Terapie roztrhaného svalového vlákna

Terapeutická opatření pro roztrhaná svalová vlákna

Elektroterapie lze použít od prvního dne po poranění roztrhané svalové vlákno do třetího dne. V této oblasti se rozlišuje mezi:

  • Galvanizace Od Luigiho Galvaniho (1737 - 198) se léčba provádí stálým proudem. Tento stejnosměrný proud zvyšuje reakci a funkci motoru nervy.
  • Ionoforéza Jedná se o cílené zavádění aktivních složek neporušenou kůží pomocí galvanického proudu.

    Vzhledem k tomu, že účinná látka může být v tomto procesu dávkována pouze relativně nespolehlivě, používá se jen velmi zřídka.

  • Funkční (např. Páskové obvazy) a obvazové mastné obvazy lze také použít jako konzervativní formu terapie pro natržený sval vlákna. O podávání protizánětlivých léků a léků uvolňujících svaly může uvažovat ošetřující lékař při vyšetření celkového stavu (např žaludek anamnéza). Jak již bylo uvedeno výše, prasknutí svalových vláken může vést ke krvácení, což může vyžadovat další podávání léků, které zkapalňují koagulované krev ve výpotku (fibrinolytika).

Od 4. dne léčba roztrženého svalové vlákno je možný s interferenčním proudem (střední proud, 1000 Hz - 1000 kHz).

Ultrazvuk lze také použít (dodatečně) terapii (nad 1000 XNUMX kHz). Zvukové vlny způsobují změnu tlaku v tkáni, což vyvolává účinek mechanických vibrací. Část zvukové energie se dodatečně přeměňuje na teplo a vytváří tepelný efekt.

Prostřednictvím účinku ultrazvuk a jeho odraz na kosti se v měkké tkáni vytvoří takzvaná „mikromasáž“. Tato forma terapie umožňuje zvukovým vlnám proniknout do hloubky přibližně 8 cm, rozpouští adheze a umožňuje uvolnění svalů, čímž zvláštním způsobem stimuluje regeneraci. Po roztržení lze zatížení znovu použít svalové vlákno, ale pouze pokud je to bezbolestné.

Cvičení by mělo mít například formu fyzioterapie. Z oblasti fyzioterapie jsou myslitelné různé formy léčby: Více informací o tomto tématu naleznete zde: Nahrávání natrženého svalového vlákna

  • Tónování svalů
  • Izometrie (napětí celého těla)
  • PNF (= proprioceptivní neuromuskulární facilitace)
  • Stimulace a posílení svalů ke stimulaci interakce mezi nimi nervy a svaly s cílem normalizace svalového tonusu, strečink a posilování svalů a snižování patologických pohybových vzorů, jako je uvolnění polohy po zranění.
  • Pasivní strečink nebo by se mělo masáží poškozených svalových oblastí úplně vyhnout v prvních dvou až třech týdnech kvůli vysoké regenerační kapacitě kosterního svalu v případě natahovaného svalu. V případě a roztrhané svalové vlákno, mělo by se o to pokusit dokonce od 6. týdne a v případě natrženého svalu pouze mezi 8. a 12. týdnem.

    Existuje zvláštní riziko zvápenatění uzdravení (= myositis ossificans) v případě roztržení svalové vlákno nebo v nejhorším případě riziko krvácení. Aktivní strečink je obvykle možné dříve, ale mělo by být provedeno, pouze pokud je to bezbolestné.

  • Kineziotapy podporují postižené svaly během pohybů

Vlastní regenerace svalového poranění má za následek regeneraci svalových vláken, ale také tvorbu jizev. Jizvová tkáň je obecně méně elastická než svalová vlákna.

Nová svalová vlákna jsou navíc kratší a obsahují méně pojivové tkáně. Kombinace těchto dvou skutečností znamená, že sval jako takový je ovlivněn ztrátou funkce a musí být přestavěn (REHA). Protože nyní existují různé části svalu s různými protahovacími vlastnostmi, je třeba přijmout zvláštní opatření a opatrnost, aby se zabránilo tvorbě nových trhlin vláken.

Chirurgická léčba se obvykle používá pro svalové slzy a pouze v případě, že je slza delší než 2/3 průřezu, pokud došlo k významnému přerušení slzou nebo pokud je silně rozšířena hematom Jelikož za určitých okolností může dojít ke značné ztrátě funkce, chirurgická léčba prasknutí svalového vlákna se u závodních sportovců a ambiciózních sportovců velmi zřídka používá. Během operace hematom se odstraní a roztrhané konce se upraví (= sešijí) absorpčními stehy. Pooperační léčba a natržený sval operace s vlákny obvykle spočívá v imobilizaci po dobu přibližně 4 týdnů, částečné zátěži až do tělesné hmotnosti do 12 týdnech a fyzioterapii, která může začít bezprostředně po operaci a měla by se s ní zacházet podobně jako při léčbě tažených nebo roztrhané svaly.