Psychodynamická představivost Traumatická terapie (PITT) je podle německé psychoanalytičky Luise Reddemanna primárně určena k léčbě lidí se složitými následky traumatu. Je založen na psychoanalytických koncepcích. Od roku 1985 se PITT jeví jako postup, při kterém terapeuti přebírají doprovodnou roli, především k rozvoji a podpoře pacientových schopností sebepřijetí, uklidnění a útěchy.
Co je psychodynamická imaginativní traumatická terapie?
Psychodynamická představivost Traumatická terapie (PITT) je krátkodobá psychologická psychodynamická hloubka psychoterapie. Jedná se o metodu, která se dnes v německy mluvících zemích často používá u pacientů se složitými posttraumatickými poruchami v ústavní léčbě. PITT se vyvinul z potřeb souvisejících s praxí a byl ovlivněn dalšími postupy. Psychoterapeutickým postupům by tak mohly být poskytnuty aplikační možnosti přizpůsobené traumatu. Ústředním zájmem PITT je především zlepšit samoregulaci pacientů.
Funkce, účinek a cíle
Psychodynamická představivost Traumatická terapie (PITT) je poměrně jemná terapeutická metoda, která byla speciálně navržena pro lidi, kteří byli hluboce zraněni a traumatizováni fyzickým nebo psychickým násilím. Traumata zůstávají v paměť, což způsobuje, že pacienti trpí chronickými traumaty stres. Jelikož jsou spojeny s velmi silnými pocity, často se oddělí (disociace). Tímto způsobem má být vlastní ego chráněno před přemožením příliš mnoha negativními pocity. Trauma však není v procesu vyřešena. PITT může zlepšit vlastní pocit bezpečí a psychickou stabilitu. Pacientům by mělo být umožněno lépe kontrolovat a integrovat vyskytující se vlivy místo toho, aby způsobovaly další rozdělení. Lze se tak vyhnout další retraumatizaci. Velká část pacientů s poruchou osobnosti se týká relačních traumat. To znamená víc než traumatizující událost. Jedná se spíše o narušený vztah s centrálními významnými osobami v pacientově prostředí po dlouhou dobu. Vztahové vzory z dřívějších dob jsou znovu prožívány v současných vztazích. Obzvláště traumatizující zážitky připoutanosti často vyvinou narušené samoregulační mechanismy. Rozvíjejí se obranné mechanismy proti určitým pocitům, což zase ovlivňuje vnímání prostředí a vnímání sebe sama. Vlastní touhy a touhy jsou potlačeny. V dnešní době se předpokládá, že i nezabezpečené nebo dezorganizované styly příloh se mohou později vyvinout v bezpečnou přílohu. To vyžaduje důvěru a posílení terapeutického vztahu, jakož i podporu samoregulačních schopností pacienta. Terapeut tento proces doprovází a převezme roli asistenta režiséra. Pacienti by měli aktivně spolupracovat na znovuobjevení jejich skrytých schopností. V PITT by přístupy k posílení ega měly předcházet skutečné práci snů. Oddělení určitých pocitů traumatizovaného pacienta se používá jako stabilizační faktor. Pacienta je třeba pomocí představivosti, tj. Síly představivosti, naučit, že pocit rozštěpení je užitečný a užitečný a že by se s ním měl znovu spojit. Odštěpené části se nazývají vnitřní dítě v terapie, který se také nazývá dětinské nebo zraněné části pacienta. Tyto části vyžadují, jako je tomu u skutečného dítěte, bezpečnost, ochranu, pozornost a podporu. Pouze tak se mohou vyvinout do zdravých částí a je možné se od nich vědomě distancovat pomocí nápaditých cvičení. Představivost je vhodná k propojení mysli a pocitů a také k uvažování o těle v terapeutické práci bez dotyku. Důraz je kladen na vědomé uvědomění a uznání tělesných potřeb. To pomáhá pacientovi zapojit se do hojivějších pocitů a nápadů. Tato fáze terapie se také nazývá fáze stabilizace nebo fáze posilování ega. Teprve poté následuje fáze skutečné konfrontace s traumatem, ve které je zpracována. Pacient by měl jednat z bezpečné vzdálenosti. Za tímto účelem si například představuje, že sleduje události ze vzduchu nebo jako filmový divák na obrazovce. Tímto způsobem je možné čelit traumatu bez probuzení stresujících pocitů. A konečně, třetí fáze integrace se týká řešení problému stres-provokovat pocity, jako je hanba nebo vina, odpustit si v tomto procesu a uzavřít s nimi mír. Opět se používají představivost, obrazy a rituály. Později se od pacienta očekává, že naučené cviky použije sám, v ideálním případě to bude chtít vést k opětovně naplněné účasti na životě. Metody psychodynamického imaginativního traumatu Terapie se používají v psychotraumatologii pro posttraumatické stres porucha, komplexní posttraumatická stresová porucha a hraniční porucha osobnosti a lze je kombinovat s různými jinými formami terapie. PITT byl vyvinut speciálně pro krátké doby léčby, jako je nemocniční ambulantní péče. Dětský a dospívající terapeut Andreas Krüger upravil PITT pro léčbu traumatizovaných dětí a dospívajících (PITT-KID).
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Doposud byl proveden malý výzkum účinnosti psychodynamické imaginativní traumatické terapie. Důkazy o účinnosti PITT byly nalezeny v jedné studii. Ošetřená skupina pacientů vykazovala významně vyšší odolnost než skupina pacientů léčených psychoterapeutickou a psychiatrickou léčbou. Vyšší účinnost byla prokázána zejména u chronicky traumatizovaných pacientů. Kvůli nedostatku studií nebyla účinnost PITT a jeho specifické indikace hojení při léčbě těžce traumatizovaných pacientů dosud založena na empirických důkazech. Tato terapeutická metoda se nicméně v praxi osvědčila. Zvláštností PITT je posílení zdrojů, vysoká hodnota terapeutického vztahu a individuální plánování a implementace léčby. Neexistují žádné důkazy o rizicích, vedlejších účincích nebo nebezpečích.
