Splenická ruptura - hovorově nazývaná slezina lacerace - (ICD-10-GM S36.0-: Zranění slezina) odkazuje na slzu pojivové tkáně kapsle z slezina (s poškozením parenchymu nebo bez něj), které mohou mít traumatický nebo netraumatický původ.
Nejběžnější příčinou prasknutí sleziny je břišní trauma (síla do břicha; traumatické prasknutí sleziny), obvykle jako tupé břišní trauma, tj. břišní stěna je neporušená. Příčinou mohou být pracovní, dopravní nebo sportovní nehody. Perforování břišní traumanapříklad bodná poranění, střelná rána nebo poranění impalementem mohou také vést k prasknutí sleziny, ale jsou vzácná.
V několika případech může prasknutí sleziny vyplynout z netraumatických příčin (ICD-10-GM D 73.5-: Infarkt slezina: prasknutí sleziny, netraumatické), tj. spontánní. Specifické jsou příčiny spontánního prasknutí sleziny bez traumatu infekční choroby (např. infekční mononukleóza (Epstein-Barr virus infekce), malárie) nebo hematologická onemocnění (např. leukémie /krev rakoviny) spojené se splenomegalií (abnormální zvětšení sleziny).
Protože prasknutí sleziny může vést k masivnímu nitrobřišnímu krvácení („lokalizovanému v břiše“) by měl být každý pacient s podezřením na rupturu sleziny okamžitě přijat jako pohotovostní lůžkový pacient.
Ruptura sleziny se rozlišuje podle akutních klinických příznaků následovně:
- Jednostupňová ruptura sleziny: současná ruptura tobolky a parenchymu → bezprostředně po traumatické události, rozvoj hemoragické hypovolemie (pokles množství krev v oběh kvůli krvácení).
- Dvoustupňová ruptura sleziny: výskyt intervalu bez příznaků několik hodin, dnů, týdnů, dokud nedojde k rozvoji hypovolemie; zpočátku je zde přítomna pouze ruptura parenchymu s krvácením do stále neporušené kapsle → rozvoj zvětšujícího se centrálního nebo subkapsulárního hematomu (modřina pod kapslí) → rostoucí nárůst tlaku, který po bezpríznakovém intervalu vede ke spontánnímu prasknutí
Klasifikace prasknutí sleziny (prasknutí sleziny) do 5 typů podle závažnosti viz níže „Klasifikace“.
Letalita (úmrtnost v poměru k celkovému počtu lidí trpících tímto onemocněním) je až 15% (silně kolísající údaje) a je silně závislá na doprovodných úrazech.
Průběh a prognóza: Průběh a prognóza závisí na závažnosti ruptury sleziny a její základní příčině. V závislosti na rozsahu ruptury sleziny konzervativní terapie se provádí pod pečlivou ústavní kontrolou. Ve většině případů chirurgické terapie je nutné. Pokud je to možné, provádí se chirurgický zákrok k zachování sleziny. V případě rozsáhlých poranění (fragmentace orgánu; ruptura v hilu) je obvykle nutná splenektomie (chirurgické odstranění sleziny).
In dětství, uchování sleziny je úspěšné při izolovaném traumatu sleziny konzervativními postupy ve více než 75% případů; u dospělých až v 65% případů.
Po splenektomii existuje riziko syndromu postplenektomie (syndrom OPSI; syndrom ohromné infekce postplenektomií; foudroyant sepse) v 1-5% případů.
Poznámka: V případě splenektomie pneumokokové očkování musí být podáno okamžitě po operaci. Toto je indikační očkování pro rizikové skupiny. Délka ochrany očkováním se u jednotlivců velmi liší, přibližně 3–5 let!
