Různé typy mitochondrií Mitochondrie

Různé typy mitochondrií

Tři různé typy mitochondrie jsou známy: typ sacculus, typ cristal a typ tubule. Klasifikace se provádí na základě prohlubní vnitřní membrány ve vnitřku mitochondrie. Podle toho, jak tyto odrážky vypadají, lze určit typ.

Tyto záhyby slouží jako zvětšení povrchu (více prostoru pro dýchací řetězec). Typ cristae má tenké proužky ve tvaru pásu. Trubkový typ má trubkovité zarážky a vakovitý typ má trubkovité zarážky s malými vybouleninami.

Typ kritiky je nejběžnější. Typ tubule se vyskytuje hlavně v buňkách, které produkují steroidy. Typ sacculus se vyskytuje pouze v zona fasciculata kůry nadledvin. Čtvrtý typ se někdy nazývá také hranol. Výčnělky tohoto typu se zdají trojúhelníkové a nacházejí se pouze ve speciálních buňkách (astrocytech) játra.

Mitochondriální DNA

Kromě buněčné jádro, mitochondrie obsahují jejich vlastní DNA jako hlavní úložiště. Díky tomu jsou jedinečné ve srovnání s jinými buněčnými organelami. Další speciální vlastností je, že tato DNA je přítomna ve tvaru prstence jako takzvaný plazmid a nikoli jako v buněčné jádro, ve formě chromozomy.

Tento jev lze vysvětlit takzvanou teorií endosymbiontu, která uvádí, že mitochondrie byly v pravěku vlastními živými buňkami. Tyto pravěké mitochondrie byly nakonec pohlceny většími jednobuněčnými organismy a od nynějška své dílo vkládaly do služeb druhého organismu. Tato spolupráce fungovala tak dobře, že mitochondrie ztratily vlastnosti, díky nimž se staly samostatnou formou života, a integrovaly se do života buněk.

Dalším argumentem pro tuto teorii je, že mitochondrie se dělí a rostou nezávisle, aniž by vyžadovaly informace od buněčné jádro. Také s jejich DNA jsou mitochondrie výjimkou ze zbytku těla, protože mitochondriální DNA je přísně zděděna od matky. Jsou dodávány takřka s mateřskou vaječnou buňkou a během embryonálního vývoje se dělí, dokud nemá každá tělesná buňka dostatečné mitochondrie. Jejich DNA je identická, což znamená, že dědičné linie matky lze vysledovat dlouhou dobu. Samozřejmě existují genetická onemocnění mitochondriální DNA, tzv. mitochondropatie. Mohou však být zděděny pouze z matky na dítě a jsou zpravidla extrémně vzácné.