Latentní (subklinické) hyperthyroidismus (synonyma: kompenzovaná hypertyreóza; latentní hypertyreóza; latentní hypertyreóza; latentní hypertyreóza; subklinická hypertyreóza; subklinická hypertyreóza; ICD-10-GM E05.8: Ostatní hyperthyroidismus) odkazuje na „mírnou“ hypertyreózu, která se obvykle projevuje pouze změnou parametru štítné žlázy TSH, TSH hodnota je pak pod 0.3 mU / l, s normálním volným T4 (fT4) současně.
Latentní hyperthyroidismus je považován za perzistentní (perzistentní latentní hypertyreóza), pokud TSH kontrola reprodukuje počáteční hodnotu po třech až šesti měsících.
Nejběžnější příčinou je farmakoterapie (léčba drogami) hypotyreóza (nedostatečná činnost štítné žlázy) (L-tyroxin nadměrná léčba; 14-21% případů).
Poměr pohlaví: Ženy jsou častěji postiženy než muži.
Frekvenční špička: Frekvence se zvyšuje s rostoucím věkem.
Prevalence (výskyt onemocnění) je 0.7–2% (v Německu). Jód nedostatek má zde zvláštní význam.
Incidence (frekvence nových případů) se pohybuje v rozmezí 0.5-4.7%.
Průběh a prognóza: V mnoha případech je latentní hypertyreóza objevena náhodou během laboratorního vyšetření. Zatímco léčba latentní hypertyreózy nebyla v minulosti považována za nezbytnou, dnes je pravý opak: riziko rozvoje fibrilace síní ve stáří se u postižených zvyšuje až trojnásobně. U žen s latentní hypertyreózou je navíc pravděpodobnější vývoj osteoporóza (úbytek kostní hmoty). Jedna studie ukázala, že i latentní hypertyreóza zvyšuje úmrtnost (počet úmrtí v daném období v poměru k počtu obyvatel) o 41%. Zde jsou obzvláště ohroženi muži. Až v 8% případů ročně se latentní hypertyreóza vyvine do manifestní hypertyreózy. Roční přepočítací koeficient od latentní k manifestní hypertyreóze je velmi variabilní. Uvádí se, že je to 0.5–7%.
