Léčba glaukomu
Cílem glaukom terapie musí být individuální optimální úpravou nitrooční tlak. To znamená, že tlak musí být snížen. Toho je dosaženo třemi různými metodami: Oční kapky: K léčbě je k dispozici několik skupin drog glaukom.
Následující tabulka poskytuje stručný přehled látek a jejich účinků. Beta-blokátory: Produkce komorové vody je snížena. Sympatomimetika: Inhibitory karboanhydrázy: Snížení produkce komorové vody Deriváty prostaglandinu: Zlepšení odtoku uveosklerální (viz výše) Parasympatomimetika: Zlepšení odtoku komorové vody zvýšením svalové kontrakce a výsledného otevření úhlu komory
- Oční kapky (léky)
- Laserové ošetření
- Operace
Oční lékař určí, který z nich oční kapky jsou vhodné.
Kromě požadovaného účinku je třeba vzít v úvahu také vedlejší účinky a další nemoci, které mohou být ovlivněny léčbou. Typickými vedlejšími účinky parasympatomimetik jsou například zhoršení zraku, zejména u starších lidí s již existující neprůhledností čočky (šedý zákal). Opatrnost se také doporučuje u betablokátorů. Mohou zesílit astma nebo se zhoršit srdce poruchy rytmu. V některých případech se snižují krev tlak, který je žádoucí při léčbě vysoký krevní tlak.
Glaukomové laserové ošetření
Existují dva způsoby léčby glaukom s laserová terapie. Jedna varianta se nazývá trabekuloplastika. Při tomto postupu je do oblasti úhlu komory aplikováno 80–100 „laserových výstřelů“, což zlepšuje odtok komorové vody. Druhou variantou je takzvaná cyklophotocoagulation, ve které řasinky epitel, tj. oblast v oku, která produkuje komorovou vodu, je zaměřena. Cílem je dosáhnout částečné destrukce (skleroterapie) a tím snížit produkci komorové vody.
Operace glaukomu
Ke zlepšení odtoku komorové vody bylo pro glaukom vyvinuto několik chirurgických postupů. Nakonec se však vždy vytvoří další umělý odtok pro humor. Většina postupů si klade za cíl vytvořit v oční bulvě v oblasti přední komory oka obdélníkový otvor (trabekulektomii) nebo kulatý otvor (goniotrepanaci), kterým pak může být komorová tekutina absorbována žilkami a lymfy plavidla.
Tyto takzvané filtrační operace jsou často účinnější než farmakoterapie. Na druhou stranu přirozeně také zahrnují obvyklá rizika spojená s chirurgickým zákrokem. Může dojít k zánětu, nepředvídatelnému krvácení a dalším škodám.
Zpravidla však lze tato rizika považovat za poměrně nízká. Pooperační hojení ran poruchy se vyskytují mnohem častěji (asi čtvrtina všech případů). Ty vedou k zjizvení s následným uzavřením umělého otevření a opět k narušení odtoku komorové vody.
Výsledkem je zvýšení nitroočního tlaku. Další podobné, ale ne tak hluboce pronikající (invazivní) chirurgické zákroky jsou hluboká sklerektomie a viscocanalostomie. Při hluboké sklerektomii je nad uměle vytvořeným otvorem ponechána extrémně tenká vrstva Schlemmova kanálu, aby se zabránilo nadměrnému odtoku komorové vody.
Ve viscocanalostomy je Schlemmův kanál rozšířen s cílem obnovit normální odtokovou cestu. Tyto postupy však obvykle nejsou tak účinné jako filtrační operace. Akutní glaukomový záchvat je nouzový.
Za prvé, nitrooční tlak by měl být spuštěn co nejrychleji. Toho je dosaženo léčbou (viz výše). Iridektomii lze provést chirurgicky.
Při iridektomii se vytváří mezera v kosatec buď chirurgicky nebo laserem. To umožňuje komorové tekutině snadno proudit ze zadní komory do přední komory a poté odtékat do komorové vody. Vrozený glaukom je vždy léčen chirurgicky.
Provede se goniotomie. Jedná se o operaci, při které jsou zbývající zbytky embryonální tkáně vyříznuty v úhlu komory. Poté je Schlemmův kanál opět volný a komorová voda může odtékat. Na rozdíl od dospělých je u novorozenců a kojenců možné, že deprese v papily může po chirurgickém zákroku částečně ustoupit.
Terapie sekundárního glaukomu závisí na základním onemocnění (např cukrovka mellitus). Možnosti léčby v oku jsou v zásadě stejné jako výše popsané. Primární důraz je však vždy kladen na základní onemocnění a jeho léčbu (v případě cukrovkanapříklad správné nastavení hladiny cukru a tuku).
