Černobílé myšlení | Příznaky hraničního syndromu

Černobílé myšlení

Černobílé myšlení nebo myšlení typu „všechno nebo nic“ je neustálým společníkem hraničního pacienta. Obvykle pro něj existují jen tyto dvě možnosti. Toto myšlení spočívá v jednání s jinými lidmi, což znamená, že například pokud někdo zruší rande, může to znamenat jen to, že mě nenávidí. Ale také to není neobvyklé při jednání s jeho vlastní osobou. Například pokud jsem ve svém prvním neohrabaný tenis ponaučení, může se stát, že se už nikdy nedotknu tenisové rakety, a když se mě někdo zeptá, mohu prohlásit, že se jedná o nejhloupější sport, jaký existuje.

Disociace

Hraniční disociace popisuje změnu vlastního vnímání, myšlení a kontrolovaného pohybu. Hraniční pacienti se často dostanou do tohoto stavu, který je prostředím i samotným pacientem vnímán jako velmi zvláštní, bez konkrétního spouštěče. V tomto případě nejsou „úplně na světě“. Například nereagují a nemohou se hýbat. Po nějaké době tyto příznaky znovu zmizí a hraniční pacienti si často nemohou vzpomenout, co se stalo.

Pasivní činnost

Pacienti s hraničním onemocněním se často snaží nekomunikovat své utrpení slovy, ale spíše je ukázat, předvést. To se často děje s velkým úsilím. Pacienti pak často nejsou schopni přijmout nabídky pomoci, protože mají pocit, že jsou nedostateční. Cílem je, aby druhá osoba mohla a bude měnit pacienta stav pokud správně chápe zobrazené utrpení. Většinou to však vede pouze k odvrácení okruhu známých, protože tito lidé se obvykle cítí velmi bezmocní.

Deprese jako příznak hraničního syndromu

Samotná čistá hraniční nemoc není spojena s deprese. Pacienti však trpí hranicí porucha osobnosti mít zvýšené riziko dalších duševních chorob. Tito jsou známí jako komorbidity.

Mezi tyto nemoci, které se častěji vyskytují u hraničních pacientů, patří deprese, návykové nemoci (drogy nebo závislost na alkoholu), úzkostných poruch a poruchy příjmu potravy. Deprese je nejčastější komorbiditou při hraničním onemocnění. Pokud je kromě hraničního onemocnění přítomna deprese, může být užitečné použití antidepresiv.

Hraniční příznaky u mužů

Příznaky hranice porucha osobnosti u mužů se málo liší od žen. Klinický obraz patří k emočně nestabilním poruchám osobnosti. Proto velmi častým příznakem u trpících je nestabilní emoční vzor chování.

Emoce tedy často rychle kolísají mezi dvěma extrémy. To je také patrné v mezilidských vztazích. Dotčené osoby se rychle mění z výrazné potřeby opřít se a strachu z toho, že je jejich partner ponechá, na emoční chlad a odmítnutí.

Mezilidské vztahy jsou proto často charakterizovány někdy velmi stresujícím střídáním hádek a usmíření nebo rychlou řadou partnerských vztahů. Dalším běžným příznakem pro muže i ženy je nestabilní sebeobraz. To lze vidět například v často se měnících hodnotách nebo životních plánech a neschopnosti sledovat dlouhodobé cíle.

Velkou roli zde hraje také sebepodceňování. Hranice porucha osobnosti je často doprovázeno sebepoškozujícím chováním. To zahrnuje rizikové chování, jako je neopatrné řízení, zneužívání drog, promiskuita a poruchy příjmu potravy.

Hraniční porucha osobnosti je navíc často doprovázena sebepoškozujícím chováním, jako je popálení nebo pořezání. Pokusy o sebevraždu také nejsou neobvyklé u pacientů s hraniční poruchou. Pro toto chování lze předpokládat několik důvodů, včetně pokusu vyhnout se opuštění nebo touhy znovu se cítit nebo uvolnit vnitřní napětí.

Důvodem je to, že pacienti často uvádějí, že trpí agonizujícím pocitem vnitřní prázdnoty a necitlivosti. V případě hraniční poruchy se mohou objevit takzvané disociační příznaky. Pacient se cítí odcizený, změněné vnímání prostoru a času, pocit, že postižená osoba stojí vedle sebe a už se nemůže cítit.

U pacientů s hraniční poruchou se často rozvine vícenásobná závislost na návykových látkách, jako je alkohol, nikotin a léky (polytoxikománie). Všechny tyto příznaky se proto vyskytují u žen i mužů. Existují však příznaky, které jsou častější u jednoho nebo druhého pohlaví.

Například muži pravděpodobněji vykazují výrazné impulzivní chování s agresivními výbuchy a vysoce rizikovým chováním a vzpourou proti autoritě. Rozdíly jsou také v komorbiditách, tj. V onemocněních, kterými kromě hraniční poruchy trpí i postižené osoby. U mužů jsou antisociální a narcistické poruchy osobnosti pravděpodobně častější, u žen častěji deprese a poruchy příjmu potravy. Také se říká, že zneužívání návykových látek je častější u mužů než u žen.