otok nosní sliznice (sinunazální příčina), poškození čichové sliznice a narušení čichové signální dráhy v mozku (nesinunazální příčiny, viz dále).

Další možnou příčinou poruchy čichu související s dutinami je alergická rýma: pokud se nosní sliznice zanítí a oteče například v důsledku senné rýmy nebo alergie na domácí prach, postižení cítí jen omezeně nebo vůbec ne. .

V ostatních případech se anosmie objevuje v souvislosti s tzv. atrofickou rýmou. Při této formě chronické rýmy se sliznice ztenčuje a tuhne. To se často vyskytuje u starších lidí a těch, kteří trpí granulomatózou s polyangiitidou (Wegenerova choroba). Atrofická rýma s následnou anosmií se může vyvinout i po operaci dutin a při déletrvajících bakteriálních infekcích nosní sliznice.

Nádory v nose nebo vedlejších nosních dutinách mohou také blokovat cestu vzduchu, který dýcháme, k čichovému epitelu.

Nesinusální porucha čichu

Nesinusální poruchy čichu jsou poruchy způsobené poškozením samotného čichového aparátu (čichová sliznice, čichový trakt).

Velmi často se jedná o postinfekční poruchu čichu. Jedná se o přetrvávající poruchu čichu po přechodné infekci (horních) dýchacích cest bez intervalu bez příznaků mezi koncem infekce a nástupem poruchy čichu. Navíc až 25 procent postižených vnímá pachy odlišně (parosmie) nebo uvádí pachové halucinace (fantosmie). Postinfekční poruchy čichu jsou pravděpodobně způsobeny především přímým poškozením čichové sliznice (čichového epitelu).

Další možné příčiny nesinunazální poruchy čichu jsou

  • Kraniocerebrální trauma: V případě pádu nebo úderu do hlavy mohou být čichové nervy zcela nebo částečně přerušeny. Nebo se mohou objevit modřiny či krvácení v oblastech mozku, které jsou zodpovědné za vnímání a zpracování čichových podnětů. Částečná nebo úplná ztráta čichu (hyposmie nebo anosmie) nastává u takových traumatických poranění mozku zcela náhle.
  • Toxické a škodlivé látky: Mohou způsobit akutní i chronické poškození čichové sliznice a způsobit tak nesinusovou poruchu čichu (např. ve formě anosmie). Možnými spouštěči jsou formaldehyd, tabákový kouř, pesticidy, oxid uhelnatý a kokain. Stejně tak může radioterapie u pacientů s rakovinou spustit ztrátu čichu (anosmie) nebo částečnou ztrátu čichu (hyposmie).
  • Léky: Některé léky mohou jako vedlejší účinek způsobit nesinusální poruchu čichu. Patří sem antibiotika (např. amicacin), metotrexát (používá se ve vyšších dávkách jako lék proti rakovině), antihypertenziva (např. nifedipin) a léky proti bolesti (např. morfin).
  • Operace, infekce a nádory uvnitř lebky: Chirurgie a nádory uvnitř lebky a také infekce centrálního nervového systému mohou narušit čichovou signální dráhu a způsobit nesinunazální čichovou dysfunkci.
  • Věk: Schopnost čichat přirozeně klesá s přibývajícím věkem. Jako možnou příčinu u starších lidí se ztrátou čichu je však třeba vždy myslet na Parkinsonovu nebo Alzheimerovu chorobu.

Pokud nelze najít příčinu poruchy čichu, lékaři diagnostikují „idiopatické poruchy čichu“. Jedná se tedy o diagnózu vyloučení.

Anosmie: příznaky

Ztráta čichu je ústřední charakteristikou anosmie. Přísně vzato však lékaři rozlišují mezi funkční a úplnou anosmií:

  • Funkční anosmie: Čich je tak silně narušen, že jej již nelze rozumně používat v každodenním životě – i když pár pachů lze občas, slabě nebo krátce vnímat. Tento zbytkový čich je však nevýznamný.

Ať už funkční nebo úplná anosmie – každodenní zkušenost postižených je jednoduchá: „Už necítím“, tj. už se nedokážu zeptat vlastního nosu, zda je mléko kyselé, tričko z předchozího dne zapáchá potem resp. parfémový dárek od mého partnera je hitem nebo neúspěchem.

Mnoho lidí s anosmií má navíc problémy se smyslem pro chuť: většina z nich může normálně chutnat slané, kyselé, sladké a hořké věci, ale nedokáže rozlišit mezi některými chutěmi. K tomu jsou totiž potřeba nejen chuťové, ale i čichové receptory na jazyku – pouze v kombinaci se může chuť plně rozvinout.

Anosmia: Důsledky

Ztrátou čichu se však ztrácí nejen obohacující funkce čichu, ale i jeho varovná funkce: lidé s anosmií necítí například, když se na varné desce připaluje jídlo, jídlo se zkazilo nebo prasklo plynové topení. únik.

Podobně lidé s anosmií nemohou rozpoznat zápach potu nebo zápach v koupelně nebo kuchyni. Vědomí, že na rozdíl od nich samotných si toho ostatní lidé mohou velmi dobře všimnout, může pacienty s anosmií značně psychicky zatěžovat.

Anosmie: terapie

Zda a jak lze narušený čich obnovit, závisí na jeho příčině.

Chronická rinosinusitida bez nosních polypů se u dospělých léčí lokálními kortizonovými přípravky (sprejem) a výplachy nosu slanou vodou. Kortizon má protizánětlivý účinek; výplach nosu pomáhá uvolnit uvízlý hlen. Pokud jde o bakterie, lékař někdy předepíše i antibiotika.

Nejlepší je aplikovat kortizonový sprej „vzhůru nohama“. Pokud sprej vstříknete do obou nosních dírek ve vzpřímené poloze, dostane se na místo určení pouze malé množství účinné látky. Pokud sprej použijete obráceně, k čichové sliznici v nosní dutině se naopak dostane více kortizonu.

Samotné nosní polypy se velmi často odstraňují chirurgicky. To zlepšuje dýchání nosem a – pokud polypy zablokovaly vstup do dutin – snižuje riziko opakované sinusitidy. Obojí může zlepšit narušený čich. Pokud máte nádor v nose nebo dutinách, které blokují cestu vdechovaného vzduchu k čichovému epitelu, obvykle se také provádí operace. Totéž platí, pokud zakřivená nosní přepážka způsobuje hyposmii nebo anosmii jako překážku v proudění vzduchu.

Pokud je porucha čichu způsobena alergickou rýmou, jsou nejslibnější možností léčby lokální kortizonové preparáty. Bez ohledu na to, zda a do jaké míry je postižený čich narušen, lze samotnou alergii léčit dle potřeby (např. se pokud možno vyhýbat alergenům, eventuálně hyposenzibilizace).

Neexistují žádné obecné léčebné pokyny pro anosmii nebo jiné poruchy čichu způsobené jinými formami rýmy (jako je rýma neznámé příčiny = idiopatická rýma). Místo toho se v takových případech doporučují individuální pokusy o léčbu.

Pokud léky způsobí ztrátu čichu, může ošetřující lékař zkontrolovat, zda lze přípravek vysadit. Porucha čichu pak většinou odezní. Pokud přerušení není možné, může být dávka někdy snížena. To může alespoň zlepšit schopnost čichu.

V žádném případě nevysazujte předepsané léky z vlastní iniciativy ani nesnižujte dávkování! Vždy to nejprve proberte se svým lékařem.

Strukturovaný čichový trénink se doporučuje i pacientům s postinfekčními poruchami čichu. Pokud je to možné, mělo by se s tréninkem začít během prvního roku po propuknutí poruchy čichu. V případě potřeby lze zkusit (navíc) i medikamentózní léčbu např. kortizonem.

Pokud za (částečnou) ztrátou čichu stojí základní onemocnění jako Alzheimer, roztroušená skleróza nebo mozkové nádory, je prvořadá jejich odborná léčba.

U vrozené anosmie související s věkem není možná žádná léčba.

Čichový trénink

Jak již bylo zmíněno, odborníci doporučují strukturovaný čichový trénink zejména u postinfekčních poruch čichu. To může být také užitečné pro poruchy čichu po traumatickém poranění mozku.

Obdobným způsobem se pro diagnostiku poruch čichu používají také čichová pera (viz níže). Jako alternativu k takovým perům někteří lidé používají lahvičky s čistými esenciálními oleji pro čichový trénink.

Můžete také použít svou paměť, která vám pomůže trénovat čich. Zkuste si například zapamatovat přesnou vůni čerstvě upečených skořicových hvězd nebo čerstvě namleté ​​kávy. Nebo se zamyslete nad tím, jak voní vzduch, když se v horkém letním dni strhne prudký liják.

Tipy pro každodenní život

  • Hlásiče kouře ve vašich vlastních čtyřech stěnách jsou vždy důležité – ale zvláště pokud trpíte anosmií, a proto nejste schopni rozpoznat pach hoření v rané fázi.
  • Máte ještě alespoň trochu čichu? Přidáním koncentrovaných aromat do vašeho jídla pak může být chutnější a příjemnější.
  • Správně skladujte potraviny. V případě potřeby si poznamenejte datum nákupu a datum otevření (např. u konzerv nebo kartonů od mléka). Potraviny spotřebujte v doporučené lhůtě. Pamatujte také: Kromě vůně a chuti může u některých potravin naznačovat zkažení také konzistence a barva.
  • Někteří lidé s anosmií se drží pevně stanovených plánů osobní hygieny, převlékání a úklidu koupelny a kuchyně. Jejich vlastní nos totiž nemůže signalizovat, kdy je čas na takové aktivity. Pevné rozvrhy dávají postiženým pocit bezpečí, pokud jde o jejich vlastní čistotu a čistotu domova – často velkou psychickou úlevu.

Zdravotní historie

Za účelem objasnění poruchy čichu lékař nejprve odebere vaši anamnézu (anamnézu). K tomu se vás zeptá na vaše příznaky a možné příčiny poruchy čichu. Mezi možné otázky patří např

  • Jak dlouho nemůžeš nic cítit?
  • Ztratili jste náhle čich nebo se porucha čichu rozvíjela pomalu?
  • Je ztráta čichu úplná nebo ještě dokážete vnímat jednotlivé, slabé pachy?
  • Máte nějaké další příznaky, například problémy s degustací?
  • Máte/měli jste infekci horních cest dýchacích, která by mohla souviset s poruchou čichu?
  • Měli jste zranění hlavy nebo operaci, než jste ztratili čich?
  • Máte nějaké již existující zdravotní potíže, jako je chronická sinusitida nebo alergie?
  • Užíváte nějaké léky a pokud ano, jaké?

Vyšetření

Po anamnéze následuje ORL vyšetření včetně nosní endoskopie (rhinoskopie). Při podrobném vyšetření nosu, nosohltanu, vedlejších nosních dutin a čichové štěrbiny (oblast v horní části nosu, kde se nachází čichová sliznice) bude lékař hledat známky otoku, zánětu, nosních polypů a výtoku.

Mohou vás také požádat, abyste postupně dýchali každou nosní dírkou a druhou nosní dírku drželi zavřenou rukou. To odhalí, zda nemůže být bráněno proudění vzduchu na jedné straně.

Test vůně

Zde je několik podrobných testovacích postupů:

Čichací tyčinky

„Sniffin' sticks“ (čichové tyčinky) jsou fixy naplněné vonnou látkou. Jsou preferovanou zkušební metodou pro objasnění poruch čichu, protože se snadno provádějí a jsou možné různé varianty zkoušek.

Čichová pera lze například použít k provedení identifikačního testu. Testuje se tak schopnost pacienta rozpoznávat a rozlišovat mezi různými vůněmi. Lékař k tomu přidrží 12 nebo 16 různých „sniffinových tyčinek“ pod oběma nosními dírkami pacienta jednu po druhé. Pacient by se měl pokusit identifikovat příslušnou vůni pomocí výběrové karty, na které jsou uvedeny všechny vůně.

UPSIT

Zkratka UPSIT znamená test identifikace pachu University of Pennsylvania. Při tomto procesu se na papír nanese 40 různých vůní balených v mikrokapslích. Jakmile je kapsle třena perem, uvolňuje se příslušná vůně. Pacient je požádán, aby se jej pokusil identifikovat ze seznamu čtyř slov.

CCCRC

Test Conneticut Chemosensory Clinical Research Center (CCCRC) kombinuje identifikační test a prahový test: V identifikačním testu musí pacient rozpoznat a pojmenovat deset různých vůní, které jsou mu prezentovány ve skleněných nebo plastových lahvičkách. Kromě toho je čichový práh testován s butanolovými roztoky různých koncentrací.

Měření čichových potenciálů

Jako testovací látky lékař drží pacientovi před nosem jednu po druhé různé čisté vůně, například vůně růže (chemická: fenyletylalkohol). Normálně spouští jen slabé podráždění čichových nervů. To je na rozdíl například od sirovodíku intenzivním zápachem po zkažených vejcích.

Měření čichových potenciálů je velmi složité. Provádí se proto pouze ve specializovaných klinikách a lékařských praxích.

Další testy

Anosmie: progrese a prognóza

V zásadě se poruchy čichu, jako je anosmie, neléčí snadno a schopnost čichu nelze vždy znovu normalizovat. Šance na úspěch jsou obecně lepší u mladších pacientů a nekuřáků než u starších lidí a kuřáků. Přesné prognózy však nejsou možné, pouze obecné indikace:

Anosmie nebo hyposmie v souvislosti s akutní virovou infekcí (horních) dýchacích cest, jako je zánět nosní sliznice (rýma) nebo sinusitida, není obvykle důvodem k obavám. Porucha čichu je obvykle dočasná a po vyléčení infekce se opět zlepší. V případě dlouhodobého zánětu však může být čich trvale narušen nebo zcela ztracen, protože čichový epitel je postupně destruován nebo remodelován.

Pokud jsou příčinou poruchy čichu drogy, toxiny nebo škodliviny, může se po vysazení těchto látek (např. po chemoterapii) schopnost čichu opět zlepšit. Možné je ale i nevratné poškození s trvalou poruchou čichu, například pokud kyseliny zničily bazální vrstvu čichového epitelu.

Přibližně u dvou třetin všech pacientů s postinfekčními poruchami čichu se čich spontánně zlepší během jednoho až dvou let. Ve zbytku zůstává narušený čich nebo ztráta čichu trvalé. Obecně platí, že čím je pacient mladší a čím kratší doba trvání poruchy, tím vyšší je šance na zlepšení.

  • vysoké zbytkové tečení
  • ženského pohlaví
  • mladý věk
  • nekuřák
  • žádné boční rozdíly v čichové funkci
  • Porucha čichu už tak dlouho neexistuje

V případě poruch čichu spojených se základními chorobami, jako je Parkinsonova, Alzheimerova choroba nebo diabetes, nelze předvídat, zda a do jaké míry se v důsledku léčby základního onemocnění schopnost čichu opět zlepší.

Přirozený věkem podmíněný pokles čichu nelze zastavit ani napravit. S vrozenou anosmií se také nedá nic dělat.