Dysfagie (synonyma: paralýza při polykání; dysfagie; paralýza při polykání; problém s polykáním; řecký dys = obtížný / phagein = k jídlu; ICD-10-GM R13. -: Dysfagie) je porucha polykání. Li bolest vyskytuje se ve spojení s dysfagií, je to odynofagie.
Dysfágii lze rozdělit do dvou hlavních skupin:
- Neurogenní dysfagie (ND) (včetně myopatie / svalového onemocnění) - vyskytují se po apoplexii (cévní mozkové příhodě) v akutním stadiu přibližně u 50% pacientů a v chronické fázi přibližně u 25% pacientů (nejčastější příčina všech dysfagií)
- Strukturální dysfagie - k nim dochází po chirurgickém, radiologickém a / nebo chemoterapie of hlava a krk nádory.
Mechanickou dysfagii lze odlišit od motorické dysfagie. Dále lze dysfagii rozdělit na orofaryngeální (postihující oblast hltanu) a jícnovou (ovlivňující oblast jícnu) dysfagii.
Dysfagie může být příznakem mnoha nemocí (viz „Diferenciální diagnózy“).
V jedné studii lze dysfagii retrospektivně klasifikovat do pěti diagnostických skupin:
- 55% mělo „nespecifickou dysfagii bez dalších známek nebo příznaků“ (= nejpodobnější funkční dysfagii; viz níže).
- 17% gastroezofageální refluxní choroba (GERD).
- 11% neurologická příčina (apoplexie / mrtvice, demence).
- 9% Zenker dveřní článek
- 8% jiné příčiny
Prevalence (frekvence onemocnění) u dysfagie v běžné populaci se pohybuje v rozmezí 2.3–16%; v závislosti na věkové skupině od 1.7 do 11.3%; ve skupině nad 75 let 45% (v Německu).
Dysfagie se může objevit v jakémkoli věku: jako akutní událost, jako po mrtvici (mrtvice), nebo s postupnou progresí (progresí), jako u degenerativních onemocnění.
Průběh a prognóza: Dysfagie vždy vyžaduje lékařské objasnění. Zejména ve vyšším věku, kdy příjem potravy a tekutin v mnoha případech již nesplňuje doporučení pro příjem, může dojít k dysfagii vést dokončit odmítnutí jídla se všemi následnými problémy, jako je hubnutí a exsikóza (dehydratace).
