Diagnostika
Ať už a nutkání na praní je přítomen lze vyjasnit diskusí s lékařem nebo terapeutem. Lékař nebo terapeut obvykle používá speciální dotazníky (viz Diagnóza obsedantně-kompulzivních poruch), pomocí nichž lze určit, zda jsou charakteristiky nutkání na praní jsou přítomni nebo ne. Další možností jsou takzvané testy chování.
Zde by se dotčené osoby měly dostat do hrozné situace. Lékař nebo terapeut odpovědný za léčbu zároveň shromažďuje subjektivní zkušenosti osoby a vegetativní příznaky postižené osoby v této situaci. Při léčbě závažné obsedantně-kompulzivní poruchy se osvědčila kombinace lékových a psychologických metod léčby.
Pomocí medikamentózní léčby je možné relativně rychle zmírnit tlak na utrpení (vyplývající z následků obsedantně-kompulzivní poruchy) a zlepšit kvalitu života. Psychologické ošetření umožní dotyčné osobě dlouhodobě vést život ve své společnosti. V průběhu psychologické léčby se dotyčná osoba pomalu učí, jak se vypořádat se svým obsedantně kompulzivním chováním a myšlenkami.
Cílem psychologické léčby je trvalé osvobození dotyčné osoby od jejích obsedantních myšlenek a nutkavých činů. V případě zde popsaného nutkavého mytí mohou vzniknout obsedantní myšlenky, například „Pokud si teď neumyji ruce, mohu získat nebezpečné patogeny od jiných lidí“. Tyto myšlenky lze léčit konfrontační terapií.
Osoby by se měly dostat do obávané situace (např. V obchodním domě, neumývat si ruce po dotyku klik dveří). Měli by se situací vypořádat, dokud nebudou existovat obavy. Další možností je kognitivní restrukturalizace.
Dotčené osoby by se mimo jiné měly zabývat pravděpodobností, s jakou by k obávané události mohlo dojít. Kromě toho se postižené osoby naučí formulovat věty v situacích nutkání, kterými se mohou zbavit nutkavého chování a myšlenek. Stejně jako u ostatních typů obsedantně-kompulzivní poruchy je psychologická léčba nutkání na praní se zdá být nejslibnější. Drogový doprovod psychologické léčby však může vést ke krátkodobé úlevě od každodenního života.
