Terapie
Terapie sakroiliitida je založen hlavně na dvou složkách: konzistentní fyzioterapii a bolest úleva. Fyzioterapie by měla být prováděna pod odborným dohledem, přičemž je důležité, aby pacient dostal pokyny, aby mohl provádět gymnastiku samostatně a pravidelně doma. Pro léčbu bolest, primárně se používají léky ze skupiny nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID).
Patří mezi ně ibuprofen or Diklofenak. Nejprve by postižené osoby měly přijímat pouze tyto léky proti bolesti v případě potřeby a pouze v případě, že je to skutečně nutné nepřetržitě, a poté pouze po omezenou dobu. Další možností jsou kortikosteroidy, které by se měly používat pouze dočasně a pokud je to možné, pouze pokud jsou jiné léky proti bolesti neprokázaly žádný účinek.
Tyto kortikosteroidy lze také injikovat přímo do postiženého sakroiliaka klouby. Existují i jiné protizánětlivé léky, jako je sulfasalazin nebo takzvané biologické látky, které lze použít při léčbě sakroiliitida. Zda je podávání těchto léků užitečné nebo ne, však závisí především na základním onemocnění sakroiliitida. V případě velmi pokročilých onemocnění lze chirurgickou terapii považovat za poslední možnost, přičemž je třeba podrobně prodiskutovat výhody a nevýhody mezi pacientem a lékařem. Pokud bylo rozhodnuto o chirurgickém zákroku, je možná buď náhrada kloubu, nebo erekční chirurgie.
Trvání
Když se sakroiliitida projevila a byla jasně diagnostikována jako taková, obvykle doprovází postiženou osobu po celý život. V průběhu nemoci se obvykle zhoršuje, jak nemoc postupuje. Zatímco na začátku je jen bolest v dolní části zad nebo hýždí se v průběhu nemoci mohou objevit pohyby a posturální deformity. S včasnou, pravidelnou a důslednou fyzioterapií lze zhoršení obvykle odložit. To často může zabránit významnému zhoršení činnosti a kvality života po mnoho let.
Průběh a prognóza
Sakroiliitida je jedním z chronických progresivních zánětů, což znamená, že jakmile k ní dojde, nelze ji zcela vyléčit a má sklon časem stoupat. V dnešní době se však těžkému postižení dá obvykle zabránit důslednou fyzioterapií. Sakroiliitida je z lékařského hlediska klasifikována jako stabilně postupující onemocnění, a proto obvykle není zcela vyléčitelná.
Ve většině případů se stížnosti stále více zvyšují. Průběh onemocnění však lze zpomalit a v lepším případě i dočasně zastavit pravidelnou a individuálně přizpůsobenou terapií. Jelikož léčba obvykle nemůže být cílem léčby, je namísto toho cílem zmírnit příznaky a zlepšit kvalitu života.
Stupeň postižení (GdB) u sakroiliitidy závisí hlavně na funkčních poruchách, jako je zhoršený pohyb a snížená schopnost pracovat pod tlakem, jakož i na možném zapojení jiných orgánových systémů a jakýchkoli výsledcích, které se mohou objevit. Následující hodnoty mohou poskytnout orientaci pro zánětlivá revmatická onemocnění obecně, u nichž se obvykle vyskytuje sakroiliitida: V případě pouze mírných potíží bez významného funkčního poškození je přiřazen stupeň postižení nejvýše deset procent. V případech mírného funkčního poškození a nízké aktivity nemoci lze očekávat maximální stupeň postižení 20 až 40 procent. U stupně postižení více než 50%, a tedy u těžkého postižení, musí existovat alespoň trvalé a významné funkční poškození. V případě nevratného poškození, jako je ztuhnutí zad, je možné dokonce 80 až 100 procent.
