Způsobit
Příčiny hraniční syndrom na děti se pohlíží jako na interakci mezi vlivy prostředí, které se uplatňují, a těmi, které přicházejí zvenčí. Například určitá struktura osobnosti nebo výskyt psychiatrických onemocnění v rodině může upřednostnit vývoj a hraniční syndrom. Vlivy prostředí, jako je výchova, vztah s rodiči a podobnými pečovateli, traumatické zážitky a zneužívání v EU dětství může mít také příznivý účinek.
Emoční chlad ve vztahu rodič-dítě, stejně jako zanedbávání a zneužívání, může mít negativní dopad na vývoj dítěte, zejména pokud jde o sociální dovednosti, a může upřednostňovat rozvoj hraničních porucha osobnosti u dětí. Roli hraje zejména sexuální zneužívání hraniční syndrom, ale mohou také nastat další traumatické zážitky, jako je strach ze smrti nebo extrémní bezmocnost, pokud nejsou správně zpracovány. Přestože rodinné okolnosti hrají v dětství, vztahy s vrstevníky jsou během puberty stejně důležité.
Potíže při jednání s vrstevníky u dětí proto mohou být také důležitými rizikovými faktory pro vznik nebo průběh hraničního syndromu. Některé temperamentní vlastnosti v dětství také umožnit vyvodit závěry o pozdějším vývoji hraničního syndromu. Například plaché děti, které také vykazují neurotické rysy osobnosti, tj. Tendenci mít negativní světový názor a přeceňovat stresové faktory, jsou náchylnější.
Tyto faktory však hrají u dětí roli pouze do té míry, že těmto faktorům nezabrání v jejich patologických projevech milující rodinný kontakt a naučené sociální dovednosti a strategie zvládání stresu. Traumatické události v dětství a problémy se sebeúctou nebo vnímáním sebe sama jsou často zmiňovány jako příčinné nebo alespoň ovlivňující faktory hraniční poruchy. Nedbalá výchova tedy může podporovat hraniční poruchu, zatímco láskyplná a povzbuzující výchova snižuje pravděpodobnost výskytu příznaků. Vzhledem k mnoha dalším ovlivňujícím faktorům však toto spojení nelze jednoznačně najít u každého pacienta.
Terapie hraničního syndromu u dětí
Neexistují žádné léky, které by ovlivňovaly základní příčiny hraničního syndromu. K léčbě hraničních příznaků, jako je deprese or změny nálady. Byly by to například antidepresiva nebo stabilizátor nálady lithium.
Protože traumatické zážitky jsou často příčinou hraniční syndrom u dětí, je vhodné zvolit metodu psychologické terapie, která pomáhá postiženým zpracovat jejich vnitřní problémy a zkušenosti. Často používanou metodou je DBT (dialekticko-behaviorální terapie), která má příznivý vliv zejména na změnu škodlivého chování. V případě hraničního syndromu by to mělo zahrnovat mimo jiné sebepoškozující a sebepoškozující chování, sebevražedné úmysly a destruktivní chování na partnerské, rodinné nebo sociální úrovni.
Jedno zaměření je na důvěru a podporu interakce v rámci terapie, jejímž cílem je konstruktivní a jasně definovaná pracovní aliance s jasnými cíli týkajícími se požadované změny chování. Pacient je nejen převzat odpovědnost, ale musí být také upozorněn na to, že jeho názor je slyšen a chápán. Terapeutické intervence se provádějí zejména na úrovni vnitřní a vnější všímavosti.
Je třeba se naučit dovednosti vhodného zvládání stresu a lepší kontroly a regulace emocí. Použité terapeutické metody mohou zahrnovat trénink dovedností, skupinovou behaviorální terapii, skupinu všímavosti, testování chování, praktické skupiny zaměřené na svépomoc a sociální poradenství. Lze použít i jiné formy terapie, jako je umělecká nebo pracovní terapie nebo pohybová terapie.
