Přidružené příznaky
V případě poruchy vazby se objevují různé doprovodné příznaky v závislosti na typu poruchy vazby. Všichni mají společné narušení vztahů a kontaktů s lidmi z okolí a blízkými kontaktními osobami. To je často doprovázeno často protichůdným nebo rozpolceným chováním.
To znamená, že na jedné straně lze pozorovat nevhodně nadměrné důvěryhodné chování a na druhé straně odmítavé chování. Ten druhý je také často spojován s agresivními a rozzlobenými úmysly. V případě reaktivní poruchy připoutanosti je také velký strach a často nešťastná nálada.
To ztěžuje nalezení přístupu k postiženým osobám a možnost otevřeně s nimi mluvit o jejich emocích. Kromě toho často dochází k tzv. Apatii, tj. Lhostejnosti. Na druhé straně v případě poruchy připoutání s dezinhibicí často dochází k narušení chování připoutání, které je nezávislé na osobě. To znamená, že ke zvýšenému nakloněnému chování bez dodržení určité vzdálenosti může dojít také u cizinců.
Co mohou být příznaky u dětí?
Děti s poruchami připoutání projevují nadměrnou opatrnost a výraznou bázlivost. Kromě toho lze rozpoznat zjevné poruchy soužití s osobami, také s jinými dětmi. Občas se může také objevit agresivita a výbuchy hněvu.
Děti se obvykle projevují jako emocionálně nestabilní osobnosti, což lze vidět při střídání nebo rozporech se silnou náklonností a nechutí. To lze vysvětlit nedostatkem stálé referenční osoby. Tyto příznaky nejsou u dětí specifické pro konkrétní situaci. Toto téma by vás mohlo také zajímat: Poruchy osobnosti Persönlichkeitssto
Poruchy vazby s dezinhibicí
Disociační porucha s dezinhibicí je narušená změna sociálních interakcí bez dodržování určitých vlastních překážek. Hlavním příznakem je nespecifické chování připoutanosti s přílišnou vstřícností. Často se to týká osob z prostředí, které jsou pro postiženou osobu jinak nedůležité.
V tomto případě je velmi žádaná pozornost. S kým je toto hledáno a případně nalezeno, hraje podřízenou roli. Když je postižená osoba smutná, často hledá útěchu od lidí, které nezná.
Ilustruje to termín „dezinhibice“. Jinak jsou většinou omezeny existující vnitřní bariéry, které brání tomu, aby se člověk bez rozdílu přiblížil k cizím lidem, a takpovediac je člověk bez zábran. Někdy se však vůbec nehledá útěcha.
V případě takového narušení připoutanosti jsou příčiny často závažné dětství zanedbání. To postrádá schopnost naučit se neustálé sociální vazbě s referenční osobou, což výrazně snižuje šanci na přijetí požadované pozornosti. Toto téma by vás mohlo také zajímat: Hospitalismus
Všechny články v této sérii:
