Chiropraktik: Co dělají

Co dělá chiropraktik?

Americká chiropraxe je manuální léčebná metoda z oblasti alternativní medicíny, která je dnes vědecky uznávaná v mnoha zemích. Pozornost je věnována poruchám pohybového aparátu a jejich následkům na nervový systém – zejména v oblasti páteře. Tím je uzavřena mícha, která spolu s mozkem tvoří centrální nervový systém a působí jako zprostředkovatel nervových signálů mezi mozkem a zbytkem těla.

Chiropraktický přístup předpokládá, že většina fyzických onemocnění je způsobena tím, co se nazývá subluxace. Chiropraktici je definují jako funkční a/nebo strukturální a/nebo patologické kloubní změny (např. blokády nebo vychýlení kloubů, jako jsou vertebrální klouby), které ovlivňují integritu nervového systému (neurointegritu), potenciálně ovlivňující funkce těla a celkové zdraví. . V důsledku toho se mohou rozvinout například nepohodlí, bolesti zad, závratě nebo nemoci, jako je migréna.

Konvenční medicína pod subluxací rozumí něco jiného – a to neúplně „vykloubený“ (luxovaný) kloub. V tomto případě jsou kloubní plochy stále částečně v kontaktu. Více si o tom můžete přečíst zde.

Stížnosti z důvodu subluxací

Subluxaci páteře mohou doprovázet různé obtíže. Jaké to jsou, závisí na tom, která část páteře je postižena:

V oblasti krční páteře mohou vyústit bolesti hlavy a šíje, závratě, problémy se sluchem a zrakem. Subluxace ve střední části páteře mohou mít za následek bolesti ramen a zad, vysoký krevní tlak a zažívací potíže. Pokud je postižena spodní část páteře, pacienti si často stěžují na bolesti kyčlí, břicha nebo nohou a chodidel.

Diagnostika chiropraktikem

Cílem chiropraktické diagnostiky je identifikovat a lokalizovat subluxace a na základě toho vypracovat individualizovaný léčebný plán. Prvním krokem je odebrání anamnézy (anamnézy). Chiropraktika zajímají například následující informace:

  • Jste omezeni ve své pohyblivosti? Jakým způsobem a na jak dlouho?
  • Byla vám již diagnostikována některá onemocnění?
  • Čím se živíš (jednostranný stres, sezení nebo stání, fyzická práce atd.)?

Dále je na programu chiropraktická analýza, která může zahrnovat několik vyšetřovacích procedur. Středem zájmu je ruční palpace, kdy vás chiropraktik prohlíží rukama, aby vystopoval možné subluxace.

Kromě ruční palpace lze použít i jiné chiropraktické vyšetřovací metody. Například:

  • Posturální analýza: pomocí zarovnání olovnice chiropraktik kontroluje pacienty na posturální abnormality, které mohou naznačovat subluxaci.
  • Dvoustranné a čtyřkvadrantové váhy: Tyto přístroje lze použít k určení nerovnoměrného rozložení hmotnosti, které je typické pro vychýlení páteře.
  • Sklonoměr: S tzv. sklonoměrem dokáže chiropraktik změřit pohyblivost páteře.

Kromě toho musí chiropraktik vyloučit možné zlomeniny nebo onemocnění, jako je osteoartróza, vyhřezlé ploténky nebo nádory jako příčina potíží (diferenciální diagnóza). Protože takové příčiny nelze pomocí chiroterapie léčit. Naopak, chiropraxe může dokonce zhoršit související potíže!

Pro diferenciální diagnostiku lze použít různé vyšetřovací postupy, např.

  • Rentgen
  • Počítačová tomografie (CT)
  • Magnetické rezonanční zobrazování (MRI)
  • Zařízení pro měření teploty
  • Elektromyografie
  • Měření krevního tlaku
  • Krevní testy
  • Elektroencefalografie (EEG)
  • Elektrokardiografie (EKG)

Léčba chiropraktikem

Jakmile chiropraktik identifikuje subluxaci (v chiropraktickém smyslu), vypracuje individuální léčebný plán. Cílem je odstranit subluxaci manuálně nebo v případě potřeby pomocí chiropraktických nástrojů („úprava“):

Chiropraktik se může uchýlit k různým léčebným metodám pro úpravu. Většina má svůj původ v americké chiropraxi, která má dlouhou tradici. Mezi běžně používané metody patří:

  • Chiropraktická přístrojová technika (CIT): Zde se subluxace léčí tzv. aktivátorem. S tímto malým nástrojem chiropraktik aplikuje cílené impulsy, aby eliminoval nesouososti nebo blokády. Metoda je považována za velmi šetrnou, a proto je oblíbená u dětí i starších pacientů.
  • Flexe-Distrakce (technika Coxova disku): Speciální chiropraktické léčebné stoly pomáhají chiropraktikovi otevřít prostor disku a léčit obratlové klouby.
  • Full-Spine-Specific Technique (FSST): tato čistě manuální léčebná metoda se pokouší přímo uvolnit blokády v páteři nebo pánvi.
  • Thompson-Terminal-Point Technique (TTPT): Zde hraje hlavní roli tabulka chiropraktické léčby. Pomocí tzv. kapek se dá po částech upravit tak, aby chiropraktik mohl aplikovat cílené impulsy na jednotlivé části těla.

Jaké vedlejší účinky jsou možné po léčbě?

V minulosti byla léčba chiropraktikem některými lidmi považována za docela nebezpečnou – praktiky předcházela pověst „lámačů kostí“. To bylo jistě způsobeno trhanými, poněkud hrubými metodami nastavení. Dnešní chiropraktici jsou mnohem opatrnější a šetrnější, takže se není třeba obávat nežádoucích vedlejších účinků.

Při správném použití vyškoleným lékařem jsou vedlejší účinky vzácné. Někdy – zejména po úvodním ošetření – se může v ošetřované části těla objevit mírná svalová bolest nebo pocit napětí. Ale toto takzvané počáteční zhoršení po chiropraktické léčbě se obvykle samo zlepší po jednom nebo dvou dnech.

Ve velmi vzácných případech nastanou komplikace, jako jsou příznaky ztráty nervů (např. necitlivost nebo paralýza), pokud chiropraktik pracuje nesprávně. Ještě méně časté je poškození cév v krční páteři při její chiropraktické úpravě. Cévní poškození může vést k tvorbě krevních sraženin a tím k mrtvici.

Kdy nepoužívat chiropraxe

Chiropraktik může léčit pouze stížnosti s funkční příčinou. To znamená, že chiropraktická léčba nemusí zlepšit organické změny, jako je artróza nebo vyhřezlé ploténky, a v nejhorším případě je může dokonce zhoršit. Proto je důležité vyloučit takové již existující stavy před chiropraktickou léčbou.

Chiropraxe by se také neměla používat v případech akutního poranění nebo procesů, které ničí kost a/nebo pojivovou tkáň, jako jsou rakovinné nádory, kostní metastázy, osteoporóza a kolagenóza (onemocnění pojivové tkáně).

Chiropraktici by měli zacházet s těhotnými ženami opatrně. Obecně platí, že těhotné ženy by si měly nejprve promluvit se svým lékařem nebo porodní asistentkou, než vyhledají alternativní lékařské metody.

Kolik stojí léčba a kdo tyto náklady nese?

Chiropraxe ošetření panelovým lékařem s příslušným doškolením (chiropraktik) může být hrazeno ze zákonného zdravotního pojištění. Chiropraktické ošetření soukromým lékařem si naopak musí hradit ti, kdo mají zákonné zdravotní pojištění.

Většina soukromých zdravotních pojišťoven kryje náklady na chiropraxe, zejména pokud léčbu provádí lékař vyškolený v chiropraxi.

V Rakousku není chiropraktická léčba řádně vyškoleným lékařem nebo fyzioterapeutem hrazena z veřejného zdravotního pojištění. Soukromé zdravotní pojištění jej však často za určitých podmínek kryje.

Totéž platí pro Německo a Rakousko: Před zahájením léčby se informujte u své pojišťovny, zda a za jakých podmínek uhradí náklady chiropraktika.

Chiroterapie: význam, vývoj, vymezení

Chiroterapie – co to vlastně je? Termín pochází z řečtiny a znamená „cvičit rukama“. Chiroterapie tedy podle této definice znamená manuální terapii zdravotních poruch (manuální medicína).

Definice Světové chiropraktické asociace je širší. Popisuje chiropraxi jako „zdravotnickou profesi zabývající se diagnostikou, léčbou a prevencí poruch neuromuskuloskeletálního systému a účinky těchto poruch na celkové zdraví“.

Chiropraxe vznikla ve Spojených státech, první chiropraktické metody se tam objevily v 1890. letech 1950. století. Asi do roku 1960 byla chiropraxe omezena na Severní Ameriku a teprve v 1970. a XNUMX. letech XNUMX. století získala širší uznání a přijetí, a to i v oblasti konvenční medicíny. Dnes je chiropraxe nedílnou součástí repertoáru lékařských či léčebných diagnostických a léčebných metod v mnoha zemích světa.

Co je chiropraktik?

Někde své služby nabízejí i tzv. chiropraktici. Tito mají za sebou (převážně v USA) několik let vysokoškolského studia s následnou praktickou fází v oboru chiropraxe. V Německu však pro tuto profesi neexistuje právní základ, takže chiropraktici v této zemi mohou působit pouze jako nelékaři.

Lékaři mohou také v Německu nabízet chiroterapeutickou léčbu, pokud absolvovali další školení v „manuální medicíně“. Mohou se pak nazývat chiroterapeuty. Doplňkové školení nabízejí v Německu (a některých dalších zemích, jako je Rakousko a Švýcarsko) uznávaná profesní sdružení. Je zakončena prohlídkou před lékařským spolkem.

V Rakousku mohou jako chiropraktici pracovat pouze lékaři a fyzioterapeuti s odpovídajícím dodatečným vzděláním.

Rozdíl mezi fyzioterapií a chiropraxi

Fyzioterapie zahrnuje širokou škálu aktivních i pasivních terapeutických metod, jako je pohybová terapie, elektroléčba, vodoléčba – a manuální medicína (manuální terapie). Chiropraxe je také manuální léčebná metoda. Ve skutečnosti termíny „manuální medicína“; „chiropraxe“ a „chiropraktická terapie“ se často používají zaměnitelně – kolem těchto termínů je často zmatek.

Rozdíl mezi osteopatem a chiropraktikem

Osteopatie a chiropraxe jsou si v některých aspektech podobné – obě jsou manuálními metodami z alternativní medicíny. Existují však rozdíly v základním přístupu:

Na druhé straně chiropraxe, jak bylo popsáno na začátku, připisuje většinu fyzických potíží subluxacím, jako jsou blokády obratlových kloubů, které narušují přenos signálů nervovými drahami.