Co je to imunosuprese?
Pokud je imunitní systém těla utlumen tak, že již nemůže správně fungovat, nazývá se to imunosuprese. Podle rozsahu je obranyschopnost organismu pouze oslabena nebo dokonce zcela vyřazena. Pokud chcete pochopit, proč může být imunosuprese nežádoucí i žádoucí, musíte nejprve pochopit, jak funguje imunitní systém.
Základy imunitního systému
Velmi cílený boj proti patogenům je možný díky specifické imunitní obraně. Patří sem tzv. B lymfocyty – speciální bílé krvinky, které dokážou při prvním kontaktu s patogenem produkovat specifické protilátky – odpovídající charakteristické proteiny (antigeny) na povrchu vetřelce.
Imunosuprese jako terapie, vedlejší účinek nebo symptom
K léčbě autoimunitních onemocnění se záměrně indukuje imunosuprese u pacienta, aby se omezilo nesprávně zaměřené chování imunitní obrany. Pacientům jsou po transplantaci podávána i imunosupresiva. Cílem je zabránit imunitnímu systému v napadení a odmítnutí cizího orgánu.
Kromě toho může být imunosuprese příznakem různých onemocnění. Dva dobře známé příklady jsou rakovina krve (leukémie) a AIDS. Zatímco u leukémie tělo samo produkuje defektní bílé krvinky (leukocyty) a oslabuje tak imunitní obranu, u AIDS některé leukocyty ničí patogen – HI virus. Imunitní systém je také někdy oslaben po velké psychické nebo fyzické zátěži.
Existují dvě hlavní oblasti použití pro uměle navozenou imunosupresi – tj. imunosupresivní terapii: Autoimunitní onemocnění a transplantace orgánů. V těchto případech je imunitní systém specificky oslaben, protože by jinak pacientovi ublížil. Míra zásahu se však v obou případech liší.
Imunosuprese po transplantaci orgánů
Imunitní systém sice v tomto případě dělá pouze svou práci, ale pokud není potlačován, má to pro pacienta život ohrožující následky. Bohužel po transplantaci orgánu není jiná možnost, než provádět doživotní imunosupresi. To znamená, že pacient musí trvale užívat léky, které tlumí imunitní reakce.
Imunosuprese u autoimunitních onemocnění
- Revmatoidní artritida
- Onemocnění pojivové tkáně (kolagenózy: dermatomyositida/polymyozitida, systémový lupus erythematodes)
- Cévní záněty (vaskulitida)
- Chronická zánětlivá onemocnění střev (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida)
- autoimunitní zánět jater (autoimunitní hepatitida)
- plicní fibróza, sarkoidóza
- roztroušená skleróza (MS)
- myasthenia gravis
- zánět ledvinových tělísek (glomerulonefritida) – forma zánětu ledvin
Co děláte, pokud máte imunosupresi?
- Indukční fáze: Na začátku lékař aplikuje vysokou dávku léků, aby bylo co nejrychleji dosaženo vysokých koncentrací léčivé látky v krvi (indukce). Obvykle se za tímto účelem kombinují tři nebo čtyři různé imunosupresivní léky (trojitá nebo čtyřnásobná terapie).
Většina autoimunitních onemocnění postupuje v relapsech. Při takové zánětlivé epizodě je nutný zvláště silný zásah (indukční terapie). V remisních fázích, ve kterých je onemocnění do určité míry „spící“, bývá imunitní systém tlumen výrazně lehčími prostředky (udržovací terapie). Cílem je zabránit nebo alespoň oddálit novou zánětlivou epizodu.
Léky na potlačení imunity (imunosupresiva)
Inhibitor kalcineurinu
Kalcineurin je enzym, který se vyskytuje v různých tělesných buňkách, včetně určitých buněk imunitního systému. Tam je důležitý pro přenos signálu. Inhibitory kalcineurinu brání tomuto přenosu signálu a tím aktivaci imunitního systému. Inhibitory kalcineurinu, které se zvláště běžně používají pro imunosupresi, jsou cyklosporin a takrolimus.
Inhibitory buněčného dělení
V závislosti na cíli se inhibitory buněčného dělení dělí na cytostatika (jako je azathioprin, kyselina mykofenolová = MPA a mykofenolát mofetil = MMF) a inhibitory mTOR (jako je everolimus a sirolimus).
Protilátky
K imunosupresi se používají i uměle vyrobené protilátky (např. infliximab, adalimumab, rituximab). Ty patří mezi tzv. biologické – jedná se o biotechnologicky vyráběné léky.
Vzhledem k tomu, že biologické látky inhibují imunitní systém obzvláště silně, nesmí se v určitých situacích podávat (např. během těhotenství nebo v případě akutní nebo chronické infekce).
Glukokortikoidy („kortizon“)
Jaká jsou rizika imunosuprese?
Terapeutická imunosuprese je svým způsobem situace catch-22. Na jedné straně musí být imunitní systém potlačený, protože jinak může způsobit poškození (např. po transplantaci orgánů). Na druhou stranu každý člověk potřebuje fungující obranu, aby se dokázal bránit například patogenům. Používané léky mají navíc širokou škálu vedlejších účinků.
Zvýšená náchylnost k infekcím a nádorům
Pacienti s dlouhodobou imunosupresí mají také zvýšené riziko vzniku rakoviny. Protože oslabený imunitní systém již dostatečně nerozeznává a ničí degenerované buňky, zhoubné novotvary se vyvíjejí častěji než u zdravých lidí. Postižení by proto měli být pravidelně vyšetřováni na určité nádory (nádorový screening).
Toxický účinek na tkáň (toxicita)
Poškození kostní dřeně (myelosuprese).
Kostní dřeň je také často napadána imunosupresí. V důsledku toho je narušena tvorba krvinek (červených a bílých krvinek a krevních destiček). Možnými důsledky jsou zvýšená náchylnost k infekcím, anémie a zvýšený sklon ke krvácení.
Zvýšení hladiny tuku a cukru v krvi
Dalším vedlejším účinkem mnoha imunosupresiv (zejména steroidů) je zvýšená hladina cukru v krvi. Může se dokonce rozvinout diabetes mellitus, který musí lékař pravidelně sledovat a léčit.
Osteoporóza a vysoký krevní tlak
Gastrointestinální potíže
Některá imunosupresiva jsou špatně snášena gastrointestinálním traktem. Například mykofenolát mofetil nebo azathioprin mohou způsobit nevolnost, zvracení nebo průjem bezprostředně po jejich užití. Tyto nežádoucí účinky mohou mít významný dopad na kvalitu života jednotlivce. Pokud se takové potíže objeví v důsledku užívání imunosupresiv, měli byste se poradit se svým ošetřujícím lékařem.
Na co si musím dát pozor při užívání imunosupresiv?
Ihned po transplantaci se podávají imunosupresiva ve vysokých dávkách. Během této doby je imunitní systém velmi zranitelný, takže kontaktu s choroboplodnými zárodky je třeba co nejvíce zabránit. Pacienti s čerstvým transplantátem jsou proto izolováni a nosí chrániče úst. Návštěvníci musí být zdraví, i malé nachlazení může být pro transplantovanou osobu nebezpečím.
Okamžitě vyhledejte lékařskou pomoc, pokud se krátce po transplantaci orgánu objeví následující varovné příznaky:
- Horečka nebo jiné známky infekce (slabost, únava, kašel, pocit pálení při močení)
- bolest v oblasti transplantovaného orgánu
- snížený nebo zvýšený výdej moči
- Zvýšení tělesné hmotnosti
- průjem nebo krvavá stolice
